Veřejná meditace Stodůlky 24.01. 2015 - promluvy JV
Jiří Vacek
Stodůlky, 24.1.2015, vnitřní pránájáma
Vedl: Zuzana Koubová, přepis úvodní a závěrečné promluvy Jiřího Vacka
Přepsal: Petr Bělský
Dobré odpoledne, vážení a milí. Vítám vás na naší meditaci. Jedním ze základů každé stezky, pokud má opravdu vést k Bohu, je zásada, že musíme usilovat neustále a celou svou bytostí. To je právě prvé přikázání lásky k Bohu, abychom dosáhli svého cíle, ale současně naše síly na to nestačí – musíme pokorně uznat, že potřebujeme pomoc Toho, co nás přesahuje a k čemu směřujeme. Takže vždy, když začínáme s úsilím, tak bychom měli prosit nejprve o pomoc. Když o ni prosíme, tak ji určitě dostaneme a to je právě milost, o které se tolik mluví. Přitom je to naprosto jednoduché: kdo o pomoc prosí, tak ji dostává – to znamená, že má milost. Kdo o ni neprosí, tak ji nemá.
Směřujeme k poznání Toho, co do nás Bůh vložil, když nás stvořil, a o čem praví jak Starý zákon, tak Ježíš: „Pravím vám, bohové jste. Toto slovo (neboli tato pravda) nemůže být zrušeno“, neboli obracíme se k tomu, nač jsme zapomněli a od čeho jsme se oddělili. Činíme tak pomocí dotazování po naší pravé podstatě, ale to samo o sobě nestačí, protože zdar tohoto úsilí je dán čistotou naší mysli a jejím ovládáním. Abychom mohli zachytit zář vědomí Já jsem, naše mysl musí být prostá všeho zlého a od Boha směřujícího a současně ji musíme ovládat tak, aby byla v klidu, když provádíme dotazování Sebe. Na začátku stezky a vlastně celou stezku je očista od zla a od odstředivých sil naprosto zásadní. Bez ní nemůžeme uspět, ať máme meditaci sebelepší. Pokud se nám nedaří nebo náš pokrok není takový, jaký si představujeme, tak vždy na prvém místě musíme chybu hledat v sobě v nedostatečné očistě. Křesťané znají takzvané smrtelné hříchy, což je zejména neláska ve všech svých podobách, ať už je to jen to obvyklé „nemám ho nebo nemám to rád“ až po nenávist. Patří sem hněv, neláska, pýcha, závist a některá další zlá hnutí mysli. Většinou je podceňujeme a myslíme si, že se nedopouštíme ničeho zlého, když jim ponecháváme v naší mysli volný prostor. Ve skutečnosti se tím oddělujeme od Boha, protože On je jejich pravým opakem, neboli jak křesťané říkají, přestáváme být v posvěcující milosti. Tam, kde je toto zlo, kde nám vládnou smrtelné hříchy, nemůže být Bůh, nemůže ani dojít k Jeho poznání. Přesto neustále jak ve vztahu k Bohu, tak ve vztahu k bližním i k sobě tyto city chováme, v nějaké bláhové naději, že to není nic zlého nebo že jsou dokonce spravedlivé. Nikdy nejsou spravedlivé, protože jsou vždy jen a jen zlé. Největší zlo si způsobíme sami, když těmto citům podlehneme. Ať už zevně k tomu máme důvod nebo nemáme, vždy si tím uškodíme. Abychom se mohli očistit, tak musíme znát nauku, neboli musíme ji studovat a pak ji uplatňovat v našem životě, především na svou očistu. V té nám pomáhá jednak neustálé rozlišování a bdělost nad myslí a také vnitřní pránájáma, kterou cvičíme jako součást naší meditace. To je praxe, která je velmi stará. Mě ji osobně naučil můj mistr Jarka Kočí. Tuto pránájámu prováděla celá Drtikolova škola a samozřejmě předtím asi všichni křesťanští mystici i jogíni. Takže prvou hodinu se budeme věnovat této vnitřní pránájámě.
* * * Provádění vnitřní pránájámy * * *
Tím jsme skončili vnitřní pránájámu. Té bychom se měli věnovat hodinu denně v klidovém sezení. Je dobré si na ni vzpomenout, když třeba jsme v dopravním prostředku nebo jdeme na procházku. Můžeme se i při těchto příležitostech prodýchávat božskou Silou. Je to jen nám ku prospěchu. Zásadně však musíme dodržovat pravidlo, že nejsme žádným výtvorem mysli a že s ničím, co se v naší mysli působením pránájámy objeví, se neztotožňujeme, nepřijímáme to za své, za spravedlivé, neprocesujeme se s tím. Jinak nejenže maříme výsledky očisty, kterou pránájámou dosáhneme, ale škodíme si nesmírně tím, že sílu, kterou jsme získali, propůjčujeme zlu a moci zla nad sebou. Vůbec bych nikomu nedoporučoval dělat jen cestu Síly pomocí vnitřní pránájámy. I kdyby její žák rozlišoval, tak je vždy důležité, aby rozvíjel i další složku své bytosti – to znamená vědomí. Teď si uděláme přestávku 15 minut. Tu využijte na prohlédnutí knížek, které tu máte vystaveny. Z našich novinek je tam od Jirky Krutiny pojednání o amritě. Vnitřní pránájáma, tak jak ji cvičíme, se v průběhu doby mění. Když se vyčistíme, můžeme pokročit směrem vzhůru k vyšším cvičením, k vyšším čakrám, vytvářet Světlo, světelné tělo – to vše je popsané v novém skriptu „Stručný přehled vnitřní pránájámy pro pokročilé“. Je to tady také vystaveno. Z cizích novinek je tam například známé dílo od zenového mistra „Zenová mysl, mysl začátečníka“. Teď je přestávka, ne k tomu, abychom ztratili soustředění nebo sebeuvědomování, ale abychom se podívali na knížky a protáhli se. Pokračujeme ve čtvrt.