Veřejná meditace Stodůlky 13.12. 2014 - promluvy JV
Jiří Vacek
Promluva k meditaci na pozorovatele
Vedl: Mistr Jiří Vacek
Přepsal: Petr Bělský
Naším hlavním cílem, i když ne koncem stezky, je poznání sama sebe. Proč, to říká jasně Ježíš: Já jsem, vědomí Já jsem jsou dveře do království nebeského. Kdo má Já jsem, má umožněn vstup do duchovní oblasti, a pokud klíč k nebeskému království, ony dveře využije, tak má velkou naději, že dosáhne vysvobození z tohoto světa. Nesmí samozřejmě propadnout pýše, že je bůhvíjak dokonalý, dobrý – musí neustále dále na sobě pracovat, protože síly nepřátelské Bohu a poznání neustále pracují. Nepřicházejí nám jen jako zlé síly, ale mnohem nebezpečnější jsou ty, jak říká Bible, které přicházejí v rouše beránčím. Je mnoho falešných proroků, kteří předstírají, jak jsou dokonalí, jak jsou dobří, ale ve skutečnosti nesledují nic jiného než vlastní prospěch. Kam přijdou, tam jen rozsévají zlo, rozeštvávají. To jsou plody jejich úsilí.
Největší překážkou dosažení toho uvědomění jsme my sami, jsou to naše zlé a od Boha směřující sklony. Stručně je nazýváme (nebo souhrnně) jako smrtelné hříchy. Ty skutečně jsou pro náš duchovní život smrtelné, protože tam, kde je nenávist, nepřátelství, pýcha a podobné, tak tam není Bůh, protože Bůh je jejich pravým opakem. Proto dokud nám vládnou, nemáme naději na skutečný duchovní prospěch. Můžeme ovládat mysl, můžeme mít samádhi, a pořád jsme nic, protože nemáme, jak říká apoštol Pavel, Lásku, která je Bohem a která nás od toho všeho chrání. Proto bychom se na prvém místě neměli snažit o nějakou meditaci, ale o charakterovou očistu a o získání Lásky, protože Láska, jak učí Ježíš, Starý zákon a všichni, kdo něčemu rozumějí, je podstatou duchovního života – láska k Bohu a samozřejmě i k mistrovi, protože ten nám zastupuje Boha, a láska k bližním i láska k sobě. Kdo chová nenávist, závist, rozeštvává druhé, tak ten nemiluje sebe, ale škodí si strašlivým způsobem a nesmírně na to doplatí.
Co dále potřebujeme k dosažení je, abychom věděli, jak na to. To nás učí například Ramana Maháriši svou dotazovací metodou „Kdo jsem já?“. A on ji samozřejmě nevymyslel ani nevynalezl – daleko před ním ji všichni, kteří opravdu hledali Boha, použili k tomu, aby dosáhli. Proto není náhodou, že jeden z koanů je také otázka „Kdo jsem?“ nebo „Co je mé já?“. Bohužel těch, kteří opravdu duchovně chápou a jsou tak čistí, aby tyto pravdy chápali, je tak málo, že se i čistá nauka záhy znehodnotí různými nesmysly. Pak se třeba v buddhismu vyskytují mistři, kteří tvrdí, že žádné Já neexistuje, ačkoliv Mojžíš a všichni praví mistři říkají, že Já jsem, vědomí Já jsem je Bohem. Anebo je ta átmavičára, hledání sama sebe, degradovaná na jeden z mnoha koanů – pak se hledající předhánějí v tom, aby řešili takové problémy, jako je tlesknutí jedné ruky – jak zní, místo, aby zkoumali sama sebe pomocí otázky „kdo jsem“.
My na radu Ramany Mahárišiho používáme átmavičáru, která není ničím jiným než obracením pozornosti na to, co jsme, s využitím toho, že jsme pozorovateli. Neustále a samovolně, bez jakékoliv námahy, 24 hodin denně něco pozorujeme, něco si uvědomujeme. Pozorování, to není nic jiného než uvědomování, které se provádí vědomě a soustředěně, takže tyto dva pojmy jsou víceméně synonyma. Nemělo by nás proto mást, že to jsou dvě různá slova. Je za nimi jedna jediná metoda a to je obracení pozornosti na to, co jsme. Jelikož tím pozorovatelem už jsme a právě to, co ve vás teď slyší moje slova, je tím hledaným Já ve stavu pozorovatele, tak je tato metoda tím nejsnadnějším způsobem, jak si toto Já uvědomit. Samozřejmě za předpokladu, že máme čistou mysl, prostou všeho zlého, a také momentálně v době, kdy meditaci na Já provádíme, ji dokážeme udržet bez hnutí, to znamená v klidu. Známá sútra Patandžáliho, že „jóga je klid mysli“, nekončí tímto konstatováním, ale říká nám, proč ten klid mysli dosahujeme – protože druhá nebo následná sútra zní, že „pak v tom klidu mysli pozorovatel září bez překážek“. Znova říkám: jedině za předpokladu, že naše mysl je satvicky čistá, že to není mysl plná nečistot, které nám zahalují rozum a znemožňují nám pochopit pravdu a drží nás v moci zla, jako je nenávist, závist, pýcha a podobně.
