Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek, Zuzana Koubová

Přepsal: Petr Bělský

Úvodní slovo (Jiří Vacek):

Dobré odpoledne, vážení a milí. Vítám vás na naší meditaci. Buddhisté mají takové dobré pravidlo – pravidlo střední stezky, které učí, že se máme vyhýbat všem extrémům. To je velmi moudré, i když vždy je nelze použít. Nemáme například ani příliš hovět svému tělu, a na druhé straně je nemáme ani trápit nebo dokonce nějak nenávidět. Tělo za nic nemůže. My máme takové tělo, jaké jsme si vysloužili. Pravidlo střední stezky se vztahuje i na naše úsilí. Jsou lidé, kteří říkají, že všechno je milost – a my sami nic nezmůžeme. Já je ve skrytu duše podezřívám z duchovní lenosti. Pak jsou lidé, kteří si myslí, že všechno zmohou sami, dokonce se ani v jejich stezce neobjevuje Bůh nebo něco, co je přesahuje – to je druhý extrém. Máme usilovat ze všech sil a současně máme spoléhat na pomoc toho, co nás přesahuje, a je jedno, jak si to představujeme, jestli je to náš mistr, ať už v těle nebo odtělený, nebo nějaká božská osoba. Podstatné je, že když se k nim obracíme, tak skutečně dostáváme pomoc, ale jen úměrně našemu úsilí. Jinak řečeno musíme usilovat ze všech sil, ale současně se musíme opírat o milost, což je právě ta nejvyšší pokora a odevzdanost. Kdo spoléhá jen na sebe, tak nemá pokoru, ale je pyšný a to je jeden velký hřích proti Stezce. Slovo hřích má v dnešní době velmi špatný význam, ale neznamená to nic jiného, než že to, co je hříšné, škodí nám samým. Hříchy, to jsou vlastně provinění hlavně proti nám samým, kterými ubližujeme sobě. Takže musíme být pokorní, což znamená, že se otevíráme moci boží, a musíme být současně odevzdaní – to znamená, že se snažíme nebránit našemu božství, aby v nás působilo.

Základem každé stezky je očista od těch nejhorších vlastností, často se jim říká hříchy nebo dokonce smrtelné hříchy. Kdo se od nich neočistí, to znamená, kdo se neočistí od nenávisti ve všech jejích projevech, ať je to to obvyklé „nemám ho rád“ nebo až do nějaké velké nenávisti, kdo se neočistí od zloby, od závisti, od pýchy, od hněvu – prostě od všech negativních citů, tak nemá naději, že se nějak podstatně přiblíží k Bohu, protože právě toto vše nás z Boha vylučuje. V Bohu nic takového není, proto tam také nikdo nemůže přijít s těmito vlastnostmi. Proto prvním cílem stezky je očista od všeho zlého a od Boha pryč směřujícího.

K očistě nám pomáhá vnitřní pránájáma, kterou budeme za chvíli cvičit. Není to jen nějaké cvičení, není to jen nějaké zvláštní dýchání, ale je to práce s božskou silou nebo jinak řečeno s působením božské milosti v nás. Čím více se této životní božské síle otevřeme, tím více nás očistí a tím více nás přiblíží k Bohu. Musíme dát ovšem pozor, aby negace, které v nás probouzí, byly rozpouštěny. Proto je zásadní, abychom je neuchopili, nezačali je brát za vlastní – třeba pod záminkou, že náš hněv je spravedlivý, že naše neláska je spravedlivá, abychom je nezačali pod tímto krytem spravedlnosti posilovat místo rozpouštět.

Jen si připomeňme, že na světě neexistuje žádná „spravedlnost“, ale jedině zákon karmické odezvy, ve které má každý přesně to, co si svým myšlením a jednáním v minulosti, třeba v minulých vtěleních, zasloužil. Uvědomme si, že tím nejúčinnějším, co vytváří nad námi moc karmy, jsou naše myšlenky. Nejhorší ze všech jsou právě ty myšlenky, které jsou nějakým způsobem svázány se zlem. Kdo myslí jakkoliv ve zlu, tak i když své zlo míří na druhé, tak se nakonec vrátí k němu a bude ho dříve či později ničit, ať už v tomto životě na světě nebo v životě po odtělení. Takže s tímto duchem pokory, odevzdanosti a ostražitosti pod ochranou rozlišující moudrosti cvičme vnitřní pránájámu.

Cvičení vnitřní pránájámy (Zuzana Koubová):

Budeme cvičit vnitřní pránájámu podle nejnovějších skript pana Vacka, kde je přehled vnitřní pránájámy pro pokročilé. Budeme jí provádět v pozorovateli rozlišeném od těla a od mysli, jakož i od samotné prány a jejích pohybů a zároveň necháváme božskou sílu v sobě svobodně působit.

