Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Duchovní očista a charakter, pránajáma na konci semináře 16.01. 2010

Tak jako loni se pomodlíme, a když někam jedeme na delší cestu nebo na nějaké jednání, tak můžeme Já, jeho sílu, vyslat předem, aby nám cestu projelo, aby nás To po cestě chránilo nebo, aby jednání dobře dopadlo. To se všechno dá dělat pomocí síly Já. I to je součást duchovní praxe. Samozřejmě nemůžeme se k tomu Já chovat jako k dojné krávě, právě naopak, musíme tak dělat s úctou, vděčností a láskou, ale dělat to můžeme. Samozřejmě, nemůžeme to používat k nějakým nepravostem nebo k prosazování sobeckých cílů. To by bylo hlavně pro nás moc špatně. To je pak černá magie a to se moc trestá. Možná, že ne ani v tomto životě, ale v těch životech dalších určitě ano. A je to pak velmi kruté. Tak na to pozor.

Nejhorší ze všeho je, když jednak ztratíme pozorovatele a navíc se začneme nořit do svých zlých citů: nenávisti, závisti, pýchy, namyšlenosti, nadřazenosti, "já jsem chytrej, ty jsi hloupej", a podobně. Velmi správně to katolíci považují za smrtelné hříchy, protože každý negativní cit je opak Boha a okamžitě, jak ho chováme, tak se ocitáme mimo Boha. Takže to je velký luxus chovat nějaké zlé city, protože  nás stojí strašlivě moc. Bohužel pořád kolem sebe vidím spoustu lidí, kteří těmto citům kvůli malichernosti propadají. Nemají druhé rádi a cítí k nim averzi jen proto, že v uvozovkách "se na ně někdy, dávno, kdysi, špatně podíval" a třeba se ani na ně nepodíval, jenom měl špatnou náladu a oni to vztáhli na sebe. To jsou právě ty malichernosti, které nás stojí strašně moc.

Takže nic nepodceňujte. Právě tyto maličkosti rozhodují, protože z nich se pak stávají, v tom součtu, ty velké činy, že někdo tak zvaně přitaká zlu a to pak je konec s cestou, konec se svobodou, konec s poznáním, dochází doslova a do písmene k zastření rozumu, že vidíme všechno přesně obráceně a není moci, která by nás přesvědčila o opaku, s výjimkou hrozného utrpení. Teprve když hrozně trpíme, tak se začneme ptát, proč to vlastně je, co je špatně a podobně. A to už je pozdě. To už se pak z toho velmi a velmi těžko dostáváme. Takže pokud se setkáváte s tím, že máte pocit, že nějaká vaše averze je oprávněná, tak vězte, že nikdy není, a že si tím škodíte nejvíc sami sobě. Nejde o druhé, nejde o to, abychom tak zvaně těšili Boha. Jde naprosto zcela užitkově o nás samé. Dobře si to pamatujte.

Když děláte usilovně stezku, tak se čistíte a ty negace musí z vás vylézat. Jakmile je uchopíte, místo, abyste jen na ně koukali jako na cizí předměty,  počnete je považovat za vaše, za spravedlivé, tak to už je konec. To už je pád. To už jste padli. Takže honem v takových případech do pozorovatele. A skutečně  musíte pozorovat, i ty nejhorší city nebo nejsilnější city, stejně nezaujatě jako třeba stůl před vámi. Naprosto nezaujatě, nepropůjčit tomu vědomí. To znamená neztotožnit se s tím a ono se to za chvíli rozplyne, protože právě naše pozornost je tou mocí, která všechny tyto negace posiluje, nafukuje, zvětšuje. A čím víc se s tím ztotožňujeme, tím víc tomu věnujeme pozornosti a tím víc nás taková tvořivá síla mysli ovládá a znesvobodňuje. Také nejde jenom o pozornost, protože s tou pozorností vždycky jde i ta oživující moc Vědomí, které to, čemu věnujeme pozornost není vůbec jedno, čemu pozornost vědomí věnujeme, protože v prvé řadě  pozornost má směřovat na nás samé, přesně řečeno na  božství v nás, jehož nejběžnější projev je právě pozorovatel.

