Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Dobré odpoledne, vážení a milí, vítám vás na naší meditaci. Jelikož víme, že  my sami toho moc nezmůžeme pro své nedostatky a slabost, tak poprosíme o pomoc  shůry, abychom měli dostatek síly na naší praxi a dostatek světla k rozlišování mezi dobrem a zlem, mezi spásným a nespásným. Právě tento postoj, vědomí našich omezených sil, je pravá pokora a je pro nás pro všechny nesmírně důležitá. Jsou lidé kteří říkají, že všechno je milost a zastírají tím jenom svou lenost, že se nechtějí na cestě k Bohu namáhat. Jiní zase spoléhají na sebe na své úsilí a vlastně spoléhají na ego a tím ho určitým způsobem dokonce posilují, místo aby ho zeslabovali a samozřejmě, že pokud jdou na stezku z ega, tak nemohou uspět. Takže obojí je nutné jak úsilí tak milost. Milost, to není nic jiného než Boží pomoc, kterou získáváme našim úsilím. Je to naprosto jednoduché, není v tom žádné tajemství a pokud tomu někdo nerozumí, tak je to proto, že je jeho rozum zastřen nevědomostí. Takže teď, jak jsme si řekli, budeme chvíli prosit o pomoc boží.

Je důležité, abychom neustále měli na mysli, že svět, ve kterém žijeme se sice nachází v Bohu, ale zdaleka není božský, ale od Boha odpadlý a to skrze nás. Ve Starém zákoně je to přímo napsáno: „Skrze tebe je prokleta tato zem“. Buddhisté také přímo mluví o samsáře jako o světě plném utrpení. Náš cíl neleží v tomto světě, ale jak Ježíš říká v Království nebeském nebo buddhisté v Nirváně a podobně. V tom všechna pravá náboženství naprosto souhlasí. V souladu s tím se musíme také snažit, abychom se z tohoto světa vymanili. Nejpřímější stezka  k tomu je átmavičára, kterou provádíme, což je stezka poznání sama sebe, onoho Božství, o kterém mluví všechna náboženství, že je v nás ukryto. Proto Maháriši říká, že átmavičára je stezka od začátku až do konce a kdo nedělá átmavičáru, ten dělá lokavičáru, neboli vrací se zpět do nebožského světa a utvrzuje se v egu. To musíme mít neustále na mysli a jakmile začneme nějakým způsobem pokukovat po potěšeních tohoto světa a hledat v nich uspokojení, tak už vlastně děláme lokavičáru neboli odpadáme z naší stezky. S tím, že je tento svět nebožský, souvisí i to, že je pln nebožských bytostí. Některé jsou relativně dobré a směřují dokonce k Bohu, ale valná většina, což je smutná pravda, je více či méně zlých. Právě skrze tyto bytosti existuje zlo ve světě. Zlo není princip, ale stav vědomí a působení některých velmi pokleslých bytostí. Pro tyto bytosti je světlo, duchovno, víra v Boha smrtelným nebezpečím a proto také pronásledují dokonce na život a na smrt ty, kteří se stezkou ubírají. Takže všichni, kdo opravdu směřují k Bohu, jsou těmito silami napadáni. Bohužel často si to neuvědomujeme a nahráváme těmto silám tím, že jim přizvukujeme, když si myslíme, že to, co nás postihuje, je nějaká nespravedlnost nebo něco osobního. Vždycky v pozadí a z principu za tím je to, že jsme vystaveni útoku sil nepřátelských Bohu. V dějinách je to vidět naprosto jasně. Tyto síly se nepředstavují jako zlo, ale většinou jako dobro a o to hůře jsou k rozpoznání. Sokrata, dobří Athéňané odsoudili na smrt k otrávení jedem proto, aby nekazil jejich děti. Ježíše představitelé židovstva ukřižovali, protože je prý lepší, když trpí jeden člověk než celý národ. Husa zase upálili, že kazil dobré zisky církve z odpustků a tak bychom mohli pokračovat v dějinách ve všech koutech světa do nekonečna. Síly zla se soustřeďují zejména na spásnou nauku a ty, kteří ji hlásají a snaží se jí přisvojit, zkomolit a zamezit nám k ní přístup. Soustřeďují se na představitele této nauky, jak jsem na příkladech Sokrata a dalších ukázal a také se soustřeďují na skupiny těch, kteří se ubírají k Bohu. Jejich cílem je tyto skupiny rozeštvat, oddělit jejich členy od těch kteří je vedou a odvrátit je od praxe nauky. To se děje neustále a můžete to velmi názorně vidět i v těchto dnech na kauze-Vacek, tam je toho plno. Buď se útočí na mne nebo na některé jiné naše přátele, ale to není nic osobního a nebo ty osobní důvody jsou zástupné. Jde skutečně o boj zla proti světlu. Tak si toho buďte dobře vědomi, prohlédněte to a nepropadejte tomu. Největším neštěstím by bylo, kdyby se podařilo tomuto nepříteli nás rozeštvat, poštvat jedny proti druhým. To je také jeho cílem, protože osamocené hledající snadno zlo přemůže. To je normální taktika i ve světě zvířat: když dravci napadnou stádo, tak ty nejslabší kusy od něj oddělí a pak je sežerou. V duchovním světě nebo spíš v tom zlém světě, ve kterém žijeme, platí naprosto stejné principy. Nedělejte si vůbec žádné iluze. To že budete v každém vidět jenom dobro a Boha vás před tímto zlem neochrání. Musíte bezpečně rozlišovat, kdo kam patří a co vlastně chce. Právě proto jsem napsal teď řadu článků, které se na našich webových stránkách objeví, jeden základní je o Zbytečných starostech které si někteří lidé dělají o členech našeho společenství a podobně. Tak ty články dobře prostudujte a taky toho hodně máte o tomto problému v tom xeroxu, v duchovních skriptech A4.  Jmenuje se to Důležité kapitoly. Tak teď se konečně pustíme do vnitřní pranajámy.