Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Promluva 29. 4. 2010 - O energii, rozumu a světle

Veškerý projev je o energiích. To si dobře pamatujme. To, co tvoří tento svět a co v něm rozhoduje, jsou energie. Energie, šakti, síla je jen jedna, ale je rozlišená a můžeme v ní rozeznávat několik úrovní nebo chceme-li i kategorií. To, co tvoří rámec světa, je božská síla. To neznamená, na to si dejte pozor, že tento svět je božský. Není. Tento svět je sice vytvořen Bohem, ale není božský. Je světem bytostí od Boha odpadlých. Tak jako vlády musí stavět i věznice, tak Bůh staví věznice v podobě našeho od Boha odpadlého světa. Proto je základním omylem vykládat, že tento svět je božský, protože ho stvořil Bůh, není! Všechna náboženství se shodují v tom, že je to svět nebožský. Je to svět pokleslých energií a ta nejpokleslejší energie v našem zevním světě je hmota. Hmota je v přirovnání hmoty ke sloučenině vodíku a kyslíku, H2O, zmrzlá voda,  led. Stejně jako led není voda k pití ani pára, tak také hmota není božská. Tomu je třeba dobře rozumět, abychom nepropadali omylu, že žijeme v božském světě. Právě proto, že jsme se odloučili od Boha, tak jsme se dostali do vlivu pokleslých energií, které nás ovládají.

V tomto světě se neustále střetávají síly dostředivé, směřující k Bohu a odstředivé, směřující od Boha. A vítězí ty, kterých je víc, které jsou silnější. To je základní poučení pro mechanismus sil. Vítězí síly, které mají větší velikost, přičemž platí, že síly směřující stejným směrem se posilují, což známe z fyziky o vektorových součtech. Síly, které směřují opačným směrem, se s těmito protivnými silami zeslabují, ruší a převládne ta, která má větší velikost. To platí zevně ve světě, a proto na světě je tolik neštěstí, ne proto, že by je Bůh sesílal na lidi, ale proto, že jejich nečisté mysli se projevují válkami, zemětřesením, tsunami a podobně.

Co  platí  zevně,  platí  i  vnitřně  pro  každého  z nás. V každém  z nás jsou v určitém stupni zastoupeny síly dobra i síly zla. Síly směřující k Bohu a síly směřující od Boha. To platí, si troufám říct, i o nejvyšších mistrech, samozřejmě v určitém procentu, v určitém stupni. Určitou nevědomost a z pohledu Boha tedy i zlo, projevují někdy i duchové nejvyšší. Takže nejde o to, rozlišovat lidi na dobré a zlé, ale jde o to, posuzovat jejich jednotlivé činy, jednotlivé myšlenky, výroky. Takové  kategorické soudy – ten je dobrej, ten je zlej, ten je boží a ten není, ty jsou velmi a velmi nesprávné a nebezpečné. Každý se v současném okamžiku chová tak, jak mu to síly, které v sobě chová, umožňují. Jsou okamžiky, kdy nám vládnou více síly dostředivé, směřující k Bohu, aby se nás v zápětí, někdy takřka nepochopitelně, zmocnily síly opačné.

To je náramně dobře vidět třeba na křesťanských světcích, kteří jsou velmi zbožní, velmi milují Boha, ale současně plánují třeba vyvraždění celých národů, které nechtějí přijmout křesťanství nebo osvobozují Svatou zemi a podobně. To jsou prostě síly zla, které ze všeho jsou nejhůř odhalitelné, protože se maskují jako síly pomáhající Bohu nebo směřující k Bohu.

Toto energetické hledisko musíme na svou stezku uplatňovat důsledně. Musíme mít na ní dostatek energie, dostatek síly, a to vezměte jak nejvíc můžete doslova. A jelikož máme omezené množství energie, tak s ní musíme tak hospodařit, aby nám jí co nejvíce zbývalo na stezku, abychom jí co nejméně věnovali světu, tělu a všemu co se stezkou nesouvisí. To je naprosto racionální výpočet, který přímo s etikou nemá nic společného. On je vysoce etický, ale ve vztahu k tomu na co chci obrátit pozornost na tu její energetickou povahu. Nejedná se o nějakou hříšnost nebo o nějaké zalíbení se Bohu, ale o přesnou účelnost.

