Jiří Vacek - duchovní učitel

Petr Kouba

Stodůlky, 04. 02. 2017, meditace na pozorovatele

Vedl: Petr Kouba

Na úvod meditace se pokusíme naladit na všudypřítomnou milost Boží, poprosíme ji o pomoc, o vedení na stezce. Zároveň poděkujeme za možnost společné meditace.

Tady a teď v tomto okamžiku si je každý z nás vědom své existence. Zároveň je to on sám, kdo si svou existenci uvědomuje. Tato sebe si vědomá existence, vědomí Já jsem, je naším největším pokladem. To je království nebeské v nás, to je naše buddhovská podstata. To je ono: „Pravím vám, bohové jste.“

Vůbec nejlepší způsob, jak si tuto naši podstatu, vědomí Já jsem, uvědomit, nezkalenou nevědomostí a klamným ztotožňováním s tělem a s myslí, je meditační řada na pozorovatele, která postupně rozpouští ego a pak přechází v přímou átmavičáru, v přímé obracení pozornosti na tuto podstatu. Během této meditace si meditační řadou na pozorovatele projdeme.

Začínáme tak, že pozorujeme svět, nebo si jej omezíme na nějaký malý, snadno pozorovatelný předmět. Vedeme k němu pozornost, nepřemýšlíme o něm, pouze si jej uvědomujeme. Pokud něco naši pozornost odvede od tohoto pozorování, vracíme se k němu zpět. Snažíme se ustálit proud pozornosti na předmětu, nebo na světě. Možná někomu pomůže, pokud zkusíte vyostřit pozornost tak, že si vyberete nějaký malý předmět, kde se ten proud pozornosti stane opravdu velmi zřetelným. Může to být taková pomůcka. Vyostříme pozornost na nějaký malý bod a ten držíme v pozornosti. Pokud se naše pozornost takto vyostřila, proud pozornosti zesílil a ustálil se, zkusíme obrátit její tok k tomu, odkud vychází. Čili jdeme po té přímce zpět ke zdroji pozornosti. Tím zdrojem není nic jiného než pozorovatel, sebe si vědomé vědomí Já jsem, které obrací svou pozornost na pozorovaný předmět. Snažíme se rozlišit pozorovatele, proces pozorování a pozorovaný předmět. Můžete zkusit přenášet váhu té pozornost od pozorovaného předmětu zpět ke zdroji pozornosti, k pozorovateli a rozlišovat ve vědomí, co se děje. Když odtahujete pozornost od předmětu k jejímu zdroji, měl by sílit pozorovatel, pozorující vědomí Já jsem. Bez nás, bez pozorujícího vědomí, žádný pozorovatelný svět neexistuje. Cílem této fáze cvičení je nenechat celou naši pozornost plně pohlcenou v pozorovaném světě, ale část této pozornosti, aspoň část, stáhnout do jejího zdroje, do pozorovatele, který si svět uvědomuje. Nenecháme se vyrušovat ani těmi zvuky, které slyšíme od vedle, snažíme se obrátit pozornost na toho, kdo ty zvuky slyší, což je opět pozorovatel. Protože pozorovatel není jen pozorovatelem jen viděného, ale je pozorovatelem všech smyslových vjemů.

* * *

A jsme právě i pozorovatelem smyslu hmatu, takže nyní můžeme přejít do další fáze cvičení a skrze smysl hmatu a jeho pozorování se rozlišit od těla. Každý z nás, jak tady sedíme, cítí váhu svého těla, jak se opírá o židli. Tam právě dochází k hmatovému prožitku váhy těla. Můžete si zkusit pozorovat ten hmatový vjem vašeho těla na židli a od něho se odrazit do pozorovatele. Ustálíme naši pozornost na hmatovém vjemu těla. A nyní se můžeme začít ptát: „Kdo cítí tělo? Kdo si je uvědomuje?“ Tím začneme obracet oživující moc pozornosti opět k vědomí, které tělo oživuje a díky kterému jsme si těla vůbec vědomi. Pro dosažení prožitku rozlišenosti od těla se mi nejvíce osvědčilo tělo doslova pozorovat zevním zrakem, tak jako jsme v první fázi cvičení pozorovali předmět. S otevřenýma očima se díváme na tělo a zároveň vedeme pozornost ke zdroji, k vědomí, které tělo pozoruje. Skutečně dochází k uvědomění si dvou entit ve vědomí: je zde pozorovatel, vědomí a tam je pozorované tělo. Doslova žijete, že tím tělem nejste.

