Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Zlenice 30-8-2014, poslední den, sobota, 8-9h střídavá pránájáma

Přepsala: Petra Troblová

Po střídavé pránájámě

Věnujeme se nyní rozpouštění té části naší nevědomosti a ega, že vědomí je omezeno na tělo nebo, že se vědomí nachází pouze v těle. Pravda je, že vědomí je všude a ve všem, proto vědomí je i v těle, ale rozhodně není tělem omezeno. Z tohoto pohledu k této problematice musíme přistupovat a rozpouštět představy nebo zkušenosti, ve kterých omezujeme vědomí, pozorovatele nebo Já jenom na tělo. Cílem je, aby vědomí Já jsem rovnoměrně prostupovalo naše tělo, naší celou bytost, náš svět a abychom si je uvědomovali i jejich neprojevený základ. Teď přistoupíme k cvičení, které jsme tady dělali. Návod na něj znáte. V podstatě se jedná o uvědomění si, že tělo se nachází v našem vědomí a nikoliv opačně. To znamená, že si tělo uvědomujeme jako by obklopené vědomím a současně, pokud to už umíme, tak si uvědomujeme i vědomí, které je v těle. Ale to nemusíme, zatím. Můžeme se spokojit s tím prvým krokem, abychom, protože toho chceme zvládnout moc najednou, nakonec nezvládli nic. Kdo to neumí, tak k tomu přistoupí tak, jak jsme se učili. To znamená, nejdříve se bude soustřeďovat nad hlavou a pak pod nohama. Pak ty prostory vědomí spojí v jeden jediný, ve kterém bude tělo. Dalším cílem je, že se v tomto vědomí nachází celý svět. Ale lepší je pokračovat po menších krocích a důkladně je zvládat, než si toho naložit naráz moc a nezvládnout nic. Stav, ve kterém je naše tělo ve vědomí, anebo dokonce jím i pronikáno, nevytváříme, je tady neustále. My si to jenom uvědomujeme. A pokud už to umíme, tak samozřejmě bychom měli v tom setrvávat neustále a nejenom při meditaci. To znamená, že když například budeme po snídani cvičit vnitřní pránájámu, kdo to umí, tak by ji měl cvičit z tohoto rozšířeného vědomí, ve kterém se bude jeho tělo nacházet. Také už se v těch vyšších stupních neprodýcháváme jenom pránou, ale přímo vědomím a jeho silou, které vždycky pracují nebo jsou vedeny pozorností současně.

