Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek, Jiří Krutina

Jiří Vacek: Tak jsme také přivezli knížku o duchovním léčení. Já tyhle knížky nemám moc rád, ale tahle je opravdu podnětná. Autorka, nějaká paní Ponderová asi Angličanka nebo Američanka tomu dala podtitul: Šokující pravda o vašich nemocech a jejich léčení. No, šokující bych neřekl, ale opravdu je to podnětná knížka. A když se na to podíváte z duchovního hlediska, tak je to vlastně o našich negacích, o kterých ta paní tvrdí, že naše negace, my tomu říkáme také záporné tvořivé síly nebo nespásné vasány a podobně, katolíci tomu říkají smrtelné hříchy, že jsou příčinou našich nemocí. Samozřejmě jsou i jiné příčiny nemocí, jako třeba karmické a nebo také někdo může přebírat nemoci druhých. Nemůžeme si myslet, že takový Rámakrišna nebo Ramana Maháriši měli nějaké negace, i když byli velmi a velmi nemocní. A ne jenom oni. Z toho co v knížce bylo, mě upoutala kapitola o odpouštění. Odpouštění a všecko ostatní je samozřejmě hlavně vždy vnitřní a ne zevní. To nemá vlastně s tím, komu odpouštíme, co dělat. Odpouštíme kvůli sobě. Protože pokud neodpustíme, tak je tady neustále pouto mezi námi a tím, kdo nám ublížil s tím skutkem ublížení. Buď  upadneme do větší nebo menší nenávisti vůči tomu, kdo nám ublížil, a nebo naopak se trápíme tím, že nám bylo ublíženo,  že je to nespravedlivé, že s tím nemůžeme nic udělat a podobně. To jsou všechno velmi nežádoucí stavy mysli, kterými si ubližujeme. Já s oblibou říkám, že to nejhorší, co nám může někdo udělat, je když nás naučí ho nenávidět. Protože nenávist je opak Boha a velmi důkladně si pamatujte, že neexistuje žádná oprávněná nenávist. Každá nenávist je doslova Satan, opak Boha a nejvíc ublíží vždycky nám samým. Kromě toho, že se nám zase znovu ještě vrátí jako karmický odraz. Čili vyvarujte se všech takových tzv. spravedlivých nenávistí, protože vůbec nejsou spravedlivé. Maháriši například říká, že když se nám něco stane, tak je to působení neblahé karmy, neblahých předešlých skutků, které teprve teď dobíhají. Že to se současností nemá nic moc co dělat. Že prostě, než se karma zrealizovala, tak musel uběhnout určitý čas a musely nastat určité vhodné okolnosti, aby se mohla projevit. Takže žádná nenávist a to ani v těch jemnějších formách, jako jsou ty: „ On je mi od pohledu protivnej nebo já ho nemůžu vystát “  a podobně.

To si prostě nesmíme dovolit, protože to jsou smrtelné hříchy, které se neodpouštějí. Ty se prostě musí vymýtit. Ale kromě odpouštění my někomu autorka velmi správně a dost objevně tvrdí, že ještě mnohem důležitější je, abychom my prosili za odpuštění ty, kterým jsme ublížili a samozřejmě i Boha. Bohu ubližujeme pořád. Protože, jestliže žijeme v egu, tak se chováme k tomu svému božskému Já stejně, jako se chovali židé k Ježíši.

Přibíjíme ho na kříž a usmrcujeme ho symbolicky, ale vlastně i doslova. Ego, to je vlastně dočasná smrt Krista, pravého Já v nás. Proto musíme prosit Boha o odpuštění. A druhé musíme prosit o odpuštění, abychom se vyvázali alespoň částečně z těch karmických následků, že jsme jim ublížili. Myslet si, že jsme nikdy nikomu neublížili, je naprostá nepravda a nesmysl. Všichni ubližujeme druhým nebo jsme ubližovali ať už vědomě nebo nevědomě. To odpuštění, když  prosíme všechny, kterým jsme ublížili, o odpuštění, říkám vnitřně, nemusí to být zevně, tak nás vyvazuje z karmických závislostí. Právě proto říká Ježíš, že máme svým nepřátelům činit dobře. Odpuštění je toho součást, ať už odpouštíme jim nebo prosíme za odpuštění, protože nepřátelství je většinou oboustranné. Tak to je jedna věc, která mě tam velmi upoutala a která je velmi dobrá. A pak tam je ještě jedna věc, která je úplně jedinečná a kterou jsem nikde nenašel. To je kapitola okultní zákon léčení, ale spíš by se to mělo jmenovat léčení pomocí vědomí Já jsem. A to už jsme vlastně na naší domácí půdě. Autorka tvrdí, já to budu číst úryvkovitě, vy si to přečtěte celé. Stojí to za to. Máme se spoléhat na okultní zákon léčení, což se dělá tak, že ignorujeme stávající stav a budeme opakovat jen mocí nabitá slova Já jsem. Já jsem jsou slova, ale je to nejvyšší mantra jaká existuje. Všechny mantry jsou nižší včetně Óm a dalších. Já jsem je nejvyšší mantra, protože to je pravé jméno Boží. Autorka uvádí, že pomocí Já jsem Mojžíš vysvobodil židovský národ z otroctví a také mu byl schopen čtyřicet let v pustině poskytovat potravu. I když si to můžeme samozřejmě vyložit také jinak. Já jsem bylo židovské jméno pro Boha, pro dobro, a židé jsou známí jako lidé Já jsem. V tomto jménu jsou skryty podivné síly. Tato dvě slova uvnitř nás stimulují božskou sílu. Já jsem je Boží jméno uvnitř nás. Ježíš o této věci hovoří jako o Božím království uvnitř člověka. Meditujeme-li pravidelně o slovech Já jsem světlo mého světa, mohou naše nitro naplnit světlem a vypudit z něj všechnu tmu. Pak autorka udává příklady, kdy o vykupitelské moci těchto slov se přesvědčili i různí lidé, kteří byli při jejich použití zachráněni. Říká, že Já jsem je dynamická síla, která automaticky vytváří to, s čím jí spojujeme. A máme proto být opatrní, jaká slova k Já jsem připojíme. Řekneme-li jsem nemocný, jsem unavený, jsem slabý, jsem nešťastný, jsem osamělý stimulujeme sílu, která tento stav vytvoří a když ho nevytvoří, tak ho určitě posiluje. Přestože to v daném okamžiku nevypadá jako pravda, řekneme-li jsem zdravý, jsem šťastný, jsem úspěšný časem se tak stane. Ježíš si byl nepochybně vědom obrovské síly, kterou je možné prostřednictvím těchto slov uvolnit, neboť často slova Já jsem používal.

