Běda tomu, kdo pohorší jednoho z mých maličkých. Ježíš
Jiří Vacek
Stále znovu a znovu se setkáváme s velmi svévolným a nezodpovědným chováním některých spíše nepravých než pravých hledajících. Myslí si, že si v duchovní oblasti mohou dovolit, cokoliv je napadne a to bez jakýchkoli následků. Nevěří, že ve všem působí jasná zákonitost nebo myslí, že oni jsou z jejího dosahu vyjmuti a nesklidí následky svého chování.
Ježíš a ostatní praví mistři soudí přesně opačně a velmi nás varují před následky našeho zlého a nezodpovědného jednání.
„Maličcí“ v Ježíšově výroku jsou začátečníci na stezce. Kdo je pohorší tím, že mluví špatně o mistrovi nebo o nauce, kterou učí, pro toho, říká Ježíš, by bylo lépe, kdyby jej hned utopili, aby unikl těžkým trestům za své neuvážené výroky.
Ve vztahu k mistrům však platí ještě další pravidlo. Například: „Je-li tvůj mistr napaden, tak jej braň nebo od něho s hanbou odejdi.“ To platí na ty, kteří od mistra hojně berou, ale když je tupen, nemají dost slušnosti, aby se mistra zastali. Při tom stačí, aby pouze dvěma slovy vyjádřili svůj nesouhlas. Ale i to je pro ně obtížné. Pak v rámci platné zákonitosti je „obtížné“ pro mistra, aby pro jejich prospěch jim věnoval svůj čas a síly, když mistrovu pomoc neumí ani slovem ocenit.
Všechny tyto uvedené případy – až moc příliš časté – jen ukazují nedostatečnost a základní neslušnost těchto kritiků, kteří jsou na sebe tak pyšní, jak jsou chytří a mnohem chytřejší, než všichni ostatní. Kdyby věděli, jak si škodí, určitě by je jejich sebevědomý, ale falešný klid opustil. Až jim bude opravdu zle, zákonitě se pomoci nedočkají, protože ji svou nadutostí od sebe odehnali.