Jelikož končíme, tak je také čas na poděkování, zejména těm, kteří nám organizačně tento seminář připravili. Není to samozřejmost. Stojí je to hodně práce, hodně síly. Měli bychom je za to plně oceňovat. Jsou to zejména Eva, Petr Skružný, Dědečkovi, Dáša. Tomášovi děkujeme za čaje, Pavlovi za vzduch a některým dalším, na které jsem zapomněl, ale on to Pán Bůh ví, takže své zásluhy nemají ztracené. Velký dík taky patří těm, kteří vedou meditace duchovně, to znamená Jirkovi, Evě, Jindrovi, Vláďovi, no a také se musíme zmínit a zhodnotit účastníky semináře. Meditace je dobrá, ale kde všichni máme velké nedostatky, je v očistě a  při plnění přikázání lásky k Bohu a k bližním. Někteří lidé si nějak pořád neuvědomují, že hlavním cílem je rozpustit jejich vlastní ego. Místo, aby ho rozpouštěli, tak se často zuřivě pouštějí s pořadateli do boje za své „spravedlivé“ požadavky. Místo, aby byli vděčni, že jim připravili seminář, což je pomoc, kterou nelze ocenit ani docenit, tak jim tu práci stěžují, buď svou nekázní nebo nesplnitelnými požadavky. Je nás tady osmdesát, a kdyby každý z těch osmdesáti měl takové požadavky, tak by se z toho museli zbláznit. Uvědomme si, že jsme tady proto, abychom si umenšovali svoje ego, a ne abychom ho zvětšovali a prosazovali nějakou svou „spravedlnost“. Na egu není vůbec nic spravedlivého čili si ani žádnou spravedlnost nezaslouží. Je už na pováženou, že chování některých účastníků dosáhlo takového stupně, že lidé, co seminář organizačně zajišťují, říkají, že vlastně nemají potřebu toto snášet a že nic dál zajišťovat nebudou. Takže se klidně může stát, že vlivem těch neukázněných a neduchovních účastníků semináře nebudou ke škodě všech. Takže se všichni v tomto směru polepšeme. Byly tady i stížnosti na děti. Já nejsem proti tomu, aby se děti zúčastňovaly seminářů, ale za základního předpokladu, že nebude narušen účel semináře a že nebudou vyrušovat ani při meditacích, ale ani tady v budově a kolem budovy mimo meditačních hodin. Za děti zodpovídají rodiče a každý rodič by si měl uvědomit, že co mu u jeho dítěte připadá roztomilé, tak toho druhého může obtěžovat. A to je právě princip lásky k bližním. Nesmíme se chovat tak, abychom jim nějakým způsobem ubližovali nebo je omezovali a podobně. Kvůli nekázni, která tady bohužel se objevila, dokonce bylo nutné změnit organizační řád seminářů, protože zřejmě někteří lidé nejsou schopni pochopit, že pokud má být osmdesát lidí pohromadě, tak musejí se všichni nějakým způsobem ukáznit a omezit a že si nemůže každý dělat, co chce a nárokovat si, co chce. Jestli si někdo myslí, že tady platí nějaké „zákazník náš pán“, tak je na obrovském omylu. Tady platí, že ti, co se zúčastňují seminářů, jsou povinováni vděčností těm, kteří semináře, ať už organizačně, nebo duchovně vedou a kdo to nenahlíží, tak má do nějaké duchovnosti velmi a velmi daleko. Takže zpytujte své svědomí a ve vlastním zájmu své ego umenšujte místo, abyste ho nafukovali a neustále všude prosazovali. A pokud se to někomu nelíbí, jak to tady vedeme, tak sem nemusí chodit, nemusí sem jezdit. Jak se říká, dávat a ještě za to dostávat vynadáno, to je nějaké divné, zejména v duchovním světě. A pokud si někdo myslí, že cenové požadavky jsou nějaké nadměrné, tak ať se podívá na Internet a zjistí si, kolik se platí za semináře třeba jenom víkendové a uvidí hned, jak to je. Někde se platí za víkend tolik, co tady za celý týden. Takže se všichni v tomto směru velmi a velmi ve vlastním zájmu polepšete a ukázněte. Znova říkám, že vůbec nestačí jenom meditovat. Naopak zejména na začátku je důležitější očista, plnění přikázání lásky k Bohu, k bližním. Ne v tom smyslu, že se s každým objímáme a líbáme, ale že mu neděláme to, co mu nějakým způsobem překáží, vadí, co se mu nelíbí a podobně.

10-11h, vnitřní pránájáma

Přepsal:  Petr Bělský

Dobré dopoledne.

Poprosíme o pomoc, pozveme mistry k meditaci, aby poseděli s námi.

