Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek, Petr Kouba

Seminář Slapy, 19.08. 2017, střídavá pránájáma, závěrečná promluva

Vedli: J. Vacek, P. Kouba

Opakování mantry „Nejsem tělem, nejsem výtvory mysli, jsem vědomí Já jsem“ a pak „Já jsem vědomí Já jsem“.

* * *

JV: Dneska tady končíme. Měli jsme zde ulehčené podmínky pro sádhanu, za což dík všem, kteří nám je umožnili. Ale musíme se také už připravit na to, že se vrátíme do svého obvyklého světa, kde na naši pozornost bude útočit spousta lidí, záležitostí, starostí, strastí, nemocí a já nevím čeho všeho. A musíme být na ně připraveni, aby nám nesebrali pozornost, kterou máme neustále věnovat svému Já. Když jsme činní ve světě, tak nemůžeme věnovat pozornost jenom Já, pokud už nezakoušíme Já všude, ale musíme věnovat také pozornost našim záležitostem. A musíme to dělat tak, abychom neztratili vědomí Sebe. To je to nejdůležitější, co máme na práci – neustále obracet pozornost vědomí na samo vědomí. Právě proto také překládáme učení Sádhu Óma, protože ten neustále tuto zásadu, neztratit pozornost k našemu Já za žádných okolností, učí a hlásá. V tomto je to velmi potřebné dílo. To není jen tak nějaké čtení, kterého má někdo doma hory. Je čtení a čtení a musíme také umět rozlišovat mezi tím, co je podstatné, co je méně podstatné nebo co není podstatné vůbec. Takže se musíme jako moudří a předvídaví jogíni připravovat na návrat do světa s tím, že si za prvé umíníme a dáme předsevzetí, co nejdéle držet vědomí Já jsem nebo alespoň provádět átmavičáru, a současně tedy pošleme jakéhosi posla v podobě síly – to je správný pojem – musíme poslat předem sílu nabitou vědomím a Pravdou, abychom se tedy opravdu v tom duchovním proudu udrželi. To je velmi dobrá zásada, i pro normální život. Když třeba jdeme do práce, tak bychom měli předem poslat sílu, že se nám ta práce bude dařit a současně neztratíme duchovní zaměření. Zejména to platí o záležitostech, které jsou nějakým způsobem pro nás podstatnější a důležitější. Tím je můžeme správným způsobem udržovat tak, aby nám neškodily a dobře dopadly. Je to prostě vysílání proudů mysli a vědomí, jeho pozornosti, abychom správně žili nejen v přítomném okamžiku, i když v tom máme být zakotveni, ale současně abychom měli nějaký předvoj pro příští události, které nás čekají. Říkám to srozumitelně? Takže teď se tomu věnujte, abychom až se vrátíme, nebyli spolknuti světem – to znamená, aby naše pozornost vědomí nebyla pohlcena světem. Někteří jogíni si myslí, když ty světské záležitosti jsou nějak závažné a důležité, že je dobré se věnovat jejich vyřešení a opustit stezku, což je ovšem postup naprosto nesprávný a opačný. Tím se staneme otroky těchto událostí a budeme jim sloužit, místo abychom zůstali nad nimi jako sebe si vědomí pozorovatelé a právě tím pozorovatelem, pozorností vědomí záležitosti ovlivňovali tak, aby nám přinášely co největší prospěch duchovní i zevní. Bůh není jen tak něco, co nemá sílu, ale naopak je to největší Síla, jaká existuje, a my se máme učit s Ním spolupracovat – nikoliv Ho ovládat, dělat si z Něho nějakou zlatou rybku, která nám plní přání, ale jednat tak, abychom co nejvíce byli v Jeho vůli. Už máme dávno vědět, že jóga nebo mystika a jakákoliv cesta k Bohu není soustavou nějakých cvičení, i když je děláme, ale že je to způsobem života, ve kterém je celý náš život namířen k Bohu. Jestli ještě někdo máte něco, co byste potřebovali vysvětlit a podobně, tak máte možnost. A hlavně si pamatujte, co říká Ježíš: „Hledejte nejprve (to znamená na prvém místě a stále) království nebeské (to znamená Boha, cíl stezky – a ten král je Bůh, toho nebeského království) a vše ostatní vám bude přidáno“. To se nestane ze dne na den, ale když se vytrvale snažíme, tak se to začne pomalu stávat skutečností. Vždy mějte na paměti, že aby se něco ve světě změnilo, je k tomu potřeba určité doby a někdy i změna prostředí neboli prostoru, ve kterém žijeme. To je časoprostorová prodleva, o které tak často mluvím. Spousta lidí se modlí k Bohu, kromě toho, že se modlí často nesprávně nebo nedostatečně, a když nevidí okamžité výsledky (poprosím Pána Boha a zítra se to stane), tak ztrácí víru buď v modlitbu, v její sílu, nebo dokonce v Boha samotného. Ale to je tím, že neznají zákony, jak v tomto světě působí. Ježíš tuto časoprostorovou prodlevu učí na příkladu chudé vdovy, které se událo nějaké bezpráví, něco se jí nelíbilo, něco chtěla změnit a vyzývala příslušného soudce dnem i nocí, aby jí zjednal spravedlnost, až nakonec ho tak umluvila, až řekl: „Tak já ti vyhovím“. Podobě to je i s našimi modlitbami – musíme Pána Boha doslova umluvit. Některé záležitosti nebo výsledky našich modliteb se mohou projevit až za hodně dlouho nebo, jak se dokonce říká, v nějakém příštím vtělení, na což je ovšem lepší nespoléhat, protože nikdy nevíme, kde se narodíme. Bedřich Hejhal, to byl velký český mistr – bohužel neznámý, často mluvil v této souvislosti o houpačce, že vtělení jsou, jako bychom byli na houpačce – jednou jsme nahoře, jednou jsme dole. Ale nikdy nejsme trvale jenom nahoře ani jenom dole. Momentálně ano. Názorně to můžete vidět třeba na paní Haichové, která napsala pěknou knížku Zasvěcení. V jednom životě byla vládkyní Egypta a v druhém životě byla žebračka, která prožila celý život žebráním na schodech kostela. Navíc ještě měla nemanželské dítě. Takhle fungují vtělení. Teprve v dalším vtělení, v naší době, se dostala zpět k nauce. Buďte proto vděčni za to, že máte nauku, protože to je jediný spolehlivý prostředek, když je správně uplatňována, ke zlepšení naší celkové existence až ke konečnému vykoupení a návratu tam, odkud jsme vyšli. Každá myšlenka nebo každý proud pozornosti, který obrátíme k našemu Já nebo k Bohu, je tím penízem, který střádáme a vytváříme poklady, které nezvetšejí, to znamená neztrácejí hodnotu, a jednou si za ně „koupíme“ to nejlepší a nejvyšší, co existuje.