Abychom si toto pátrání po našem Já usnadnili, začínáme tím, co stále jsme, to znamená pozorovateli světa, které si zúžíme na pozorování nějakého předmětu. Ten nepozorujeme proto, abychom ho pozorovali, ale proto, abychom si pomocí něho uvědomili, že tam je nějaký předmět a tady jsem já, vědomí Já jsem, které si předmět uvědomuje. Tímto způsobem se musíme a můžeme rozlišit od pozorovaných předmětů. Odtáhnout pozornost vědomí od pozorovaného světa a uvědomit si, kdo to je, kdo pozoruje ten svět. To není žádné oddělování se od těla nebo něco podobného, jak už jsem také slyšel od lidí, kteří mají zastřenou mysl zlem, to je rozlišování Já od ne-já. Nakonec samozřejmě jsme od těla v době smrti odděleni, ale pokud žijeme, tak jasně říkám, že zde je vazba vědomí na tělo. Takže nemluvím o nějaké oddělenosti od těla, ale o rozlišenosti, ovšem pro některé lidi je to naprosto nepochopitelné.
Když se takto dokážeme rozlišit od pozorovaného předmětu, nastupuje těžší stupeň, ve kterém se rozlišujeme od těla. To je základní postup, kterým rozpouštíme polovinu ega, možná dokonce tu horší polovinu, to znamená ztotožnění s tělem. Pomocí toho rozlišení vědomí od pozorovaného předmětu, které jsme dosáhli v předchozím stupni, se rozlišujeme od těla, pozorujeme tělo jako ten předmět a ve vědomí se od něj rozlišujeme, nikoliv oddělujeme. Pak následuje další stupeň, ve kterém tímto způsobem pozorujeme mysl. Když říkáme mysl, tak tím nemáme na mysli samotný myslící princip, ale jeho výtvory – rozlišujeme se od všech výtvorů, od všech citů, představ, myšlenek, a tím rozpouštíme tu druhou polovinu ega.
Když se nám toto podaří, tak zůstáváme v klidu satvické mysli, což je mysl prostá všeho zlého a v ní září samotné, čisté vědomí Já jsem. Na ně musíme obrátit pozornost, ztotožnit se s ním a zůstávat v něm tak dlouho, jak dokážeme. Z toho soustředění na Já nás neustále budou vytahovat právě naše zlé, od Boha směřující sklony. Proto musíme neustále bdít nad myslí, rozlišovat se od všech výtvorů mysli, ať jsou dobré nebo zlé. Když dobré přijímáme, tak se ani s nimi neztotožňujeme, ale pouze je používáme jako prostředku na stezce.
Toto je ve zkratce to, co děláme a co spolehlivě vede k poznání Sebe, které v naší skupině už někteří dosáhli. Někteří, bohužel, protože neudrží čistotu mysli, tak propadají zlu ke své škodě a rozeštvávají celou skupinu. Takže teď se budeme věnovat každý tomu, co dosáhl, a budeme se snažit meditaci prohloubit. Zpravidla se stává, že se v nás zlé sklony objevují v meditaci. Pak je nesmíme uchopit, nesmíme je rozvíjet. I když se nám zdají jakkoliv spravedlivé, tak se musíme od nich rozlišit a buď je rozpouštět v nezaujatém pozorujícím vědomí, anebo je pomocí vnitřní pránájámy transformujeme v energii vyšší.
Tak budeme končit. Kdo má zájem ještě o nějakou knihu nebo podobně, tak si okamžitě přijďte. Jinak se starejte hlavně o sebe, jde o vás. A nepleťte se do věcí, kterým nerozumíte. A nenechte se svádět ke zlu. Zlo nemá nic, co by vám mohlo dát, ale jen sebe – zlo.