Vnitřní pránájáma, tak jak ji uvádíme a většinou i provádíme na seminářích, je ta základní, která je určena k rozpuštění těch nejhrubších pokleslých energií. Když se nám to podaří – a jen za předpokladu, že se to podaří, můžeme postupovat dále a začít sílu zvedat, což je jinými slovy podstata kundaliní jógy – stezky hadí síly, kdy energii vedeme středem páteře neboli sušumnou, prodlouženou míchou až nad hlavu, kde se mění ve Světlo. Můžeme na vyšší stupeň přecházet i povlovně, například tak, že cvičíme základní provedení a nezůstaneme jen při horizontálním, vodorovném prodýchávání z čakry do okolí a zpět, ale výdech už vedeme o patro – o jednu čakru, nebo kam dodechneme, výše. Když děláme střídavou pránájámu, tak vlastně už také zavádíme sílu do sušumny a zvedáme ji, takže to už je také příprava na práci se silou v sušumně. Takže dnes si vzhledem k tomu, že už tady jsme skoro týden a většina z nás je pokročilejších, dáme pránájámu soustředěnou na zvedání hadí síly tak, jak jsem to zveřejnil na internetu v tabulce a ve stati „Vytváření světla vnitřní pránájámou“. Jen bych ještě chtěl silně zdůraznit, ať nikdo nedělá jen vnitřní pránájámu a všechny ostatní praxe ať nevypouští, protože to je velmi nebezpečná záležitost, která nakonec, když jsme neočištěni, tak nás zničí. Takže teď budeme dýchat shora nebo ze sedmé čakry přes hlavu, přes prodlouženou míchu, rovně podél obou stran páteře, to znamená pingalou a idou současně do první čakry, tam na chvíli dech zadržíme a budeme vydechovat vzhůru vnitřkem páteře sušumnou přes prodlouženou míchu nad hlavu do sedmé čakry neboli sahasráry. Takže podél páteře nadechujeme dolů, v jedničce zádrž a výdech nahoru, pořád dokola. Pokud bychom cítili někde v páteři překážku nebo dokonce bolest, tak se tomu místu musíme věnovat – soustředit se na něj, prodýchat je a tak ho vyčistit, aby překážka zmizela.

Jen znovu připomínám, že ať děláme cokoliv, ať jsme v klidu nebo v pohybu, ať meditujeme nebo ne – myslím formálně, tak neustále prvotní je spočívat alespoň v pozorovateli a neztotožňovat se s ničím, co pozorujeme, co si uvědomujeme, což platí i o tomto cvičení, tělu a práně. Následně se nadechujeme v první čakře nebo až pod nohama – jak to komu vyhovuje, nádech vedeme sušumnou přes prodlouženou míchu nad hlavu, tam je zádrž. Tam proud energie rozdělíme, jako se rozděluje vodotrysk, když voda nejprve stoupá nahoru a pak klesá dolů, takže všemi směry půjdeme dolů kolem těla do jedničky nebo až pod nohy. Vždy postupujeme s nádechem sušumnou nahoru, zádrž a jakoby v tom vodotrysku dolů.

………………….

Teď prodýcháme samotnou sedmou čakru nad hlavou, to znamená, nadechujeme do ní, zádrž a výdech.

………………………..

Teď budeme dýchat jen páteří. Nadechujeme nad hlavou, prodlouženou míchou, sušumnou dolů do jedničky nebo až pod nohy, tam zádrž a výdech co nejvýše nad hlavu.

………………………….

Teď budeme pracovat se Srdcem, s amritou nádí a se sahasrárou. Budeme nadechovat ze Srdce nad hlavu, tam zádrž a zpátky do Srdce opačným směrem. Stále si uvědomujeme, že pracujeme s božskou silou a uplatňujeme požadavek pokory a odevzdanosti. Pokora je v tom, že se síle při nádechu otevíráme, při zádrži ji ustalujeme a při výdechu se jí odevzdáváme.

……………………………….

A nyní nadechujeme pod nohama, vedeme sílu přes prvou čakru, sušumnu, prodlouženou míchu nad hlavu do sahasráry, tam provedeme zádrž a vydechujeme do Srdce. A zase se vracíme dolů do jedničky a zpátky nad hlavu a do Srdce.

………………………………..

Teď si uděláme takové kolečko. Půjdeme s nádechem z centra pod nohama, středem páteře nad hlavu, tam zádrž, výdech do Srdce, v Srdci zůstaneme, nadechneme se nad hlavu, nad hlavou zádrž a výdech páteří dolů do jedničky a znovu pořád dokola. Takže z jedničky nahoru do sedmičky, dolů do Srdce, ze Srdce zpátky nad hlavu a dolů do jedničky.

