Jiří Vacek - duchovní učitel

Petr Kouba

Stodůlky, 14. 5. 2016, meditace na pozorovatele

Vedl: Petr Kouba

Na úvod meditace se opět pomodlíme, poprosíme o pomoc, o milost, o vedení. Zároveň poděkujeme za tu možnost, kterou máme, se takto svobodně sejít a praktikovat. Když se podíváte okolo sebe, co se děje ve světě, není to vůbec samozřejmé a měli bychom si toho vážit.

Jedinou jistotou, kterou v našem životě máme, je naše existence. Prostě jsme. I ten, kdo pochybuje o své existenci, paradoxně musí existovat, aby o ní mohl pochybovat. Zároveň jsme si této své existence vědomi. Z toho vyplývá, že jsme sebe si vědomou existencí. Právě teď, v tento okamžik, na tomto místě existujeme a tuto svou existenci si uvědomujeme. Jediné, co děláme špatně, je, že tuto svou existenci připisujeme našemu tělu a mysli. Tím vzniká ego, naše nepravá totožnost. Zároveň také nejsme schopni si tuto svou existenci plně uvědomovat, čili obracet na ni pozornost, ale pozornost nás vědomí je plně pohlcena děním světa, naším tělem a naší myslí. Cílem naší stezky tedy je, nás – sebe si vědomou existenci vysvobodit z pohlcení světem, tělem a myslí a plně se uvědomit ve své podstatě ve vědomí Já jsem.

K tomu nám slouží meditační řada na pozorovatele, kde postupně vysvobozujeme vědomí z pohlcení světem, tělem, myslí a obracíme pozornost na sama sebe, na naši pravou podstatu.

Začneme tedy fází první – pozorováním světa. Můžeme si vybrat nějaký malý, snadno pozorovatelný předmět a bez přemýšlení si ho uvědomovat, cíleně ho pozorovat.

Nenecháváme se vyrušovat duševními výtvory, které naši pozornost odvádí od pozorování předmětu. Vždy, když se tak stane, vracíme se k tomu pozorování zpět. Snažíme se opravdu vyčistit tok té pozornosti a držet ve vědomí jen ten předmět.

Pokud se proud pozornosti k předmětu ustálil, začneme nyní obracet pozornost k tomu, co ten předmět pozoruje, co si jej uvědomuje. Aby zde ten předmět mohl být, musíme zde být my, pozorující vědomí. Snažíme se tedy naši pozornost obrátit tam, odkud vychází. Při správném postupu bychom si nyní měli uvědomovat pozorovaný předmět, proces jeho pozorování a na konci tohoto procesu jsme my, pozorující vědomí.

* * *

Obdobným způsobem se nyní pokusíme rozlišit nás, pozorující vědomí, od našeho hmotného těla. Můžeme zevním zrakem pozorovat naše dýchající hmotné tělo. Opět se snažíme ustálit proud pozornosti na hmotném těle. Nenecháme se vyrušovat duševními výtvory. Můžeme se přenést nad hlavu a odtud zkusit tělo pozorovat.

Nyní bychom měli rozlišit, že my, pozorující vědomí, nejsme s tělem totožni. Soustředíme se na prožitek: tam je pozorované tělo, zde jsem já, vědomí, které ho pozoruje. Pozorování těla je o to těžší, že nejsme jen jeho pozorovatelem, ale jsme i jeho zakusitelem skrze hmat. Musíme se tedy rozlišit od všech hmatových počitků, které nám ve vědomí vznikají. To, že hmotné tělo cítíme, neznamená, že jsme s ním totožni. To je právě ten prožitek, který musíme ve vědomí zažít. Musíme se rozlišit od těla.

* * *

V další fázi se rozlišíme od naší mysli, od všech duševních výtvorů, myšlenek, citů, představ, ale i těch jemných nálad. Nezaujatě pozorujeme veškerou duševní činnost. Pokud se nám pozornost projasní, měli bychom si uvědomovat začátek, trvání a konec jednotlivých duševních výtvorů. V jejich pozorovateli jsme si vědomi i prázdna, pokud veškerá duševní činnost ustane. Ale stále jsme zde my, vědomí, které si toto vše uvědomuje. Pokud vás vyrušuje nějaký duševní výtvor, vždy se pomocí átmavičáry ptejte: Kdo si tu myšlenku uvědomuje? A tím vlastně obrátíte oživující moc vědomí od toho duševního výtvoru k pozorovateli. A to je nutné činit tak dlouho, dokud pozorující vědomí nezesílí natolik, že se skutečně vyloupne z toho duševního proudu. Je to skutečné vysvobození, když vědomí vystoupí nad ty duševní proudy a vy cítíte, že už nejste myslí vláčeni.

Jeden z nejlepších způsobů k utišení mysli je pozorování dechu. Nejlépe ještě v opření o duchovní srdce. V indických tradicích se také často používá mantra, která vlastně odvede oživující moc vědomí k té mantře, která má nějaký duchovní náboj. Ale jde hlavně o to, že pokud opakujeme mantru, neživíme pozorností vědomí ty ostatní duševní výtvory.

* * *

Pokud jsme cvičili správně, měli bychom být nyní my, vědomá existence, alespoň z části vysvobozeni z pohlcení světem, z pohlcení naším tělem a myslí. Soustředíme se na pocit naší existence. Je to na začátku snazší, než si uvědomovat aspekt vědomí. Soustředíme se na naše bytí. Zkusíme na ně plně obrátit pozornost a uvědomit si podstatu této existence. Tou jsme my, vědomí Já jsem. Všechna tato cvičení provádíme v opření se o Boha, s láskou k Němu a s vírou v Jeho pomoc. Opravdu platí, že pokud my uděláme jeden krok k Bohu, On jich udělá deset k nám. Ale my musíme ten krok udělat.

Den má 24 hodin, a pokud jsme k sobě upřímní, můžeme snadno nahlédnout, jestli provádíme spíše lókavičáru, neboli jsme pohlceni děním světa, tělem a myslí, anebo jestli opravdu děláme átmavičáru, snažíme se obracet pozornost na sebe sama. Nebo dokážeme spočívat v pozorovateli i během dne. Zde vlastně tkví tajemství úspěchu. Jestli v nás dokáže převážit átmavičára, jestli dokážeme větší část té oživující moci vědomí věnovat átmavičáře, tomu obracení pozornosti nebo spočívání v pozorovateli. Anebo jestli se většinu dne necháme unášet lókavičárou. Většina z nás dnes používá tak zvané chytré telefony, kde si můžete stáhnout aplikaci, která vám nahradí minutky, můžete si to nechat běžet přes den třeba v práci a každých 5 minut to na vás zapípá nebo vám to zabzučí v kapse. A vždy při tomto připomenutí můžete zkontrolovat stav svého vědomí, stav své mysli. To je taková pomůcka, která se mi hodně osvědčila. A potom tedy člověk opravdu vidí, jak na tom s tou átmavičárou přes den je.

Ještě jednou poděkujeme za meditaci. Opravdu to není samozřejmé mít možnost se takto scházet a svobodně meditovat a usilovat.

Termíny dalších meditací a seminářů budou vyvěšeny na našem webu www.pratelejirihovacka.cz. Nyní, pokud ještě chcete, můžete si zakoupit nějaké knížky a těšíme se někdy příště na viděnou.