Takže si pořád opakujte, že každé zlo vám škodí, žádné zlo není spravedlivé, oprávněné a že když je přijmete, jste jeho zajatci. A největším trestem spoluprovázejícím trestem je vždycky zatemnění rozumu. Zlé city, zlé energie, to je doslova závoj, který vám váš rozum zastře a vy vidíte očima toho zla, těch zlých citů, těch zlých energií, tou zlou nenávistí, závistí, pýchou a podobně. Je to jako kdybyste před žárovku dali hustý černý hadr, tak také přestanete dobře vidět a vidíte špatně. Přesně to samé platí v Duchu. Musíte přestat být materialisty, myslet si, že to nejdůležittější je, co kolem sebe vidíte, hmatáte nebo co je ve vaší mysli. Právě mnohem důležitější jsou tyhle jemné záležitosti. Spousta z vás je materialisty. Místo, abyste mysleli duchovně, tak myslíte jako zevní lidé a přitom máte duchovní zájmy. To nejde dohromady. Kdo má duchovní zájmy, musí myslet duchovně, z hlediska duchovnícvh zákonů a principů a ne z hlediska  zevního světa.

Konec setkání, sobota, před odjezdem

Pránajáma: Takže teď si dáme do tři čtvrtě stručnou pranajámu, pak po přestávce zase pojedeme dál asi do tři čtvrtě na dvanáct.

Není vždycky nutné se prodýchávat tak důkladně. Můžeme, když jsme dostatečně čistí, to vzít zkráceně, třeba, že vezmeme naráz celé nohy, jako teď.

Středem dýchání může být páteř, ale pránu vedeme skrze celé tělo.

Nadechneme pod nohama, protáhneme pránu celým tělem včetně páteře a rukou až nad hlavu a stejnou cestou vydechujeme dolů pod nohy. Kdo to umí, tak samozřejmě drží celé tělo ve vědomí.

 Vždycky bychom měli nejenom cvičit, soustřeďovat se, ale současně si uvědomovat, co cvičení, soustřeďování vyvolává. To znamená: při tomto cvičení dáváme pozor, co vyvolává nádech celým tělem nahoru a co vyvolává výdech směrem dolů pod nohy.

Soustředíme se v Duchovním Srdci, tělo pojmeme do vědomí, budeme nadechovat celým povrchem těla, každým pórem do centra, do Srdce a vydechovat.

Tak zvaná kundaliní není nic jiného než prána, která stoupá páteří vzhůru nad hlavu. Po té cestě energetizuje svoje centra síly, což jsou čakry. Předpokladem  samozřejmě je, že cesta páteří je očištěna, což úzce souvisí s etickou očistou, protože hříchy nebo nectnosti, jak se jim říká, to jsou skutečné energie. To není jenom tak nic, že jsme něco provedli. To jsou prostě skutečně energie a ty musíme rozpustit, odstranit. Proto je očista tak důležitá. Když se jí nevěnujeme zejména na stezce síly, tak si vysloveně koledujeme o katastrofu, třeba si vyvoláme obrovské bolesti a podobně. Anebo také nějaký duševní nelad, nepořádek. Z jógy nebo z mystiky se nikdo nezbláznil. Ale z jejího špatného provádění, z nedostatečné očisty, je možné, že si sám přivodil nějaká duševní poranění.

Navíc mnozí lidé, kteří mají nějaké duševní potíže, snad dokonce i nemoci, k józe a mystice tíhnou v naději, že je uzdraví. Tyto naděje jsou samozřejmě jenom částečně oprávněné. Jóga ani mystika není zdravotní záležitost, ale v prvé řadě mravní a duchovní. Ale duševní zdraví s tím samozřejmě souvisí. Zlý člověk je vlastně duševně nemocný člověk, protože propadl opaku Boha zlem, což je naprosto nenormální.

Abychom vzestup hadí síly povzbudili, tak musíme pránu do sušumny, do páteře, zavést, což se dělá střídavou pránájámou spojenou s vnitřní pránájámou. Můžeme to dělat i ryze vnitřní pránájámou tak, že nadechujeme z prostoru nad hlavou podél páteře, podél obou stran páteře současně do jedničky a vydechujeme nahoru. Takže si to teď chvíli můžeme zkoušet. Podle odporu v páteři poznáte, kde potřebujete víc vyčistit, jak dalece vlastně síla nahoru ve vás může pro ty překážky. A vždycky za těmi překážkami hledejte negativní energie, závist, nenávist a podobně. Nic jiného to není.

Byly mezi námi případy, že lidé dělali jenom vnitřní pránájámu, nedělali pozorovatele a nedělali žádnou očistu, výsledky proto byly  nutně tragické. Takže berte očistu opravdu vážně. Bez očisty by se vlastně nemělo ani meditovat nebo bez současně prováděné očisty. Oba procesy mají a musí jít ruku v ruce.