Musíme si uvědomit, že energii vydáváme stále. Každá zevní činnost, každá tělesná činnost, každá duševní činnost, je výdej energie. A buď ji tedy vydáváme do světa anebo ji vydáváme na cestu a podle toho se nám na stezce také daří. Jestliže se celý den honíme někde ve světě, byť i třeba v dobrém, v zaměstnání nebo dokonce pomáháme druhým, zachraňujeme druhé, pak když  si konečně sedneme k meditaci, tak zjistíme, že vlastně nemáme sílu, abychom mohli meditovat. Proto musíme se silou šetřit. Zbytečně nebýt činní ve světě. Velmi škodí takové sporty, ve kterých se člověk příjemně unaví. To, že se unaví, znamená, že ztratí energii, a když ji ztratí, pak mu samozřejmě chybí v meditaci. Sport není z hlediska stezky nevinnou zábavou, naopak je velmi škodlivý. To platí i o zbytečném myšlení. Jestliže přemýšlím neustále o věcech, které se mnou bezprostředně nesouvisí, jenom se tím bavím, tak ztrácím duševní energii.

Představa, že myšlení nic nestojí, je to nějaké nic, je velmi škodlivá. Duševní práce, pokud je intenzivní a kdo ji zkusil, tak ví, že je vysoce namáhavá, neboli vyžaduje spoustu energie a také unavuje. Proto nemáme myslet na zbytečnosti a máme udržovat mysl v klidu. A když ji udržujeme v klidu, tak máme silnou mysl, jak říká Maháriši. Ten říká něco v tom smyslu, že ne mysl, která neustále myslí a spřádá vysoké filosofie a teorie je silná, naopak. Silná je mysl, která nemyslí. Samozřejmě to neznamená, abychom se stali nemyslícími tvory, to ne, ale nemáme zbytečně myslet, nemáme myslet na zbytečnosti.

Na stezce je nesmírně důležité, abychom si vytvořili duchovní světlo. To je nejvyšší energie v projevu, to je přímo šakti. To není prázdný pojem, jak se volně užívá v beletrii, v duchovní beletrii a podobně. To je přesný termín pro energii, která tryská ještě v původním božském stavu z neprojevu. Světlo je ryzí, božská šakti.

Nikde jsem se například nedočetl, že světlo je vlastně hadí síla. Ty pohyby – prána, hadí síla, světlo spolu silně souvisí. Když vedeme pránu vzhůru páteří, tak tomu vzestupu se říká hadí síla, ale je to jenom prána v pohybu, a když hadí síla, prána dosáhne prostoru nad hlavou, tak dosahuje kvality světla, ale to je zase jenom jedna jediná energie, ale vyšší kvality, nevím jak to přesně vyjádřit. Kdybychom to brali fyzikálně, tak můžeme říct, že má vyšší frekvenci. Čím síly mají vyšší energii, frekvenci, tím jsou silnější a účinnější.

Takže pro duchovní vývoj je nesmírně důležité světlo. To má dva aspekty:

Stejně jako zevní světlo nám umožňuje vidět na cestu, tak duchovní světlo nám umožňuje vidět, v přeneseném slova smyslu na duchovní stezce a také tím světlem pak můžeme vést druhé, pokud ho máme.

Druhá stránka světla je, že pomocí něho můžeme pomáhat druhým. Ovšem pozor! I na to světlo platí zákonitost o energiích, že se může světlo vyčerpat, pokud se nedoplňuje. Proto nesmíme tím světlem plýtvat ani v nějakých záchvatech lásky k bližním, protože když ho vyplýtváme, tak sami padneme. Druhým nepomůžeme, už jim nemůžeme pomáhat, když sami nemáme světlo a sobě tím uškodíme. Proto také Ježíš, jak se dočtete v evangeliích, když ucítil, že mu „ušla síla“, neboli pocítil nedostatek síly, odcházel na horu, což nutně neznamená, že šel na nějaký kopec, ale že šel do ústraní, kde sílu, světlo obnovoval, příslušnou technikou.

Tak si toto všechno dobře uvědomte a řádně se silou hospodařte. Musíte vědět,  co  můžete  vydat  a  co  už  si  nemůžete  dovolit  vydat.  Proto  i  láska k bližním má v tomto směru své meze. Máme milovat druhé stejně jako sebe nikoliv víc a samozřejmě ani míň. Platí, že sice nikdo nestaví své světlo pod kbelík, ale také, že nemáme házet perly sviním, zevním lidem. V poskytování duchovní pomoci musíme rozlišovat, kdo si ji zaslouží, kdo si ji nezaslouží, kde přijde vniveč a kde ne. Jsou lidé, kteří se velmi dožadují duchovní pomoci a pak jdou a za rohem ji promrhají na svoje zevní záležitosti a vůbec jim to ani nepřijde divné.

