Slapy 08/2017 – promluvy
Jiří Vacek, Petr Kouba
Seminář Slapy, srpen 2017, střídavá pránájáma
Vedli: J. Vacek, P. Kouba
Opakování mantry „Nejsem tělo, nejsem výtvory mysli, jsem vědomí Já jsem“ a pak „Já jsem vědomí Já jsem“
JV: To je zajímavé, jak i ta slova „Já jsem“ mají velkou sílu, úplně to rozvibruje celé tělo.
PK: Tak budeme pokračovat střídavou pránájámou.
* * *
Můžeme skončit.
A jdeme nad hlavu, nadechujeme zde a vydechujeme. Přeneseme sem centrum uvědomění a prožíváme zde svou rozlišenost od těla, na které se díváme.
Tam dole sedí tělo, dýchá. My jsme vědomí, které si je uvědomuje.
* * *
Teď nadechneme Světlo v centru nad hlavou a vydechneme ho přes celé tělo do centra pod nohama. A nádech nad hlavou a výdech pod nohy můžeme několikrát zopakovat. A následně se s centrem uvědomění přeneseme pod nohy. A opět prožíváme rozlišenost – zde v centru pod nohama jsem já, vědomí, tam nahoře je moje hmotné tělo.
* * *
Nyní se tedy centrem uvědomění nacházíme pod nohama. Zde nadechujeme, vydechujeme. Snažíme se tuto oblast prosvětlit, jak nejvíce to jde. A prožíváme svou rozlišenost od pozorovatelného těla.
* * *
A nyní obě cvičení spojíme. Uvědomíme se zároveň v centru nad hlavou a v centru pod nohama. My, vědomí se rozepneme za hranice těla a uvědomujeme si, že tělo je v nás, ve vědomí. Pokud cvičíme správně, tak se nám naše vědomí může rozepnout až za hranice celého projeveného světa a uvědomujeme si i celý svět v sobě, ve vědomí. Můžeme si také uvědomit, že celý svět je vědomím Já jsem pronikán.
* * *
Formální meditace se blíží ke konci, musíme zbystřit svou pozornost. Mějte na paměti, že každá myšlenka, každý cit, každý duševní výtvor, který věnujete světu, tělu – obecně lokavičáře, vás připravuje o ty výsledky, které jste tady během těch formálních meditací nameditovali. Takže nejen se snažíme o tu átmavičáru, ale také dobře rozlišujeme, kam naše mysl mimo ty formální meditace směřuje. Pokud je to do světa a do těla, tak se nedivme, že ani tady na semináři se nám nedaří.
* * *
Promluva JV:
Musíte se na to dívat hlediskem působení sil. Stvořený svět není nic jiného než působení tvořivých sil. Rámec našeho světa dává božská šakti a my vyplňujeme jeho jednotlivá místa podle našeho zařazení. To se řídí naší karmou, na to dále nezapomínejme, a také současnou úrovní našeho vědomí. Takže jsme trvale tvůrci našeho osudu, minulého a budoucího, a minulý osud, který jsme si my sami vytvořili, je naší karmou, kterou dnes sklízíme. To neznamená, že bychom měli přijmout doktrínu fatalismu, ale máme si uvědomit, jak ty síly v projeveném světě působí, jak se navzájem posilují nebo zeslabují – přesně tak, jako je to ve fyzice, která nás poučuje o vektorech, což jsou síly, které mají nejen svou velikost, ale i směr. Působí tím směrem, kterým jsme je namířili. Nejmocnější silou, kterou máme k dispozici a se kterou můžeme vědomě pracovat, je síla pozornosti vědomí Já jsem. Ta vede božskou tvořivou moc tam, kam ji směřujeme. Druhou silou je tvořivá moc naší mysli, pro kterou platí stejné zákony. Vůbec základním zákonem, který platí od pekla až po nebe, je zákon příčiny a následku. Žádná svobodná vůle ve smyslu všemocnosti – v jednání, které nenese následky, neexistuje. Máme svobodu rozhodnutí, i když ne naprostou – svoboda rozhodnutí je dána naším stupněm poznání, a proto je nauka, poznání tak důležité, protože nám pomáhá se správně rozhodovat. Takže máme svobodu rozhodnutí, ale nemáme už, jakmile se rozhodneme, svobodu nesklízet následky našeho rozhodnutí. Ty tady jsou vždy a my je můžeme pouze nějakým způsobem ovlivňovat. Ale nikoliv pouhou vůlí, ale stejnou silou vědomí a mysli, kterými jsme je vytvořili.