Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Promluva k meditaci

Dobré dopoledne vážené slečny, úctyhodné dámy a páni kluci, vítám vás na našem maratonu, který je naprosto jedinečný a historický, protože to není jeden maraton, ale hned tři maratony v jednom, neboli trojjediný maraton. Jeden se koná tady, jeden právě v Bratislavě a jeden v Olomouci. Takže svým pravým okem budete tak lehce mžourat do Bratislavy, levým okem do Olomouce a tím prostředním budete tady. Dobře si to nacvičte, aby vám to šlo a snažte se, protože která skupina vyhraje, jde rovnou do nebe. Proto se rozlučte se svými manželi a manželkami, protože vás už neuvidí, leda okřídlené.

Nyní se věnujme střídavé pránájámě a budeme jí dělat s tou vnitřní a v pozorovateli.

Nejdříve se pomodlíme, aby nám to trošku šlo. ----Tak můžeme začít s dýcháním.

Po střídavé pránájámě:

Tak můžete skončit, pokud chcete. Samozřejmě v pozorovateli zůstáváme stále. Přestěhujeme se s vědomím co nejvýše nad hlavu, to nejvýše zdůrazňuji. Tam se budeme uvědomovat jako se běžně uvědomujeme v těle. Prostě uvědomíme si naší totožnost  vysoko nad tělem. Tou totožností samozřejmě není nic jiného než vědomí Já jsem, schopnost být si vědom, na prvém místě sám sebe. To je důležité, abychom pocítili rozdíl, že pod námi je tělo a my jsme nad ním, z čehož vyplývá, že my nejsme ani v těle, nejsme omezeni tělem, ale nejsme ani tělo. Kdybychom byli tělo,  tak se nikdy nemůžeme uvědomovat mimo ně nebo bez něj. Což samozřejmě platí třeba i pro spánek. Současně se můžeme trochu i ladit na meditační vysílání z center v Olomouci a v Bratislavě a snažit se o jejich současné prožívání. Tím se vlastně podílíme na tom neviditelném společenství, o kterém v poslední době velmi mluvím a které je velmi důležité.

Nyní aniž bychom soustředění povolili se se svou totožností, s vědomím Já jsem, ponoříme do prostoru co nejhlouběji pod nohama. Budeme se tam plně prožívat, budeme prožívat, že nejsme tělem, které je nad námi ani že nejsme na ně omezeni.

Vědomí, kterým jsme, je beztvaré, což znamená, že je neohraničené. Může se uvědomovat v jakémkoli bodě prostoru vědomí, což neznamená, že není současně v ostatních jinde současně. Teď spojíme soustředění nad hlavou i pod nohama, budeme se současně uvědomovat nad hlavou i pod nohama. Ne tak, že bychom se chvíli uvědomovali nahoře a chvíli dole, ale současně budeme nahoře i dole. Tím se nám vědomí rozepne do nekonečna a svět, tělo, mysl, to všechno bude existovat v tomto vědomí. Vědomí bude toho všeho základem, bude i vše pronikat, ale nebude ničím omezeno ani s tím totožné, ale nebude samozřejmě ani od toho oddělené. Protože všechno co existuje, existuje pouze ve vědomí a díky vědomí; bez vědomí nic neexistuje. Věřit v existenci takzvané objektivní, předmětné reality je základní materialistická poučka nezávislá na nás. Kdo v něco takového věří tak, není člověk duchovní, ale materialista.

Nyní se prožíváme v nekonečném prostoru, ve kterém je tělo, mysl, svět a pokoušíme se také zaměřit na naše spolupracovníky v Olomouci a v Bratislavě a vyvářet duchovní společenství, které spočívá ve vědomí, v jeho světle, síle a moudrosti. A učme se toto vytrvale, opakovaně, protože to je velká posila. Často se nemůžeme zúčastnit společných meditací a když se na ně zaměříme, tak jak říkám a zrovna třeba probíhá Morávka nebo Kostolany nebo maraton nebo meditace někde jinde, tak se můžeme na tu dálku tímto způsobem připojit a mít z toho užitek a současně se i podílet na duchovním životě společenství. Rozvíjejte tuto duchovní účast velmi intenzivně, protože tím prospíváte sobě a světu současně. Právě toto je vlastně jedna z nejvyšších pomocí, jakou můžete světu i druhým poskytnout, když všechno berete do vědomí a prožíváte ve vědomí. Ježíšovo „Kdekoli se shromáždí dva nebo tři ve jménu mém“ a samozřejmě i víc společně berte v tom správném duchu. Shromažďovat se ve jménu Já jsem znamená dělat společně átmavičáru,  hledat Já jsem nebo dokonce si je už uvědomovat, spočívat v něm a prohlubovat je.

