Veřejná meditace Stodůlky 23.04. 2016 - promluvy 2
Petr Kouba
Stodůlky, 23. 4. 2016, meditace na pozorovatele
Vedl: Petr Kouba
Na úvod meditace se pomodlíme. Poprosíme o pomoc a o milost na Stezce.
Naše stezka je stezkou átmavičáry, tak jak ji učil Ramana Maháriši, mudrc z Arunáčaly. Její podstata spočívá v odvrácení pozornosti od věcí pozorovaných, včetně našeho těla a mysli, a přivrácení k tomu, co si v nás všechny tyto pozorované jevy uvědomuje. To je naše pravá božská podstata, vědomí Já jsem.
Ramana Maháriši říkal: „Átmavičára je cesta od začátku až do konce. Kdo nedělá átmavičáru, dělá lokavičáru.“ Lokavičárou je myšleno právě to věnování pozornosti věcem uvědomovaným (světu, tělu, mysli) a pohlcení nás, vědomí v těchto pozorovaných jevech. Každý z nás tedy v každém okamžiku života volí, zda provádí átmavičáru, neboli obrací pozornost na sebe – na to, co si v něm vše pozorované uvědomuje, nebo zda věnuje pozornost pouze věcem pozorovaným (světu, tělu, mysli) a nechává se jimi unášet.
Jiří Vacek rozvinul átmavičáru do meditační řady na pozorovatele, kde právě pozornost našeho vědomí stahujeme postupně z pozorovaného světa, těla, mysli a obracíme ji na sebe, na naši pravou podstatu. V této meditaci postupujeme po jednotlivých fázích. Čili nyní zkusíme fázi první, kdy se pokusíme rozlišit nás, vědomí od pozorovaného světa. Můžeme si vzít do pozornosti nějaký malý, snadno pozorovatelný předmět a bez přemýšlení ho začít pozorovat. Prostě ho jen držíme ve vědomí, nepřemýšlíme o něm, snažíme se ustálit ten tok pozornosti. Pokud nás nějaký duševní výtvor vyruší z tohoto řízeného pozorování, tak se k němu opět vrátíme.
Již tato fáze cvičení utišuje mysl, naše pozornost se zjasňuje, předmět ve vědomí zesiluje.
Měli bychom ve vědomí rozlišit i proces pozorování, takže aby tu ten předmět mohl být, tak je zde i proces pozorování. A pokud nyní začneme obracet pozornost od toho předmětu skrze ten proces pozorování k tomu, odkud pozornost k předmětu vychází, tak by v nás mělo sílit vědomí pozorovatele, který si ten předmět uvědomuje.
Musíme správně pochopit, co to znamená řídit pozornost vědomí. Už při této fázi cvičení můžete zkoušet, jak vědomí předmětu slábne, pokud opravdu dokážeme odvracet pozornost k tomu, co jej pozoruje. Můžeme také začít pozorovat jiný předmět, abychom viděli, jak se to mění, ta úroveň vědomí. Vědomí má zároveň moc oživující – čemu ji věnujeme, to posilujeme, v případě našeho ega až do plného ztotožnění. Takže ve vědomí neustále rozlišujeme – pozorovaný předmět, proces pozorování, ale hlavně to, co pozoruje.
Toto cvičení můžeme využít i na rozšíření vědomí. Můžeme zkusit pozorovat celý svět, zkusit pojmout ho do vědomí. Nejen to, co máme v našem zrakovém pozorovateli – dobře se to rozšíření vědomí praktikuje skrze sluchového pozorovatele. Pokud zdáli třeba slyšíme nějaké zvuky, tak rozepneme vědomí až do té dálky, odkud se ty zvuky ozývají. Při správném postupu bychom si měli uvědomit, že celý pozorovaný svět je ve vás, ve vědomí.
