Veřejná meditace Olomouc 23.05. 2010 - promluvy JV
Jiří Vacek
Přepsala: Sára
Promluva k meditaci - první hodina
Právě prožíváme nejduchovnější svátky celého liturgického roku, svátky Ducha Svatého. Takže na začátek se k němu pomodlíme, aby Duch Svatý ráčil sestoupit na nás.
Duch Svatý je vždycky ochoten na nás sestoupit, jenomže my nejsme dostatečně připraveni a dokonce před ním zavíráme dveře a nechceme ho. To je tehdy, když dáváme přednost egu a zevnímu světu před zájmy ducha. Prodáváme prvorozenectví ducha za mísu šošovice, neboli čočky a jak říká Ramana Maháriši, místo abychom dělali átmavičáru, děláme lokavičáru.
Abychom Ducha Svatého, což je duch svítící světlem Božím mohli přijmout, musíme se velmi a velmi pokořit. Uznat svou nedostatečnost, nedbalost, malou touhu a lásku k Bohu. A současně se intenzivně čistit od všeho, co nám brání, aby duch Svatý mohl v nás přebývat.
Pokud jsme silně znečištěni, tak nemůžeme očekávat, že se mu v nás zalíbí, a že v nás bude přebývat. Jedním ze způsobů očisty je právě vnitřní pránájáma.
Tak se jí v pozorovateli a ve velké pokoře, že pracujeme s božskou silou, která nás čistí, budeme prodýchávat.
* * *
Naše nejnovější knížka, kterou jsme přivezli „Jóga Mistrů“, není určena jenom mistrům, jak by se mohlo podle názvu zdát, ale i, a vlastně hlavně, hledajícím. Kolem otázky mistra a žákovství panuje v Čechách strašlivá nevědomost, ačkoliv na východě jsou si vědomi, co to mistr je a co znamená pro hledajícího. U nás si kde kdo myslí, že této otázce rozumí a vyhlašuje zcela nesmyslné soudy. Nic neví, nic nezná, je nadutý vlastní nevědomostí a chtěl by určovat, kdo mistr je a kdo mistr není, jak se má mistr chovat a dokonce by chtěl mistra zkoušet. Osobuje si právo mistra poznat a já nevím, jaký nesmysl ještě. Základní pravda pro všechny hledající je, že bez mistra nikdo poznání sebe nemůže dosáhnout.
I Ramana Maháriši, který zdánlivě dosáhl poznání bez mistra, uznával, že měl mistra v minulém vtělení. On si poznání přinesl z minulého vtělení. Takže bez mistra nikdo nemůže realizovat, a každý by si měl být této pravdy vědom a podle ní se chovat a s ní v souladu. Dá se to přirovnat velmi vzdáleně k tomu, že člověk neosvícený je nehořící svíčka, kdežto mistr je hořící svíčka. Pokud se má nehořící svíčka zapálit, musí se přiložit k té hořící. Jinak hořet nezačne ani svítit.
Takže platí stále, co říká Maháriši, že mistra může zase poznat jenom mistr a nikdo jiný, protože podle žádného zevního chování nebo známek se mistr nedá poznat nebo určit. Jen ten, kdo má mistra v sobě, kdo dosáhl poznání, může ho poznat v někom jiném. Takže se nenafukujte a nemyslete si, že vy jste ti, kteří můžete mistra poznat.
Další nevědomost spočívá v tom, že žáci si vybírají mistra. To je nesmysl jako hrom. Mistr si vybírá žáky podle jejich vnitřní vyspělosti a podle touhy a lásky, kterou v sobě mají. Jak k němu tak i k Bohu. Což je vlastně jedno a totéž. Proto nejvyšším zájmem každého hledajícího je, aby se snažil ne zkoušet mistra, ale aby se snažil se mu zalíbit tím, že maximálně usiluje, maximálně se čistí a maximálně touží.
Vy máte to obrovské štěstí, že tady máte mistra Hynka, který se vás obětavě ujímá. Má toho víc než dost. Má náročné zaměstnání, má rodinu a ještě se věnuje vám. Je neuvěřitelné, že někteří z vás se k němu chováte nesprávně namísto, abyste ho oceňovali, pomáhali mu, tak tady děláte zbytečné rozruchy a rozlady. To je hanba, to říkám jasně. Druhá věc je, že naše nauka je ta nejlepší, nejpřímější. Není to můj výmysl, je to starobylá praxe átmavičáry spolu s technikou vnitřní pránájámy. Je to nesmírně účinná technika, vede přímo k cíli a nejsou nejmenší důvody, proč bychom naši stezku měli měnit v nějaké meditační juchání v radosti a lásce a podobně.
To je jenom uspokojování ega a nic jiného. Pravá láska je právě jenom v tom, co dělají všichni mistři, že pokládají za hledající svůj život, svůj duchovní život. Pokládají za ně svoje světlo a svoji sílu a stojí je to strašné úsilí, námahu, zkracují si tím život a poškozují si tím zdraví. To je pravda a to je pravá láska. A ti, co vás z této stezky odvádějí k nějakému juchání o lásce, tak ti vás učí falešné lásce. To není žádná láska. Tak si to dobře pamatujte, co jsem vám řekl a chovejte se podle toho nebo o to duchovní bohatství co máte, přijdete. Nemyslete si, že si můžete dělat co chcete. Naprosto ne. V duchovnu panují přísné zákony a kdo se odhlíží od pluhu, tak mne není hoden, platí plně.
