Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Přepsala: Alice Klímová

25.08. 2014

Ranní meditace

Abychom se trošku pozvedli duchovně, tak si dáme naši mantru: "Bože, my Tě máme rádi, my jsme kamarádi".

Kamarádi se v mantře vztahují na Boha, ale i na naše bližní. Nikdy nesmíme zapomínat, že pro nás platí trvale a stále dvě přikázání: lásky k Bohu a lásky k bližním.

Nemůžu říct, že by naše společenství mě v tom druhém bodě, v lásce k bližním, příliš uspokojovalo. Takže se musíme všichni v tomto směru velmi polepšit.

(opakování mantry:)

 "Bože, my Tě máme rádi, my jsme kamarádi"

Tak stačí.

Zkontrolujeme si své bdění v pozorovateli a zesílíme je. Jasně se v něm rozlišíme od všeho pozorovatelného.

Nosnou metodou naší stezky je átmavičára, kterou provádíme jako soustředění na sebe si vědomého pozorovatele v nás za současného uvědomování si, že nesmíme tohoto pozorovatele nechat pohltit světem, ani nesmíme jej - vědomí pozorovatele nebo vědomí vůbec ztotožňovat se svým tělem a s myslí, čímž se vytváří naše nepravé já - ego.

Právě naopak musíme se neustále rozlišovat od všeho, co můžeme pozorovat, můžeme si i to neustále připomínat pomocí myšlenek nebo upozornění: nejsem tělem, které si uvědomuju, nejsem myšlenkami, které se mi objevují, nejsem světem, který pozoruji.  Stále se prostě musíme tlačit do sebe si vědomého vědomí, které je od všeho pozorovaného rozlišené. To je základ stezky.

Toto rozlišování musíme provádět hlavně ve vědomí. Střežit svou pozornost, aby jednak neupadla do pohlcení světem nebo do ztotožnění s tělem a s myslí, ale také, abychom nevěnovali pozornost věcem, které nás odvádějí od naší stezky a tím nám škodí.

Není vůbec jedno, čemu pozornost vědomí věnujeme, protože vědomí není jenom uvědomovací princip, ale má i svou sílu. Kam vědomí zaměříme, tam jde i jeho oživující moc a to také posiluje.

To říká třeba i lidová moudrost, která říká: "Sejde z očí, sejde z mysli".

Tím vyjadřují pravdu, že čemu nevěnujeme pozornost, tak na to zapomínáme. To je princip, jak se vysvobozujeme ze sil odstředivých, které nás odvádějí od Boha a tím nám škodí.

Musíme střežit svoje vědomí, jednak aby nebylo pohlceno světem, nebylo ztotožněno s tělem a s myslí, ale také musíme střežit jeho pozornost, abychom jí nevěnovali věcem zbytečným nebo dokonce velmi škodlivým.

Hlavní část pozornosti našeho vědomí, ať jsme v klidu nebo v činnosti či v pohybu, musí neustále spočívat ve vědomí Já jsem nebo alespoň v tom pozorovateli.

To je zásada, které se musíme držet neustále.

Rozlišování v mysli pak je možné a účinné jedině tehdy, když jsme v pozorovateli a rozlišeni od jejích výtvorů. Dokud se ztotožňujeme s výtvory mysli, tak nemůžeme mysl ani řídit. Jenom tehdy, když jsme od mysli rozlišeni, tak ji můžeme účinně řídit.

Proto je pozorovatel tak důležitý: umožňuje řídit jak vědomí, jeho pozornost, tak i to, co do naší mysli vstupuje nebo co vytváří.

Jako vždy se teď pustíme do střídavé pránájámy, kterou jako všechna cvičení děláme v sebe si vědomém pozorovateli. Neztotožňujeme se při tomto cvičení ani s tělem ani se silou ani s tím, co děláme, ale udržujeme od toho odstup sebe si vědomého pozorovatele.

Každý, kdo je tady na semináři má mít prostudovanou Královskou jógu, tam je popis všech cvičení, která tady děláme, takže tam pokud to nevíte, to naleznete.

Kdo Královskou jógu ještě nečetl, tak má večer možnost si ji opatřit.