Autorka to chápe ve slovním významu. V tom pojmovém významu. Ale i tak ta slova mají sílu. A ještě větší mají sílu, když za nimi je skutečný prožitek Já jsem. Kdo čtete hodně o Mahárišim, tak víte, že on měl schopnost uzdravovat druhé. A to automaticky tak, že když se dozvěděl o jejich nemoci, třeba pomocí telegramu, tak v ten okamžik, kdy se o nemoci dozvěděl, tak jeho uctívatelé nebo jejich děti byli uzdraveni. Proto mu posílali telegramy, že třeba jejich syn je nemocný s prosbou o uzdravení a oni se skutečně uzdravovali silou Já jsem. My sami se taky můžeme uzdravovat silou Já jsem v kombinaci vnitřní pránájámy s vědomím. Tady se nám nabízí určitá možnost, jak příznivě ovlivňovat své zdraví. Samozřejmě neděláme jógu pro to, abychom měli zdravé tělo. Když je potřeba, tak můžeme i tento aspekt Já, tedy ten šaktický aspekt Já si uvědomit. Proto doporučuji tuto knížku. Opravdu tam jsou podnětné návrhy. Nemusíme všemu věřit. Nemusíme všecko brát, jak to tam je, ale jsou tam některé věci opravdu dobré.

J. Mládek: Tak budeme pokračovat v Átmavičáře. V obracení pozornosti na sebe. A budeme se prožívat jako ryzí nehmotný duch.

J. Vacek: Tu knížku máte tady vystavenou. Nechceš k tomu taky něco říct Jirko? Ty s tím máš větší zkušenosti.

J. Krutina: Samozřejmě pokračujeme dál v Átmavičáře. Ježíš to řekl zcela jasně, když řekl „Já jsem život“, a tak dále. Z toho jasně víme, co životem je a co oživuje všechny ty následné úrovně projevu od mysli, prány, až  po to hmotné tělo, které je vlastně pránou a vazbou prány nebo tím spojením prány a vědomí vlastně propojené. Není tam nic odděleného. Je jasné, že vědomí Já jsem a jeho aktivní část je přímo uvědomování té záře. Vědomí Já jsem není nějaký klid v tupé meditaci, ale uvědomění Já jsem je doslova žhnutí toho vědomí sebe sama. Proto Maháriši třeba hovoří o záři Já nebo o vibraci Já. To není nic hrubého, ale je to prostě  záře. Aktivní moc vědomí Já jsem.

Pokud tyto aspekty vědomí si uvědomíme a pochopíme do důsledků, tak se nám odkrývá i  moc, která je za stavem ryzího osvícení vědomí Já jsem. Z toho také plyne i to, že opravdu přímá stezka a její hlavní cíl, který je rozpuštění ega, je největší pragmatismus. Protože on nepřináší jen duchovní osvobození, ale na základě další vytrvalosti vlastnosti, jsou zejména pokora, protože pouze pokorou se lze spoji s tou silou. Čím více jsme pokorní, tím více jsme i spojeni s mocí vědomí Já jsem. To opět říká i Ježíš. Pak to přináší i vše potřebné v tom, jak říkáme, životě zdejším. Proto, když hledáme jako první Království boží, poznání sebe sama a zejména rozpuštění ega, pokud jsme hodně pokorní a naučíme se, jak se říká, s tím Bohem chodit, nám může být i mnoho přidáno. A to i v těch podmíněných úrovních, které nejsou  naším prvotním zájmem v duchovním úsilí. Také platí, že Bůh není žádný tyran a že není rozhodně ctností trpět. Není ctností si přivádět zbytečná ublížení ať už emočního typu nebo tělesného. To vše je vždy naše nevědomost a nesprávné používání zejména síly řeči. V naší řeči, přesněji v našich myšlenkách, a jak tady právě Jirka zdůrazňoval, zejména citová hnutí typu antipatíí, nenávistí a podobná jsou obrovské vibrace, které se promítají do našeho tělesného systému. Každý z nás má asi zkušenost, kdy měl třeba strach, tak jistě víte, co to s  tělem dělá. Zde vidíte, že vlastně všechno to utrpení, které zakoušíme vychází vždy z prvotní nevědomosti.