Takže z tohoto hlediska energetickou stránku stezky dobře promyslete a hlavně se chovejte v souladu se zákony, které vládnou energii. Máte je v našich knížkách velmi jasně vyloženy a je potřeba je brát vážně.

Náš život je záležitost silová a je jenom na nás, jestli své síly věnujeme zaplétání se do světa nebo na obrácení se k Bohu. Všichni víme, co je to zemská gravitace, co je to za obrovskou sílu, ale ona gravitace působí i v duchovním světě. Je to zapletení se do světa, které má za následek nové a nové zrody v nesvobodě. Ty způsobuje skutečná síla, přitažlivost samsáry, dalo by se říct gravitace samsáry. A tu přemoci, to není vůbec nic snadného. Můžete ji přemoci jenom silou opačnou. Pokud chcete rozumět duchovním zákonitostem, můžete vždycky použít pravidlo – jak dole tak i nahoře, a jak nahoře tak i dole. Všude platí stejná zákonitost, samozřejmě v určitých obměnách. Jako platí zemská gravitace, tak platí gravitace samsáry, jak již jsem řekl.

Je to stejné jako když chceme překonat zemskou přitažlivost. Musíme vyvinout sílu větší, než je síla přitažlivosti, abychom se vznesli. A zase není jedno, jakou sílu vyvineme. Jestliže sedneme do nějakého horkovzdušného balónu, tak vydržíme nahoře pár hodin, ale nakonec se musíme vrátit. V letadle můžeme vydržet déle. Ale ani v balóně, ani v letadle se nedostaneme z dosahu zemské přitažlivosti trvale. Musíme se jedině posadit do kosmické rakety a vyvinout nějakou, já nevím, jestli je to první nebo jaká kosmická rychlost, která nás vynese z dosahu zemské přitažlivosti.

To samé platí v duchovním světě. Pokud se chceme vymanit z tohoto nebožského světa, tak musíme vyvinout mnohem a mnohem větší sílu, než kterou nás k sobě poutá.

To nejsou žádné záhady, jsou to naprosto jednoduché kupecké počty a pokud se vám zdá, že se vám na stezce nedaří, tak je to jedině proto, že jí věnujete málo síly. Žádný jiný důvod tady není. Samozřejmě ve hře jsou i další prvky jako je láska k našemu cíli a touha po něm, ale to zase je jenom určitým způsobem síla. Láska je vlastně přitažlivost, která, když je namířena k nějakému předmětu, tak nás k němu přitahuje a sjednocuje nás s ním. To je celé tajemství lásky. Je prostě sjednocující síla. Nemůžeme milovat nemoudře, ale musíme milovat moudře, aby nás láska znesnesvobodňovala, ale naopak osvobozovala. Proto také nerozumná, připoutaná láska k čemukoliv ze světa je překážkou v dosažení Boha.

To jsou věci, které se nikde takto jasně a na rovinu neříkají, tak si toho nesmírně važte, že máte nejčistší nauku, nejčistší a nejúčinnější návody jaké existují a nemyslete si, že vám je nahoře budou neustále strkat pod nos a vy, že je budete odmítat nebo dokonce ohrnovat nad nimi nos. Tím se jenom o dobro, které se vám nabízí, připravíte.

* * *
Tak se zase půjdeme hezky projít, budeme se pohybovat pomalu, držet se intenzivně v pozorovateli. Budeme pozorovat, jak tělo jde a jak my jsme v klidu a že tělo je ve vědomí, v nás a nikoliv my v těle. Koukat budeme asi tak metr před sebe, na zem a nebudeme se ničím zbytečně rozptylovat.

nácvik chůze v meditaci

* * *
Teď půjdeme v pozorovateli na oběd. V jednu je procházka. Odpolední klid využijeme ke studiu, vždycky je co studovat, tím nejenom získáváme informace, ale udržujeme se i v proudu, získáváme i duchovní sílu, takže studium nepodceňujte. Ještě vás upozorňuji na přihlášku k trvalému odběru knih Jiřího Vacka a Jiřího Krutiny. Můžete se přihlásit, jsou to čtyři knihy zhruba do roka. To je to, co vydáváme, ne to, co  bereme do prodeje. Tím nám značně ulehčíte naši vydavatelskou činnost, tak kdo může, se přihlaste.