Začneme krátkou střídavou pránájámou. Zacpeme si jednu nosní dírku a volnou nosní dírkou vedeme výdech podél páteře do jedničky nebo pod nohy a nadechujeme sušumnou nad hlavu, kde na krátkou chvíli zadržíme dech, vyměníme dírky a vydechujeme opačnou stranou páteře a tak stále dokola.

Můžeme skončit. Nyní prodýcháme centrum pod nohama.

Prodýcháme celé nohy.

Prodýcháme najednou celý trup.

Prodýcháme ruce. Nadechujeme špičkami prstů, celýma rukama až do centra nad hlavou a vydechujeme opačným směrem.

Prodýcháme krk, hlavu včetně centra nad hlavou.

Nádech vedeme z centra nad hlavou po obou stranách páteře do jedničky a vydechujeme sušumnou nazpět nad hlavu.

Nadechujeme zpod nohou sušumnou nad hlavu a vydechujeme co nejvýše všemi směry.

Prodýcháme centrum nad hlavou, celou nekonečnou oblast světla.

Nadechujeme z centra nad hlavou pod nohy a vydechujeme nazpět sušumnou co nejvýše nad hlavu.

Nádechem vedeme sílu z centra pod nohama nad hlavu a vydechujeme do Srdce.

Nadechujeme ze Srdce nad hlavu a vydechujeme nazpět do Srdce.

Nadechujeme zpod nohou nad hlavu, vydechujeme do Srdce a potom to otočíme – nadechujeme ze Srdce nad hlavu a vydechujeme pod nohy. A tak stále dokola.

Nádechem z centra pod nohama naplníme zespoda sušumnu po celé její délce silou, světlem nebo vědomím a výdechem vodorovným směrem rozšiřujeme pránu do prostoru těla a kolem něj.

Teď to samé provedeme opačně – z centra nad hlavou naplníme celou sušumnu pránou a opět výdechem po celé její délce vodorovným směrem dýcháme do prostoru celého těla a okolo něj.

Nádechem vedeme sušumnou pránu nad hlavu, nad hlavou obrátíme tok prány směrem dolů a naplníme jí celý prostor těla i prostor okolo těla, doslova se do ní zabalíme. Ten výdech směrem dolů vedeme až do centra pod nohama.

Dýcháme celým povrchem těla, všemi jeho póry. Středem dechu je Srdce.

Konec vnitřní pránájámy

Jiří Vacek:

Tím jsme skončili vnitřní pránájámu. Její hodinové cvičení je součástí naší klidové praxe. Druhou hodinu děláme jen stezku átmavičáry, ale samozřejmě i pránájámu vždy děláme jako součást átmavičáry – to znamená alespoň v pozorovateli. Vnitřní pránájámu můžeme dělat i neformálně, třeba při procházce v přírodě, kde bývá hojnost prány, takže tam je její cvičení zvlášť účinné. Pránájáma má nejen očistné účinky, ale do určité míry i léčivé. Můžeme ji používat k léčení, když máme nějakou nemoc, tím, že vybereme vhodné centrum, které prodýcháváme, podle toho, co je nemocné.

Pránájáma se v průběhu svého dlouhodobého provádění prohlubuje, takže nejdříve dýcháme pránu; když dosáhneme stupně světla, tak se přidává k vnitřnímu dechu Světlo a při plné realizaci Já se přidává i vědomí Já jsem. Vnitřní pránájáma nakonec v tom nejvyšším stupni je átmavičára, která je prováděna v činnosti při plném zapojení do světa. To je právě stezka, kterou doporučuje Maháriši – abychom nekráčeli stezkou kévala nirvikalpa samádhi, to znamená samádhi se ztrátou vědomí světa, ale abychom pěstovali savikalpa samádhi, což je uvědomování Já i při vědomí světa a nakonec při vykonávání všech činností. Právě o tomto pojednává i jedno z posledních duchovních skript, které je zde k dispozici – „Vnitřní pránájáma pro pokročilé“.

