Blahodárné působení pozorovatele
Jiří Vacek
Před lety jsem četl knihu, ve které autor líčil své zkušenosti s pozorovatelem. Za Mussoliniho vlády cestoval po Itálii a náruživě fotografoval. Nějak nevěděl, že v krajině je fotografování zakázáno, protože tam byly vojenské objekty.
Vojenská hlídka jej zpozorovala a zadržela. Situace byla vážná a hrozilo zatčení pro špionáž.
V té chvíli se autor rozpomněl na pozorovatele a začal v něm bdít a na situaci přestal reagovat. Ta se rázem změnila. Vojáci zcela obrátili a cestovatele nakonec s domluvou propustili.
Na tuto příhodu jsem si vzpomněl, když jsem napsal předešlou kapitolu o pozorovateli, který uklidňuje mysl. Působení pozorovatele se neomezuje pouze na vytváření klidu mysli, ale působí i v celém projevu jak v naší osobnosti, tak i v zevním světě.
Ze zkušenosti vím, že například i zevní lidé si uvědomují vyzařování klidu z pozorovatele, pokud se v něm uvědomujeme.
Vědomí a proto i jeho pozorovatel nejsou jen statickými a nepůsobícími svědky veškerého stvoření. Jsou i silou, která působí všemi vlastnostmi, které vědomí má.
Protože je klidem, je i zdrojem klidu. Protože je dárcem života, svou pozorností vše oživuje. Jelikož je bytím, uděluje existenci všemu, nač se zaměří. Je tvořivou silou, proto kam je nasměrováno svou pozorností, to posiluje.
Všechny tyto síly a vlastnosti vědomí proto můžeme využívat pomocí pozornosti vědomí a pozorovatele. Ve skutečnosti tak činíme neustále po celý den, když si uvědomujeme cokoliv stvořeného.
Protože tak činíme ve stavu nevědomosti o vědomí nevědomě a nesoustředěně, výsledky si jednak neuvědomujeme, jednak jsou malé.
Účinné působení vědomím vyžaduje:
1) Aby bylo vědomé
2) Soustředění vědomí
3) Dostatečně dlouhou dobu působení.
Z této zákonitosti i vyplývá, jak je důležité pozornost vědomí trvale střežit a řídit tak, aby nám neškodila nesprávným zaměřením, ale přinášela zisk nejvyšší. Tím jsou zisky duchovní.
Nejvyšší a nejpřímější stezka k poznání i vysvobození vede proto cílevědomou prací s vědomím v lásce a v dobru v souladu s jeho zákonitostí.
Nejlepším způsobem a také nejúčinnějším využíváním možnosti vědomí je odevzdanost do jeho moci. Když se mu plně svěříme do jeho moci, tak se o nás určitě dobře bude starat.
Bude působit blahodárně v nás i v našem světě, pokud mu naše záležitosti a vlastně celý život budeme trvale odevzdávat. Odevzdanost, aby působila, musí být trvalá a hluboká. Jednorázové odevzdání nestačí. Působí jen dočasně.