Teďka si dáme patnáct minut přestávky. Přijďte nahoru se podívat na knížky. Jsou tam i nová cédéčka. Mohli jsme toho přivézt jenom málo, protože jsme mohli jet jenom jedním vozem. Zbytek bude na Morávce.
* * *
Druhá hodina
Jestliže Ramana Maháriši říká, že átmavičára je stezka od začátku až do konce, pak pro nás platí, že neustále spočívat v sebe si vědomém pozorovateli je stezka od začátku až do konce. A kdo není v tomto pozorovateli, nebo-li nedělá átmavičáru, protože být v pozorovateli je átmavičára, tak dělá lokavičáru. To znamená, že místo, aby se vysvobozoval z ega, z těla a ze světa, tak se jenom znesvobodňuje.
Stezka není nějaká tajemná záhada, něco co nemá svou zákonitost nebo, že bychom tuto zákonitost neznali. Právě naopak. Stezka má svou přísnou, přesnou a jasnou zákonitost a musíme ji brát energeticky silově. Átmavičárou, spočíváním v pozorovateli vytváříme síly dostředivé, které nás vracejí k Bohu. Lokavičárou, tím, že se zabýváme nevědomě egem, tělem, světem vytváříme síly odstředivé, které nás udržují v nevědomosti a znesvobodňují.
Které síly v nás převládnou, takový je náš příští osud. To znamená, že každým okamžikem, kdy bdíme v pozorovateli, směřujeme k Bohu a vysvobozujeme se, rozpouštíme ego. Jakmile děláme lokavičáru, to znamená nebdíme v pozorovateli, necháváme se pohltit egem, tělem, světem, tak se znesvobodňujeme.
Ať už děláme lokavičáru nebo átmavičáru, tak vytváříme síly a energie, které spolu zápasí o to, kterým směrem se pohneme. Platí to jak celkově v našem životě, tak okamžik po okamžiku. Musíme to brát ryze fyzicky, ryze fyzikálně. Síly ať už odstředivé nebo dostředivé mají určitou velikost, určité trvání a navzájem se ruší, protože jsou protikladné. Ruší se tím způsobem, že výsledek je jejich rozdíl. To znamená, abychom se alespoň trošku hýbali směrem k Bohu, musíme vytvářet těch sil dostředivých alespoň padesát jedna procent.
Pokud je to méně než padesát procent, tak se pořád znesvobodňujeme, i když třeba dvě hodiny denně meditujeme. V tomto smyslu meditace není rozhodující silou. Rozhodující je, jak po celý den hlídáme mysl a hlídáme sebe v pozorovateli. Meditace v klidu je dobrá, je to základ, ale sama o sobě nestačí. Mnoho lidí medituje, ale vůbec nehlídá mysl. Místo aby ji hlídali, tak neustále jsou doslova jejími otroky, protože nezpředmětňují její výtvory, jednotlivé city, myšlenky a představy. Tak se s nimi ztotožňují a každá taková myšlenka se kterou jsme ztotožněni, je vlastně takové mini ego.
Ramana Maháriši dobře říká, že ego je vlastně nepřetržité ztotožňování se s jedním předmětem, myšlenkou, citem, představou, tělesným pocitem za druhým. Že to není nic bytostného a že je to vlastně neustálé ztotožňování se, kterému slepě podléháme a propůjčujeme sílu vědomí a mysli. A pokud toto nezastavíme, tak nemáme nejmenší naději na duchovní trvalý pokrok a vysvobození.
Musíme jednak spočívat v pozorovateli a nesmíme z pozorovatele sklouznout do ztotožnění s žádným citem, myšlenkou, představou, tělem a neustále to všechno udržovat od sebe na dištanc. Musíme si od toho neustále udržovat odstup a rozdíl – tady jsem já, pozorující vědomí, tam je pozorovaný předmět, myšlenka, představa, cit, tělo a podobně. To platí pro všechny city i pro nálady. Kdo toto nedělá, nebdí v pozorovateli a současně se nerozlišuje od všeho pozorovatelného, tak se nemůže duchovně podstatně hnout.
Teprve tehdy, když toto začneme důsledně dělat a převáží tato naše činnost síly, které vytvoříme nad těmi, které směřují do ega, do světa, tak se začínáme produchovňovat doopravdy. Takže teď se do toho pustíme. A pamatujte si dobře, že bez pozorovatele a rozlišení se ve vědomí od všeho pozorovatelného žádná přímá stezka není. A patrně vůbec ani žádná neexistuje.
* * *
Než se rozejdeme ještě pár informací. Celý příští týden je týden Ducha Svatého. Vrcholí v neděli svátkem Nejsvětější Trojice. V pondělí začíná Morávka. První turnus je vyprodaný, druhý tam snad by ještě bylo něco volného. Jak asi víte, opustili jsme Jedlové Kostolany. Nahrazujeme je pobytem v Modré, v penzionu v budově Harmonie, takže v červnu je tam seminář od dvacátého do šestadvacátého. Od neděle do soboty.
* * *
Znovu připomínám, že máte úplně ideální podmínky o jakých se mnohým lidem ani nesnilo a někde ani nesní. Je to obrovská milost, tak si toho važte a nepropásněte to. Jde vám doslova o váš život. Nějaká lehkomyslnost vůbec není na místě. To, co si teď připravíte, to budete příště mít. Nashledanou.