Teď si dáme patnáct minut přestávky do 11.10. Neztrácejme soustředění, přestávka není na to, abychom přestali meditovat, ale abychom se mohli pohnout, protáhnout, odskočit si a podobně. Zbytečně nemluvte v ní. Spíš trochu v té meditaci povolte, aby mohla probíhat samovolně. Takže v 11.10 pokračujeme.

Indové říkají, že nejvyšší skutečnost, to jest Bůh, je Sat Čit Ánanda, neboli bytí, vědomí a blaženost. To musíme chápat jednak v jednotě a jednak v širším slova smyslu. Čit je vědomí a základem vědomí je schopnost být si vědomo samo sebe. Platí, že vědomí je prvotní a všechno ostatní, co si uvědomuje, je druhotné. Vědomí není to, co si uvědomujeme, ale je to, co si v nás všechno uvědomuje, ale současně to není odděleno od uvědomovaného, ale tvoří s ním celek. Bez vědomí nic neexistuje. Sat je existence, bytí, jednak absolutní bytí a z toho absolutního bytí vzniká i to, co je projevené neboli relativní neboli podmíněné. Neboli Sat je vlastně Šakti, to je božská tvořivá síla. Ánanda, by bylo lépe nazývat láskou, protože není jiná blaženost než láska a to láska nikoliv k něčemu, ale sama k sobě, k lásce, k Bohu, k vědomí. Vnitřní pránájáma je právě zaměření na tvořivou moc vědomí, tvořivou moc Nejvyšší skutečnosti, na bytí, na Sat. To, že existujeme v těle, máme tělo, máme i energii, se kterou můžeme vykonávat tělesné a další činnosti, je právě zásluhou tvořivé moci vědomí. Tak jako pokleslo naše vědomí do ega, tak poklesla i naše tvořivá moc, protože jsme se od ní, od absolutní božské moci oddělili a neumíme s Ní žít v souladu. Vnitřní pránájáma je cesta, která tento pád napravuje a obrací tak, abychom žili v souladu s tvořivou mocí vědomí. Nejedná se o nějaké technické cvičení, ale o meditaci na Boha a o snahu spojit se s Bohem v tomto Jeho tvůrčím  existenčním aspektu. V denním životě znamená obnovovat moc Boží v nás a dosahovat toho, co se vyjadřuje v Otčenáši jednou větou: „Buď vůle tvá“. Aby se děla vůle boží, tak musí Bůh, Jeho moc, mít volnost působit. Tuto volnost působení jsme tvořivé moci vědomí, Bohu vzali tím, že jsme se oddělili  od Jeho vědomí, ale  i od toho základu této moci. Pokud se chceme k Bohu vrátit, musíme se vrátit k Němu ve všech aspektech, to znamená v aspektu vědomí, bytí i v lásce. V „lásce“ znamená na prvém místě, že všechno naše úsilí děláme s láskou k jeho cíli a k jeho dosažení. Cílem vnitřní pránájámy je odstranění překážek působení Boha v nás, abychom se naučili žít s božskou silou v souladu, to znamená, aby platilo v celém našem životě „Buď vůle tvá“. Vnitřní pránájáma není oddělená od našich meditačních snah, právě naopak, provádíme jí ve vědomí sama sebe nebo alespoň ve vědomí pozorovatele. Tím už vlastně začínáme znovu sjednocovat sílu božskou s vědomím božím, které se vlivem našeho pádu jakoby pro nás a v nás rozdělili a přestali působit jednak v souladu, v harmonii a jednak jsou zneužívány naším egem. Často i ve zlu. Takže se velmi silně uvědomíme v pozorovateli a v rytmu zevního dechu podle toho, jak všichni jsme na tom, budeme dýchat, zadržovat a vydechovat pránu, božskou sílu nebo světlo nebo i vědomí a nebo všechno dohromady. Začneme v centru pod nohama, kam ta síla nejhlouběji poklesla, a tím prodýcháváním jí budeme postupně zvedat až nad hlavu. Takže začínáme v centru pod nohama v tom postoji, který jsem popsal.