* * *
V další fázi se zkusíme rozlišit od našeho hmotného těla. Osvědčilo se mi tělo pozorovat zrakem, stejně jako jsme předtím pozorovali ten předmět. Takže určitě je lepší toto cvičení provádět s otevřenýma očima. Kdo to umí, tak pojme tělo pozorností do vědomí, nebo se tedy na tělo zevním zrakem díváme. Můžeme se zkusit centrem uvědomění přenést nad hlavu, odkud to tělo pozorujeme. A opět se pokusíme o ten obrat pozornosti k uvědomění si toho, že aby zde to hmotné tělo mohlo být, musí zde být něco, co ho pozoruje. Takže si uvědomujeme, že zde jsme my, pozorující vědomí a tam je pozorované tělo. U těla je to pozorování náročnější díky smyslu hmatu, takže v případě našeho těla nejsme jen jeho pozorovatelem, ale i jeho zakusitelem. To znamená, že všechny jeho počitky cítíme jako naše a to nás neustále strhává do totožnosti s tělem. Čili musíme tu naši pozornost, to naše vědomí rozlišit i od těch hmatových počitků, které nám tělo do vědomí přináší.
Můžeme například pozorovat, jak tělo dýchá. Takže držíme ve vědomí dýchající tělo a uvědomujeme si, že aby zde mohlo být, musí zde být vědomí, které ho pozoruje.
* * *
Nyní se zkusíme rozlišit od naší mysli, od všech duševních výtvorů: myšlenek, citů, představ. Opět platí, že aby zde mohly jakékoliv duševní výtvory existovat, musí zde být vědomí, které je oživuje, které jim dává vědomý život. Bez vědomí všechny duševní výtvory mizí, ztrácejí svou sílu. Aby zde jakýkoliv duševní výtvor mohl být, musíme ho my, vědomí naší pozorností oživit. Takže když se objeví jakákoliv myšlenka, cit, představa, snažíme se obrátit pozornost na vědomí, které si je uvědomuje. Můžeme se při tom opřít o duchovní Srdce nebo například o dech, to utišuje mysl. Pokud cvičíme správně, tak samozřejmě jsme schopni dále myslet, ale již nejsme myslí pohlceni, ale spočíváme v jejím sebe si vědomém pozorovateli, který používá mysl jako svůj nástroj.
Kdo je v tom pozorovateli mysli již pevnější, tak může pokročit dále – může začít analyzovat mysl z postoje pozorovatele. Když se podíváme na myšlenky, z jakého postoje neustále myslíme, tak zjistíme, že většina našich myšlenek pramení z naší totožnosti s tělem. Takže stále myslíme ve stylu „já jsem šel na meditaci do Prahy“, „já musím ráno vstávat“, tzn. že veškerá duševní činnost pramení z naší totožnosti s tělem. Takže i toto můžeme z toho pozorovatele začít odstraňovat a začít myslet z postoje naší pravé totožnosti – z vědomí. Nemyslíme „já jdu“, ale myslíme „tělo jde a já jsem vědomí, které si to uvědomuje“. I když se nám daří v pozorovateli nějakým způsobem udržet, tak touto duševní činností z pozice ega vlastně neustále nabouráváme naši totožnost ve vědomí, protože těmito duševními výtvory se stále strháváme do ega, do totožnosti s tělem.
K té praxi átmavičáry můžeme využít i některé rušící zvuky. Když teď například slyšíme tu televizi od vedle, tak se tím nenecháme vyrušovat, ale můžeme obracet pozornost na toho, kdo tu televizi slyší. Tím opět posilujeme to pozorující vědomí v nás a i díky takovémuto rušivému elementu může dojít k uvědomění pozorovatele. Prostě opět platí, že aby zde tyto rušivé elementy mohly být, musí zde být někdo, kdo si je uvědomuje.
* * *
Pokud jsme cvičili správně, tak bychom nyní měli spočívat jako pozorující vědomí rozlišené od světa, těla i mysli. Jediné, co nyní zbývá, je obrátit pozornost na podstatu tohoto pozorovatele, obrátit pozornost na sama Sebe, na vědomí naší existence, na sebe si vědomé bytí, kterým jsme.
To, co jsme tady dnes cvičili, naleznete v knihách Základy jógy a mystiky, Královská jóga a Učebnice átmavičáry. Pokud to chcete v té poslouchatelné podobě, tak to jsou CD č. 5 a 6. Děkujeme za meditaci a budeme se těšit opět 14. května na viděnou zde ve Spolkovém domě. Pokud byste ještě chtěli nějaké ty knížky, tak prosím teď rychle, budeme to muset zabalit. Na shledanou.