Začali jsme tady mantrovat – samozřejmě samotné opakování mantry není celá stezka ani nevede k nejvyššímu poznání, ale na druhou stranu je to velmi užitečná praxe, která příznivě ovlivňuje naši mysl, a je dobré ji využívat. Zejména když se nám zrovna nedaří klid mysli nebo meditace, tak je dobré ji využít k tomu, abychom se trochu pozvedli, nabili silou mantry. Není proto správné se vyjadřovat nějakým znevažujícím způsobem k mantře. Je to málo, musíme dělat mnohem více než mantru – na druhé straně, pokud někdo nic nesvede, nic neumí, tak je lepší, že dělá mantru, než kdyby nedělal vůbec nic. Vždycky se varujte krajností. Není cílem opakovat mantru celý den. A hlavně ne mechanicky – aby měla svou sílu, tak do ní musíme vkládat energii a také touhu, aby mohla působit. Takže využívejte vše, co znáte a co se dá správně využít. I jedno poučení ze Sádhu Óma je správné, i když je psychologové dávno znají, že člověk vydrží usilovně udržet pozornost soustředěnou tak asi ¾ hodiny a pak už to prostě nejde. Takže není třeba se trápit, že po ¾ hodině meditace nám už nejde nebo nemáme sílu. Prostě si chvilku odpočineme – ne, abychom začali myslet na něco nepatřičného, ale prostě zrelaxujeme a až se zrekreujeme, třeba pomocí mantry, tak pokračujeme v átmavičáře dále. Samozřejmě něco jiného je, když to jde takzvaně samo. Pak, pokud meditaci nemusíme přerušit kvůli nějakým naléhavým povinnostem, pokračujeme dále, držíme se toho proudu.

PK: Tak abychom nevypadli z toho tempa, tak si můžeme dát krátkou střídavou pránájámu.

JV: Ale ve vědomí Já jsem. Všechna cvičení máme dělat ve vědomí Já jsem, anebo alespoň v pozorovateli. A neztotožňovat se s tělem, které dýchá, ani s pránou, kterou dýcháme.

Když děláte pránájámu, tak nezapomínejte nikdy na to, že to, co je v pránájámě nejúčinnější, není sama pránájáma, ale pozornost vědomí, kterou práně, jejímu vedení věnujete. To je praktický důsledek zákona oživující a posilující moci vědomí. Všechna duchovní cvičení jsou tím účinnější, čím více je tam soustředěné pozornosti vědomí, a to vědomě. Ono to působí i nevědomě, ale právě tím, že to provádíme vědomě, to získává mnohem vyšší stupeň síly a její úroveň, aby se tak řeklo. Takže když se prodýcháváme, pokud prodýcháváme třeba páteř, tak tam vedeme pránu, ale hlavně tam vedeme pozornost vědomí nebo samo vědomí, když už ho známe.

A vy přespolní choďte pořádně na naše veřejné meditace, které pořádáme, protože je děláme pro vás. Když tam nepřijdete, tak to ztrácí na půvabu a také hrozí, že je prostě zrušíme, protože nájem sálu stojí několik tisíc, a když nevybereme alespoň tolik, aby se nám zaplatil, tak to nemůžeme prostě dělat. V tomto směru jste mnozí z vás velmi lehkomyslní, myslíte si „no tak tam nepřijdu, nic se neděje“. Když si vás to řekne více, tak výsledek bude, že o tu možnost setkávat se a posilovat se ve Stodůlkách, ve Spolkovém domě, přijdete. Dost se divím, že nejste schopni si tuto pravdu nějak uvědomit, že to je vlastně pro vás velká příležitost a současně i milost se produchovnit, protože většinou nemáte, když jste mimopražští, s kým meditovat. Takže se v tomto směru silně polepšete a naučte se správně také myslet a oceňovat to, co se pro vás dělá. To samé platí o našich knížkách a tiskovinách, třeba xeroxových. Pokud nebude odběr, tak prostě je přestaneme vydávat. My je vydávat nepotřebujeme, pro nás to je jen práce navíc. Když nejste ochotní chodit na meditace nebo koupit si nějakou knížku, tam tím ukazujete, že duchovně za moc nestojíte. Můžete si tisíckrát říkat, že toho máte doma kupy, tak je to špatně. Myslet si „všechno vím, všechno znám a už nic nepotřebuji“, je duchovní pýcha, která má za následek zastavení duchovního vývoje, protože nikdo není tak chytrý, aby se nemohl poučit.

Na shledanou.