* * *

A stejně jako nejsme tělem, nejsme ani myslí. Zkusíme se rozlišit od všech duševních výtvorů – myšlenek, citů, představ. Např. oblast citová je velmi zrádná a těžko ve vědomí zachytitelná. Často nás nějaká emoce pohltí, aniž bychom si toho byli vědomi. Základem je opět rozlišení nás, pozorujícího vědomí, od všech myšlenek. Aby zde tyto myšlenky mohly být, nebo všechny tyto duševní výtvory, musíme zde být my, vědomí, které je svou pozorností oživuje. V několika knihách najednou jsem teď narazil na způsob rozlišení se od mysli nebo uvědomění se ve vědomí tak, že hledáme zdroj myšlenek. Nebo se snažíme zachytit naši pravou podstatu v mezeře mezi myšlenkami. Pozorováním dechu a zpomalením dechu se snažíme mysl zpomalit až zastavit a v tomto tichu vědomí zkusíme obracet pozornost na zdroj, odkud se každá další myšlenka objeví. Nebo pokud zachytíme mezeru mezi myšlenkami, snažíme se obrátit pozornost na toho, kdo si tu mezeru uvědomuje. Nebo pokud zkoušíte utišit mysl mantrou, mnohem lepší než se soustředit na mantru, je obrátit pozornost na toho, kdo dal mysli pokyn k opakování mantry. My jsme vědomí, které takto řídí činnost mysli. např. tím, že začneme „mantrovat“.

Každý sám na sobě můžete cítit, jak funguje zákon oživující moci pozornosti vědomí. Jenom necelou hodinku jsme se pokoušeli odvrátit proud pozornosti od věcí pozorovatelných a přivraceli jsme ji na to, co všechny tyto jevy pozoruje. A již ta všudypřítomnost Boží začíná sílit, vědomá existence naplňuje celý prostor, můžeme ji cítit i za projeveným světem.

* * *

Teď již nic nepozorujeme, ale s veškerou silou obracíme pozornost na vědomí své vlastní existence, čisté bytí, vědomí Já jsem. To nejlepší, co můžeme udělat, je tuto vědomou existenci ještě doplnit aspektem lásky. Protože to je stejná mohutnost jako vědomí nebo existence. Stejně jako rozvíjíme aspekt vědomí a aspekt bytí, obdobně cílevědomě můžeme rozvíjet i aspekt blaženosti, lásky. Pokud někdy cítíme lásku, snažíme se ji ve vědomí zachytit a pozorností oživovat. Může to být i láska jako odraz k něčemu ze světa, ale samo o sobě je to princip Boží lásky.

S výhodou využijeme meditačního proudu, který jsme během meditace nabyli pozorností, využijeme ho k praxi neformální meditace. Budeme se v něm držet i teď, když přestaneme formálně meditovat. Pokud z něho vypadneme, hned se do něho vracíme zpět. Využíváme k tomu všech prostředků jako jsou minutky, různé střelné modlitby, v domácnosti i fotografie mistrů a další.

Děkujeme Jirkovi, že nás podpořil svou přítomností, není to pro něj vůbec jednoduché. Další meditace bude tady ve Spolkovém domě 11. března. Pokud byste někdo chtěl ještě nějaké knížky, tak teď hned po meditaci, budeme to muset zabalit. Děkujeme a těšíme se na viděnou zase příště.