Proto tady nebudeme do podrobností znovu a znovu opakovat, jak se třeba dělá střídavá pránájáma. Dělá se v pozorovateli, v rytmu zevního dechu dýcháme životní sílu tak, že střídavě dýcháme jednou a druhou nosní dírkou. Životní sílu vedeme podél páteře dolu a středem páteře vzhůru nad hlavu.

(probíhá střídavá pránájáma)

Můžeme skončit.

Plné poznání sebe s sebou nese rozpuštění ega, což je tak zvaná mystická smrt, kterou známe třeba z evangelií. Ježíš, který umírá na kříži, je symbol vědomí, které je ztotožněno s dřevem kříže, který symbolizuje naše hmotné tělo. Ego rozpouštíme tím, že jsme sebe si vědomými pozorovateli, kteří se od těla rozlišují.

Obdobně ego rozpouštíme i v té části, ve které se ztotožňujeme s našimi myšlenkami, city a podobně.

Naše nevědomost, ego v rámci těla má dvě složky: jednou je ztotožnění s ním. Tu rušíme tím, že se uvědomujeme jako pozorovatel těla.

Druhou složkou ega je, že jsme přesvědčeni, že naše vědomí, pozorovatel je omezen na tělo.

To je také klam, který musíme rozpustit, abychom mohli pokročit dál.

Proto děláme následující cvičení, ve kterém se střídavě uvědomujeme nad hlavou a pod nohama a v těchto centrech si uvědomujeme, že jsme mimo tělo, mimo prostor těla, že tělo se nachází pod námi nebo nad námi neboli, že vědomí není omezeno na tělo.

Pak opět tato centra vědomí sloučíme, vytvoříme tím, mezi těmito dvěma centry nad hlavou a pod nohama prostor spojitého vědomí, ve kterém se bude nacházet tělo. Budeme si uvědomovat, že my vědomí nejsme v těle, ale že tělo je v nás ve vědomí.

Každý v tomto cvičení postupuje tak, jak se uvědomuje, čeho dosáhl.

Pokud někdo ještě nenalezl sebe jako pozorovatele, tak prostě se snaží být nad hlavou a odtamtud pozorovat tělo.

probíhá meditace………….

Na závěr cvičení

Celý čas na semináři má být jedinou sádhanou od rána do večera a máme i usínat v co největším pohroužení do svého pravého Já. Takže mimo formální cvičení usilujeme dál. Neustále se snažíme nalézt pozorující vědomí v sobě, uvědomovat se v něm. Rozlišovat se jeho pomocí od všeho, co vnímáme i myslíme.

Můžeme zkoušet i uvědomování těla ve vědomí, o které jsme se právě snažili. Samozřejmě, kdo je dál, zkouší nebo provádí to, co už umí.

Dobré je také se obírat naukou. Denně bychom měli určitou dobu věnovat studiu duchovní literatury. Když říkám studium, tak opravdu myslím studium, nejenom čtení, ale přemýšlení o čteném, domýšlení a použití pro naši praxi.

Dnes večer se budou prodávat naše knížky, budete k nim mít volný přístup, tam si je můžete všechny prohlédnout. Bude to někde v místnosti dvě. Fotografie, předpokládám, jako vždy jsou tady vystaveny, takže kdo má zájem o fotografie, tak si je tady prohlídne a přijde zaplatit tam do té místnosti.

Tady taky by měly být vyloženy letáčky s anotacemi knih a termíny meditací. Z těch knih je jich tam spousta, které si zaslouží pozornost. Například: Aramejský otčenáš, který přeložil Jirka. Je tam také poslední skriptum: „O rozlišování“. To je to, o čem jsme tady ráno mluvili. Je to vlastně svým způsobem základ stezky, když zvládneme nauku, tak musíme v souladu s ní žít, to znamená stále rozlišovat.

Naprosto nestačí jenom se věnovat vymezeným meditačním hodinám. Na začátku večerní meditace bude prašad. Prašad je taková akumulovaná duchovní síla, která nám pomáhá v meditaci, proto ho nesníme, ale budeme ho držet v dlaních po celou dobu semináře při meditaci, aby nám pomáhal. Na prašad mohou přijít na začátek i děti. Další meditace za pět minut deset.

Snídaně….