Aktivní působení vědomí Já jsem
Jiří Vacek
30. 6. 2020
Mistra Hejhala jsem, ke své lítosti, živého nezastihl. Proto jsem byl rád, když mně o něm František Chaun často vyprávěl.
Mistr například učil:
Když jsem činitelem, Bůh je pozorovatelem. Když jsem pozorovatelem, Bůh je činitelem. Co to znamená?
Když jsem nečinný a pouze pozoruji, co se děje, nepřekážím tak pozornosti vědomí, a to svou pozorností vede svou sílu tam, kam je namířeno. V tomto stavu nepřekážím Božímu působení svou činností těla ani mysli a vědomí svobodně působí.
Když naopak konám nebo myslím, ovlivňuji tím svobodné Boží působení a to se nemůže svobodně projevovat, konat.
Je proto dobré, ponechat Bohu svobodu a nezasahovat do světa, ale v klidu mysli to, co se odehrává, pozorovat. Tím umožňuji Bohu, vědomí Já jsem, svobodně se svou vůlí projevovat a konat.
Pozorovatelem v uvedené zákonitosti je vědomí Já jsem, kterým jsme a kterým něco pozorujeme.
K naplnění této zákonitosti je třeba:
1) Spočívat ve vědomí Já jsem.
2) Vést pozornost vědomí Já jsem na to, co chceme ovlivňovat.
3) Sami nezasahovat svou činností.
Tím, že udržuji mysl v klidu, nenechávám působit svou vůli, ale vědomí dostává prostor projevovat svou vůli.
Tělo může být činné nebo nečinné podle toho, co vyžadují okolnosti. I když je tělo činné, tak se s ním neztotožňuji, ale jen jeho činnosti pozoruji.
V praxi vždy postupujeme tak, že si nejprve co nejmocněji uvědomíme sebe, že jsme vědomí Já jsem a pak zaměřujeme pozornost vědomí tam, kde cítíme potřebu jeho zásahu.
Jelikož naše vědomí Já jsem je součástí božského vědomí Já jsem, čím víc jsme ztotožnění s vědomím Já jsem, tím víc jsme ztotožněni s Bohem.
Tak objevení vědomí Já jsem v nás je současně objevením Boha a naší jednoty s ním.
Čím víc se s vědomím Já jsem spojujeme, tím víc Boha poznáváme.
Omyl, že Bůh je někde mimo nás musí být pochopitelně rozpuštěn.
Pravý význam poučení „Já jsem dveře do království nebeského“, je tím plně vyjeven. Čím víc spočíváme ve vědomí Já jsem, tím víc poznáváme jeho království.
Jak v nás roste vědomí Já jsem, tak v nás sílí božské vědomí Já jsem.
Jsme-li s Bohem zajedno ve vědomí Já jsem, ale boží vědomí Já jsem je větší než mé Já jsem, je nutné tento rozdíl, jeho příčiny, nějak odstranit.
Přezkoumáním zjistíme, že rozdíl spočívá v našem ztotožnění a tím i omezení na tělo a mysl. Čím je této totožnosti méně, tím jsme svobodnější a tím se připodobňujeme k Bohu a sjednocujeme se s ním tak, že padají omezení mezi námi.
Z tohoto poznání těžíme pro sebe. Pokud chceme například oslovit Boha, oslovujeme jej v sobě ve vědomí Já jsem, které je nám s Ním podstatně společné.
Nemluvíme na něho jako na něco od nás různého, ale jako na naši součást – vědomí Já jsem.