Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Bože, chraň nás před zachraňovateli světa! Neumí zachránit ani sebe, jak by mohli zachránit nás?

Jen ten, kdo nejprve spasil sebe, může spasit i svět.

Hovět zlu ve svých představách a myšlenkách je velmi nebezpečné. Pokud tak činíme stále, začneme se s nimi chovat v souladu i ve světě. Síla, kterou jsme do svých představ vložili, nás k tomu donutí.

Zlí lidé se rádi zbavují zodpovědnosti za své zlo s poukazem, že je neskutečné: vše je přece jedno! Dobro opět odmítají proto, že myslet v dobru a konat dobro je jim obtížné a proti mysli. Před jejich karmou je nic z toho neochrání.

Kdo nemá rád sebe, nemá ani rád druhé.

Nejvyšší bdělost není nad tělem ani nad myslí a nad jejich činnostmi, ale bdělost k bdělosti, bdělost k sobě samému. Kdo, co bdí, je víc než nad čím a při čem bdí.

Nestačí nebýt tělem a myslí. Je nezbytné být ryzí vědomí Já jsem.

Nestačí být Já jsem. Je nezbytné si uvědomovat já jsem ono Já jsem.

Jedině pravá blaženost je sama ryzí láska Já.

Vědomí Já jsem nestačí jen zakoušet, ale je nutné se s ním plně ztotožnit.

Vědomí je Šiva – Šakti – Láska.

Slepota nedokazuje, že světlo neexistuje, ale ztrátu schopnosti je vidět. Podobně neuvědomování si Boha nedokazuje jeho neexistenci, ale naši neschopnost jej poznávat.

Mysl nemůže Já, Boha poznat. Může a dokonce musí obrátit na ně pozornost vědomí. Příčina nevědomosti o Bohu je o nedostatku pozornosti, kterou mu věnujeme.

Většinu lidí pravda vůbec nezajímá. Oni chtějí jen prosazovat své názory, aby bylo po jejich. Používají své pravdy ve prospěch svého ega a k ovládnutí druhých.

Život božský je život s Bohem v Bohu. Snažit se o něj bez Boha je proto nesmyslné a předem odsouzené k nezdaru.

Ego, které se chce osamostatnit od mistra, ve skutečnosti se chce odloučit od Boha. To, co je v mistrovské osobě mistr je Bůh sám, vědomí Já jsem.

Spoléhání na sebe ve stavu nevědomosti je spoléháním na ego. Proto jen vše zhoršuje již proto, že nás drží v oddělenosti od Boha.

Realizace Já je sebeuvědomování. Je jasným vědomím Sebe, které si uvědomuje - Já jsem toto Sebe si vědomé vědomí, které je i mým bytím.

Mezi nevědomostí a zlem není velký rozdíl. Oboje přináší jen utrpení. Nevědomost je zlo a zlo je utrpení.

Kdo má Boha, má i jeho dary. Je proto lépe prosit o samého Boha než o jeho dary.

Učiteli nestačí pouze vědět. Musí umět své vědění také předat.

Svět nepotřebuje naši pomoc. Svět potřebuje, abychom se my sami změnili k lepšímu.

Rozpoznání naší vlastní bezmoci a nedostatečnosti a v důsledku toho naší plné závislosti na Bohu, je pravé pokání i jeho plodem – pokorou.

Dobré myšlení a konání vytváří dobrý osud. Samo o sobě však neosvobozuje.

Myšlení v dobru nás chrání před zlem, zejména před tím v nás.

Odpustit neznamená zapomenout, nevzít si poučení ani nevyvodit potřebné důsledky.

Kdo hlásá existenci kolektivní neviny, hlásá nezodpovědnost za zločiny, které se organizované kolektivy dopouštějí. Nic lepšího si nemohou přát.