Kromě toho je tam v té řadě Duchovní skripta další novinka, jmenuje se Necírkevní duchovní autority. Je to přehled, který sepsal jeden přední unitář. Máte tam vlastně všechny mistry, kteří působili v Čechách – od Járy Kočího přes Drtikola, Bruntona a další. Jsou to vlastně takové zajímavé stručné dějiny duchovního života v Čechách. Také jsme zavedli měsíční přehled, jmenuje se Stezka átmavičáry. Obsahuje vždy příslušný měsíční obsah našeho webu „Přátelé Jiřího Vacka“. Takže kdo nemá internet, tak tam má vše, co nalezne na našem internetu, ale i ten, kdo ho má, tak to tam má písemně a má to kdykoliv k dispozici. Z těch nejnovějších knih je zde právě vyšlý druhý díl Života v Duchu svatém. Ti, kdo jsou přihlášení k trvalému odběru, si ho mohou tady odebrat – ušetří na poštovném 50 korun, ale tím ta možnost osobního odběru pomalu končí, protože po příštím týdnu už knížky budeme rozesílat těm, kteří jsou přihlášeni, poštou. Ještě jedna možnost je do této neděle si tuto knížku zakoupit v klubovně u Rendy. Takže kdo je přihlášený k odběru, tak ať si tu knížku tady odebere. Pokud náhodou s sebou nemá dost peněz, tak ať si ji stejně vezme a zaplatí nám ji z domova. Nezapomeňte si také zkontrolovat, jestli si vás Renda zapsal, abychom vám to neposlali ještě jednou poštou. Z nových knížek je tam také ještě od Jirky titul Amrita.

Příští meditace tady ve Stodůlkách je v sobotu osmnáctého dubna, pak bude letní přestávka a začneme znovu, pokud všechno půjde dobře, zase v září nebo v říjnu. Podrobnosti budou na našem webu. Rozebíhá se také přihlašování na seminář na Morávce, který bude v květnu na Svatodušní svátky. To datum jsme zvolili dobře, i když jsme to předem nevěděli. Kdo má zájem, tak se může tady informovat u Martina Tomeše, který má setkání organizačně na starosti. Teď se o přestávce věnujte prohlížení duchovní literatury, je tam i plno dalších knižních novinek – z oblasti zenu a dalších. Teď bude přestávka čtvrt hodiny a pak budeme pokračovat naší átmavičárou v meditační řadě na pozorovatele.

* * *  Přestávka   * * *

Meditační řada na pozorovatele (Jiří Vacek):

Zase zahájíme prosbou o pomoc Toho, co nás přesahuje. Můžeme do své prosby zahrnout všechny mistry i spasitele nebo neprojevené Božství – podle toho, co nás přitahuje více. Cílem zkoumání Sebe nebo hledání Sebe, Krista v nás, Indové tomu říkají átmavičára – hledání átman, je hledáním naší božské podstaty, kterou do nás vložil Bůh, když nás stvořil. K ní se vztahují výroky, že jsme obrazem Božím, i známý výrok „Pravím vám, bohové jste. Toto slovo (tato pravda) nemůže být zrušeno“. To ovšem platí jen podmíněně, protože jsme se tomuto svému Božství odcizili a musíme ho pracně v sobě objevovat, i když jím stále jsme.

Předpokladem, že se nám zdaří jej nalézt, je očista od všeho zlého, zejména od těch nejhorších, správně tomu křesťané říkají smrtelných hříchů, protože ty opravdu vylučují možnost, abychom v sobě své Božství objevili a rozvíjeli. Proto očista, která rozpouští všechno zlé v nás, je základním předpokladem úspěchu stezky k Bohu. Bez ní se jakákoliv stezka neobejde.

Dalším předpokladem úspěchu je správná nauka neboli vědět „jak na to“. To nás učí naše řada meditací na pozorovatele, která vychází z praxe, kterou učil Ramana Maháriši své nejbližší: aby se soustřeďovali na to, co si v nás všechno uvědomuje, všechno pozoruje, včetně naší vlastní existence. To je naše pravé Já, vědomí Já jsem, o kterém Mojžíš říká, že je Bohem, a Ježíš, že je dveřmi do království nebeského, a jógíni mu říkají naše pravé Já - Self. Dokud nevíme, co jsme, tak nevíme, kde, v čem spočívá naše skutečné štěstí a spokojenost. Proto i z tohoto důvodu je důležité vědět, co jsme. Zejména proto, abychom neulpěli na něčem, co je pomíjivé, což je naše tělo, ale i naše mysl a vše, co je s tím spojeno, i náš svět.

Cílem je, abychom v sobě vědomí Já jsem objevili, tím, že na ně neustále obracíme svou pozornost. Átmavičára není nic jiného než trvalé spočívání pozornosti vědomí, kterým jsme, právě v tom vědomí. To je podstatný rozdíl od předmětů, které vědomí sebe nemají, kdežto bytosti obdařené vědomím mají vědomí, jsou sebe vědomé, uvědomují si svou existenci a jejich existence spočívá v tomto vědomí. Existují, protože jsou si sebe vědomí, kdežto svět existuje pouze proto, že je uvědomován a pokud je uvědomován. V meditační řadě začínáme soustředěním pozorovatele na něco ze světa – z toho důvodu, že všichni víme, že nejsme třeba tím hrnkem nebo hodinami, které před sebou pozorujeme, takže se nemusíme v tomto případě pracně odtotožňovat od těla, se kterým jsme ztotožněni, protože zde už toto rozlišení máme, existuje a pracujeme s ním. Hledáme to, co si uvědomuje svět a všechno, co je ze světa. Tak začíná meditační řada na pozorovatele, kterou teď budeme provádět.