Z nevědomosti o sobě samém a pak z následného zneužívání síly z této prvotní  nevědomosti. To skutečné duchovní léčení, které nám je k dispozici, je možné  pouze ze stavu bez ega. A to nikoliv naší mocí, ale pouze pokorou skrze moc vědomí Já jsem vědomí Já jsem.

Když už o tom tady takhle mluvím, tak často se léčí pouze pránou nebo asi všichni znáte přikládání rukou. Ale prána jako taková vzniká z vědomí. Ona je prvotním ztuhnutím nebo bych řekl rozlišením ryzího vědomí. A pokud chcete oživit nějaký systém ať už tělesný nebo nějaké vaše záležitosti ve vašem životě, tak jedině vědomím, září vědomí já jsem Já jsem které se přivádí do toho objektu, s kterým tuto záři spojím. Takže pokud léčit, tak opravdu jen z toho vědomí Já jsem. A opřeni pouze o to, co nás přesahuje, poněvadž nemyslete si, že léčíte vy, nebo my. To je vždy z ega. Můžeme pouze připravit podmínky proto, aby moc vědomí Já jsem uzdravovala a dávala život, jak říká Ježíš. A samozřejmě  nejsme všemocní. Ale kdo hodně miloval, a je hodně malý, hodně pokorný, tak i tyto prostředky jsou nám k dispozici. Ale vždy platí: první hledejte království, pak vše ostatní nám může být přidáno. Jinak technické věci tohoto léčení jsem  někde i sepsal, takže je to myslím k dispozici i na internetu nebo to v brzké době někde vyjde.

Ale to je o tom pěstování našeho spojení s Bohem a hlavně pokory. Poněvadž opravdu, jak tady Jirka říkal, nikdo si nemysleme, že to jak tu teď sedíme, že sem někdo spadnul naprosto čistý. Člověk, který naprosto nikdy nikomu neublížil nebo i v současné době třeba neubližuje neexistuje. Často si toho pouze nejsme vědomi.  Odpouštění, to je hrozně moudrá věc, protože odpuštění je také energetické podstaty. My často nejme připoutaní v egu jen k potěšení, ale zejména jsme připoutaní i k utrpení a ubližování si. A to odpuštění i v tom slově odpustit, znamená pustit se energetických sil, které nás vážou k tomu opakujícímu se utrpení. Takže pokora. Proto všichni mistři včetně Ramany Mahárišiho zdůrazňují zejména aspekt pokory. A ještě nejdůležitější je ve stavu, kdy již si uvědomujeme vědomí Já jsem, protože pak teprve si uvědomíme, že to, že jsme se uvědomili v našem pravém Já, je skutečně do písmene jenom pouze milostí. I když za tím stojí nutné úsilí, tak uvědomění je projev milosti. A pokud trvale neudržujeme pokorný postoj ve stavu uvědomování sebe, tak ho velice rychle ztrácíme. A způsobujeme si velice často opět další utrpení. Skutečně, pozor na myšlení a cítění. Tam začínají všechny naše karamboly. Všechno to utrpení, ale i to co můžeme vidět ve světě, jako ty zdánlivě náhodné válečné konflikty a hladomory. Všeho to je výsledkem ega, pádu od Boha a zneužívání síly myšlení. Takže opravdu pokora je na prvním místě. A vyléčit se nejprve z omylu, že jsme dokonalí. Na prvním místě opravdu je následovat všechny, ty co nám radí, poznejte sebe sama a rozpusťte ego. To je jediná cesta, jak dále neubližovat druhým a zejména tedy sobě a Bohu v nás.   

J. Vacek:  Tak máte dnes večer o čem přemýšlet, a co dělat. Zamyslete se nad tím jak, ať už vědomě nebo nevědomě jste někomu ubližovali nebo ještě ubližujete a poproste ho vnitřně o odpuštění. Ale to musí být provázeno opravdu  pravou lítostí. A ze všeho nejvíc prosme o odpuštění Boha, protože tomu jsme ublížili a ubližujeme nejvíc. Zobrazování Krista, jak je přibit na kříži, je velmi a velmi názorné, jakým způsobem zacházíme s Bohem v nás. Maháriši říká, že  kříž, to je naše tělo, které je spojeno s tím Božstvím tím, že je na ten kříž přibito. Což je ztotožnění vědomí s tělem. Dobrou noc.