I když kráčíme stezkou síly nebo používáme cvičení ze stezky síly, tak to neznamená, že je musíme nebo můžeme provádět ryze silou. Vždycky se při tom musíme opírat o milost, o lásku a úctu k té Síle. Pokud si myslíme, že my sami  prorazíme, tak jenom zesilujeme své ego a můžeme si velmi vážně ublížit. Proto my neznásilňujeme sílu, ale spolupracujeme se silou. To je to, co je v evangeliu uvedeno jako připravování cesty Páně. My odstraňujme překážky, které té síle brání, aby působila. My nevyvoláváme její působení nebo jenom nepřímo, ale  očišťujeme se od toho, co brání jejímu působení. A to je nutné velmi dobře chápat, protože to je zásadně rozdílný postoj od násilného postupu. To je také ta pokora, o které se pořád tolik mluví. Pokora, to není žádné pokořování, to je opírání se o Boha ve vědomí vlastní nedostatečnosti nebo vlastních chyb a nedostatku síly a podobně.

Teď, když se vracíme do světa, tak by nám mohl být užitečný takový deštník nebo obal ze světla, kterým se můžeme izolovat od působení negativních energií. To, že se nacházíme ve společnosti neduchovních lidí znamená, že jsme doslova a do písmene vystaveni jejich negacím, síle jejich negací a ty síly samozřejmě na nás dotírají, na naše světlo, snaží se nám ho co nejvíce urvat pro sebe zevní lidé. Projevují nám svou nepřízeň a podobně. Proto je dobře se jednak takové společnosti vyhýbat. To není proto, že bychom s těmi lidmi opovrhovali a vyvyšovali se nad ně, "heč my jsme duchovní a vy jste neduchovní". To je ryze praktická záležitost. Když se nechceme nakazit jejich sklony, které směřují do světa a ta nákaza je možná, reálná, právě skrz ty síly, tak se jednak musíme stranit a jednak musíme jejich světské vlivy ze sebe vylučovat. A jedno z takových cvičení je, že z pod nohou nadechujeme celým tělem až nahoru nad hlavu a dolů spouštíme sílu, světlo, vědomí ze všech stran kolem těla, takže tělo skutečně zabalíme do světla nebo do vědomí. Tak teď si to chviličku zkusíme, pár minut. A vzpomeňte si na to, když budete ve společnosti, kde převládají světské nebo dokonce zlé vlivy.

Nad svou myslí musíme bdít právě i z tohoto důvodu, abychom se neotevírali  negacím, které kolem nás a ve světě vládnou, protože snadno tyto sklony a myšlenky přijímáme za své a jednáme s nimi v souladu, aniž bychom si uvědomovali, že vůbec nejsou naše, že jsme je nachytali ve svém okolí. Taková davová psychóza, to vlastně není nic jiného než, že mysli  zúčastněných se spojí a ten účinek je pak mnohokrát zesílený, což na druhou stranu i dokazuje moc takového společenství, nejenom tedy duchovního společenství, ale i toho světského společenství. Takové ty totalitní organizace jako byli nacisté nebo komunisté, milice, StB, tak ty právě, protože se tam shromažďovali zlí jednotlivci, tak měli velkou sílu. A stejně velká síla je v tom, když se shromažďují lidé ve jménu Boha. To jak Ježíš říká: "Kdekoliv se shromáždí dva nebo tři ve jménu mém, tam Já jsem uprostřed nich", berte doslova. To skutečně platí. To naše duchovní zaměření posiluje. Naprosto to funguje. Proto taková setkání vyhledávejte. To není jen to, že posedíme spolu a každý meditujeme. To je to, že navzájem se posilujeme silou, kterou spolu vytváříme. Ta síla má pak určitou samostatnou existenci, samostatné působení, což, když si dáme dobrý pozor, můžeme všude kolem sebe vidět. To platí jak pro spolčování v dobru i ve zlu, v Duchu i ve světských záležitostech.

Proto se mi také nelíbí, že někteří z vás téměř nevyužívají možnost meditace v Pavlově duchovní klubovně v Praze, kde se můžete denně setkávat a denně meditovat. Měli byste tam chodit.

Tak teď si uděláme krátkou přestávku - deset minut do jedenácti, pak se tady sejdeme na poslední tři čtvrtě hodiny. Vyvětrejte.