Zlenice 08/2014 - promluvy JV 3
Jiří Vacek
Pozorovatel – závěr
Promluva k meditaci na Já
Vědomí, jak víme, je nejen schopnost uvědomovací, ale má i svou oživující a posilující moc, která je vedena pozorností vědomí. Proto je tak důležité pozornost vědomí ovládat, protože tam, kam ji zaměříme, tam si to nejen uvědomujeme a poznáváme, ale určitým způsobem se s tím i spojujeme – často nevědomě, většinou ke své škodě, vědomě to můžeme využívat k duchovnímu pokroku, ale i k určitému ovlivňování zevních záležitostí, i když s tím musíme velmi opatrně, abychom nesklouzli do nějakého zapletení do světa. Vždy platí, co říká Ramana Maháriši, že světem se máme zabývat, jak jen nejméně je možné, což je v případě zaměstnaných Evropanů velmi obtížné, ale přesto to platí, protože čím více pozornosti věnujeme světu – a žádná činnost ve světě se bez pozornosti neobejde, tím více vlastně samsáro určitým způsobem ovlivňujeme nebo dokonce posilujeme, což není žádoucí. Proč to říkám – teď jedeme domů, zpátky do světa a podmínky pro praxi už nebudou tak příznivé, jako jsou tady. Musíme se proto bránit tomu, abychom neztratili, co jsme zde pracně získávali. Jedna z možností je, že teď vezmeme do pozornosti vědomí a jeho moci to, kam se vracíme, s prosbou, abychom tam udrželi svou Stezku. Tímto způsobem můžeme ovlivňovat i zevní záležitosti, na kterých nám záleží, nejlépe duchovní. Je dobře tímto způsobem i posilovat naše společenství a záležitosti s ním spojené, jako jsou klubovny a semináře. Teď můžeme v meditaci, pokud cítíme potřebu, toto vědomí tímto směrem namířit, abychom se udrželi na Stezce a v proudu milosti boží. Samozřejmě, musíme tak činit z postoje „buď vůle Tvá a nejen má“. Jinak, pokud jsme patřičně ustáleni ve vědomí Já jsem, nestačí v něm ve svém nitru spočívat, ale musíme postupně začít pracovat na jeho transcendenci, což Indové nazývají uskutečnění brahman, křesťané nebo Ježíš mluví o výstupu k Otci. Naše vnitřní vědomí Já jsem ve správném pokračování Stezky se musí obracet k tomu svému zdroji, kterým je vědomí absolutní, Otec, brahman, Buddhovo nestvořené a snažit se získat s ním spojení, začlenit se do něj, sjednotit se s ním, spojit se s ním. V tom nám zejména pomáhá Světlo, jak se o tom zmiňuji v příslušném skriptu.
Meditační procházka po zahradě
Abychom nevyšli ze cviku, půjdeme se projít ve vědomí Já jsem. A nebudeme ho jen držet, ale budeme ho – jak to přesně vyjádřit – rozvíjet v pokoře a odevzdanosti.
Zakončení
Teď musíme končit. Važme si všichni těch tří klenotů, které máme k dispozici. Je to obrovská milost – tak obrovská, že to nejsme schopni ani pochopit. Máme jasnou nauku o praxi, každý ví, jak na to, každý se proto může duchovně vyvíjet. To vůbec není samozřejmé, protože já jsem cestu hledal velmi dlouho a velmi dlouho jsem měl jen dílčí poznatky. Všechno, co jsem věděl, na začátku bylo, že se mám soustřeďovat na Srdce a cvičit písmenka. To bylo dost málo. Teprve velmi obtížně a postupně, i za cenu osobního nebezpečí, jsem získával další poznatky například dopisováním do ciziny, což bylo vždy StB podezřelé. Jarka Kočí mně seznámil s vnitřní pránájámou, kterou jsem bohužel docenil až později.
Na mnoho věcí jsem však musel přijít sám, a to hlavně svou praxí a snahou pochopit zákonitost stezky jako celku. Pořád jsem toužil po nejúčinnější a nejrychlejší praxi. Nakonec jsem ze všeho, co jsem nastudoval nebo získal ve své praxi, dal dohromady celou a velmi úplnou a vyčerpávající nauku o stezce a její praxi. Nepíši z rozumu, ale ze svých vlastních zkušeností.
Další klenot je mistr. Já sám jsem musel za mistrem jezdit až do Ostravy, což samozřejmě při zaměstnání a při rodině bylo značně obtížné, takže pro mě byl svátek, když jsem se mohl setkat s Jarkou Kočím, se svým mistrem. Že by mě nějak rozmazloval, to se nedá říct.
Třetí klenot je společenství, sangha. To je také velká pomoc, velká milost. Bohužel až příliš často podléháme silám odstředivým, zlým a nepřátelským Bohu, a místo, abychom se opravdu měli rádi, tak v rozporu s tím, co říká Ježíš, si více všímáme nedostatků druhých než vlastních. To pak v některých případech vede až k rozpadu společenství. Nepopřávejme proto sluchu těmto silám, i když se někdy mohou tvářit jako beránci, ve skutečnosti jsou to jen vlci v rouše beránčím. A to není jen nějaká nadsázka, oni skutečně existují. Takže pozor, abychom tím, že si společenství nevážíme, nepřišli o jeho pomoc nebo dokonce nepřispívali k jeho rozklíženosti. To jako následek s sebou nese velmi tvrdé karmické dopady. Kdo si neváží toho, co má, což platí jak o nauce, tak o mistrech, tak o společenství, tak je mu to vzato na tak dlouho, dokud nepochopí, oč přišel. A velmi pracně to bude získávat zpět. Čas je drahý – nevíme, co bude zítra. Využijme každé příležitosti a trvale, ať jsme v klidu nebo plníme své povinnosti, usilujme o poznání a vysvobození. V praxi to znamená chodit co nejvíce do kluboven, které máme k dispozici, tam společně opravdu v přátelském duchu meditovat a navzájem si pomáhat. Pokud to někdo potřebuje vědět, Vackovi budou tady v pražské klubovně v neděli večer, v úterý a pak zase v neděli. Na shledanou.
Pavel Dymanus: Ještě - vysíláme rádio, tak kdo by se chtěl připojit, získat přístup, tak ať mi napíše na mailovou adresu.
Pan Vacek: To je také jedna z velkých vymožeností, že pokud se správně vnitřně naladíme, tak se můžeme zúčastňovat seminářů i meditací na dálku. Samozřejmě je jednodušší a lepší být na nich, ale když to nejde jinak, i to je řešení.
Pavel: Semináře také vysíláme.
Paní Vacková: Bude příští týden otevřená klubovna, když tu nebudete
Pan Vacek: Takže klubovna je otevřená?
Pavel: Je otevřená.
Pan Vacek: Tak jo. Tak na shledanou.