Vláďa Cepek:

Nejprve v sobě musíme vzbudit co největší pokoru a lásku, touhu k cíli naší Stezky. Ať už jej nazveme jakkoliv, musí opravdu láska k němu a touha po Bohu být tou hlavní, nosnou silou. V dalším budeme pracovat s naší pozorností, budeme se postupně rozlišovat od všeho, co nejsme.

Zrušení nevědomého pohlcení světem

V prvním kroku začneme s objektem, předmětem umístěným pohodlně v dosahu našich smyslů, ať to je pomocí očí, sluchu nebo jiného smyslu vnímaný předmět. A vytvoříme takzvanou pomyslnou meditační přímku – na jedné její straně bude pozorovaný, uvědomovaný předmět, na druhé straně budeme my, pozorující vědomí a budeme se co nejvíce rozlišovat, uvědomovat: tady jsme my – pozorující vědomí, na druhé straně ten pozorovaný objekt, předmět.

Zrušení totožnosti s tělem

V dalším kroku postoupíme dále a budeme místo zevního předmětu pozorovat, uvědomovat si, rozlišovat se od našeho těla – jeho jednotlivých částí, ale i od těla jako od celku. Vždy je důležitá právě pozornost, která musí být plně, vědomě pod naší kontrolou. Pozornost je právě to, co jakoby vyvstane, zesílí, když si ji uvědomíme a zaměříme buď na určitý objekt, anebo na něco, co nás zaujme. Budeme ji cíleně zaměřovat na části těla, zkusíme i na tělo jako celek, ale vždy s rozlišením, v uvědomění „tady je uvědomovaná, pozorovaná část těla a tady jsem já, pozorující vědomí“, zdroj, ze kterého pozornost vychází.

Odtotožnění od výtvorů mysli

Kromě těla je naše i osobní mysl a její výtvory, ať už to jsou myšlenky, city, pocity a různé jiné výtvory. Nyní si vyzkoušíme, že podobně jako s tím předmětem, naším tělem se lze rozlišit, uvědomit „tady je myšlenka, tady jsem já – pozorující vědomí; tady je pocit, já se rozlišuji od něho, uvědomuji si ho a jen ho pozoruji“ a i ostatní výtvory mysli si mohu takhle uvědomovat, rozlišovat se od nich, a tak si uvědomovat, co nejsem.

Uvědomění vědomí Já jsem

A v závěrečné fázi veškerou pozornost vrátíme na zdroj, ze kterého pozornost vychází – na samo vědomí, existenci s cílem se uvědomit, prožít, stát se, procítit, být vědomím Já jsem. Můžeme si pomoct otázkou „Kdo si všechno uvědomuje?“, „Kdo jsem?“ nebo nějakou intuitivně cítěnou otázkou zevnitř, která veškerou naši pozornost obrátí správně do zdroje, na nás - vědomí. Naším cílem je se uvědomit, prožít a rozlišit se jako vědomí od těla, od světa, od mysli a co nejvíce a co nejdéle a s co největší intenzitou a jasem se rozlišovat a uvědomovat ve vědomí a jako vědomí.

Zakončení meditace (Jiří Vacek):

Ramana Maháriši často říkal, že ti, kteří uspěli a nalezli své pravé Já, za to vděčí své vytrvalosti. Naše úsilí musí být nepřetržité, a to jak formální – to znamená denní meditace v klidu, tak meditace v činnosti. Musíme se snažit neustále bdít v pozorovateli nebo přímo ve vědomí Já jsem. Současně musíme neustále bdít nad myslí s moudrou rozlišující bdělostí, aby se mysli nezmocnily zejména ty city, které jsou pro duchovní život doslova smrtelné. Opravdu je nepodceňujte, protože skutečně spolehlivě zničí veškeré naše úsilí, když jim propadneme. Je to zlo a zlo je naprosto nemilosrdné: žádnou milost nedává. Navíc pokud propadneme zlu, tak se nám silou toho zla doslova, nikoliv obrazně, zahalí rozum a nebudeme schopni správně, to znamená duchovně myslet, rozlišovat. Takže neustále bděme nad myslí, neustále se tlačme do vědomí. Čím více se dokážeme svou pozorností obracet do nitra, tím větší bude mít náš duchovní život sílu. V tomto pohledu se jedná vysloveně o energie a o moc, kterou nad námi mají. Vědomí samo je největší moc, a když ji propůjčíme spolu s myslí světu, tak se právě touto mocí upoutáme do světa nebo do těla nebo do mysli. Když jeho pozornost obrátíme na sebe, tak se vysvobodíme a budeme žít ve své pravé podstatě.

Na shledanou.