……………………………………

To jsou základní postupy, které vedou k vytváření Světla nad hlavou, samozřejmě za předpokladu, že se trvale čistíme od všech zlých a odstředivých sil. Bez toho to nejde, jinak se nás zlé a odstředivé síly zmocní. To je právě situace, o které mluví Ježíš v evangeliu, že takový zlý duch, když zjistí, že jsme se vyprázdnili, tak že s sebou přivede dalších deset ještě horších a že ty naše konce jsou ještě horší než začátky. Tak na to si dejme pozor. Světlo je energie jako každá jiná, čili tam platí její velikost a doba působení. Proto musíme Světlo střežit proti tomu, abychom je nevyplýtvali na činnosti nežádoucí, a musíme dbát na to, aby neustále většina našich energií a pozornosti směřovala k našemu cíli, protože jakmile tomu tak není, tak se k němu neblížíme, ale vzdalujeme. Tady platí plně zákon vektorového součtu těchto sil. Dobré dostředivé síly nepřemáhají ty zlé, odstředivé jen proto, že jsou dobré, ale jen tehdy, když jsou silnější. Takže nespoléhejme na to, že to dobro vítězí samo, protože je dobrem, ale musíme ho vytrvale posilovat. Teď si dáme přestávku do jedenácti.

11:15-12h, pozorovatel a závěr

To, co jsme se tady naučili, zvládli, to bychom měli udržet a rozvíjet dále, zejména spočívání v pozorovateli nebo ve vědomí Já jsem. Ať děláme, co děláme, vždy je prvotní spočívat v sebe si vědomém pozorovateli a v rozlišení od všeho pozorovatelného, od ne-já, což platí úplně na všechno. Také bychom měli neustále směřovat k rozšířenému vědomí, to znamená spočívat ve vědomí, které naše tělo a osobnost proniká, ale i obsahuje – to se nevylučuje, ale mělo by se sloučit v jediný prostor vědomí. Osobní pozorovatel také nezaniká, ten funguje dále, protože bez toho se nedá ve světě žít, ale přechází nebo začleňuje se do nadosobního pozorovatele, který obsahuje nakonec i celý svět. Pokud musíme něčemu předmětnému konkrétně věnovat pozornost, tak bychom tak měli dělat s pomocí schopnosti, kterou s nabytím vědomí Já jsem získáme – to znamená, že si uvědomujeme vědomí, které je v nás i v té osobě nebo v tom předmětu, se kterým jednáme. Když s někým mluvím, tak si současně uvědomuji vědomí Já jsem, které je v něm přítomné. To je také jediné pravé vidění Boha v našich bližních, nic jiného jím není. Takové ty představy, že naši bližní včetně těla jsou Bohem, jsou nesprávné a nakonec mohou i zavádět k tomu, že nám zastírají, že ta osoba může být třeba velmi zlá a mít zlé úmysly. Být duchovním člověkem neznamená nerozlišovat dobro od zla a vidět všude jen dobro. Tak to v tomto světě není. Toto je svět, kde se dobro a zlo, síly dostředivé a odstředivé neustále střetávají a bojují o nadvládu nad námi. Takže v tomto boji si musíme udržet jasnou hlavu a rozlišovací schopnost a odmítat takové pošetilé myšlenky, že když budeme v druhém vidět Boha, tak nás neošidí nebo nezabije – tak tomu není.

Při tomto bdění v Já se osvědčuje držet se Srdce a současně i sahasráry, protože to jsou z hlediska duchovního ta nejvyšší a nejdůležitější centra. Abychom je vyrovnali, tak k nim můžeme přibírat i centrum pod nohama. Tam musíme zejména hlídat stav pokleslých energií, aby se tam příliš nehromadily, abychom je včas dokázali odvádět a rozpouštět.

Tak končíme. Na shledanou.