Teď si uděláme přestávku, ale ne v meditaci, do tři čtvrtě na jednu. Nerozptylujte se, nepřejezte se, trošku se zrekreujte, ať můžeme ve tři čtvrtě na jednu začít na plnou páru. Věnujte také občas pozornost těm, co meditují v Olomouci, v Bratislavě a vytvářejte s nimi vědomě spojení, je v tom velká síla. O přestávce se můžete kouknout na vystavené knížky. Nová kniha vyjde 10. února, což je úterý, bude stát 220 korun, prvá část je věnována chybám, které se dělají a těm nesmyslům, co se učí jako třeba, že medituje mysl a podobně. Druhá část jsou speciální kapitoly z vyšších stupňů jógy, které se běžně nikde nepopisují. Takže si nějakým způsobem novou knížku zajistěte. Kdo je přihlášen k trvalému odběru, tak jí samozřejmě dostane automaticky. Proto každému doporučuji, aby se k trvalému odběru přihlásil, má tak zajištěný přísun našich novinek.

Meditace na pozorovatele

Tak zase začneme s pomocí Boží. Budeme se věnovat objevení pozorovatele v nás. Kdo už ho objevil, tak ho bude prohlubovat. Bude se snažit uvědomit si ho v podstatě jeho existence, což je sebe si vědomé vědomí Já jsem, já existuji, uvědomuji si, že existuji a jsem to já, kdo existuji.

Praxe pozorovatele je nejlepší a nejlehčí átmavičára, jaká existuje, protože pozorovatele všichni neustále děláme. Neustále něco pozorujeme, uvědomujeme si, vnímáme to, ale neuvědomujeme si, co je za tím vším, jedno jediné vědomí. To, co si uvědomujeme, je mnohé, to, co si v nás uvědomuje, vědomí, je jedno jediné a jsme to my a neustále v tom, ve vědomí, žijeme. Je to vlastně náš život. Proto Ježíš říká „Já jsem život“. Já jsem, vědomí Já jsem, je život každé vědomé bytosti. Život bez vědomí není životem v pravém slova smyslu, je to jenom jakási životní aktivita. Nalézt pozorovatele znamená obrátit pozornost od všeho, co pozorujeme nebo můžeme pozorovat včetně prázdna a obrátit pozornost k tomu, co v nás pozoruje, což jsme my sami. Jinými slovy je to odvrácení pozornosti od čehokoli předmětného nebo zpředmětnitelného a její přivrácení k tomu, co si všechno uvědomuje, to jest k té schopnosti uvědomovací a hlavně k schopnosti být si vědom sám sebe. Jinými slovy, snažíme se pomocí pozornosti vědomí prožít to, co jsme a na co jsme zapomněli a čemu jsme se odcizili a co navíc chybně ztotožňujeme s tělem a s myslí a tím jim propůjčujeme život. Mysl ani tělo nemají svůj vlastní život, ale jsou živé pouze tehdy, když je v nich vědomí, které si je uvědomuje. Tím, že své vědomí, jeho pozornost propůjčujeme světu, tělu, mysli, tím je oživujeme, ale současně ve stavu nevědomosti jim tím předáváme moc nad námi. Moc nad námi má tělo, mysl a svět   jenom z našeho vědomí, protože v okamžiku, když o nich odtáhneme pozornost, tak ta moc i ony sami mizí. To je právě projev moci vědomí, kterou musíme  pochopit, protože to je základní duchovní a nejenom duchovní, ale i ve světě platný zákon. Cesta k vysvobození vede skrz vědomí, které se vyprostilo ze ztotožnění s čímkoli pozorovaným včetně těla a mysli. Dokud si neuvědomujeme sami sebe jako vědomí, dokud toto vědomí nevytáhneme z těla, z mysli a od světa pryč, tak jsme nesvobodní a nikdy nemůžeme být svobodní. Základem tohoto odtažení je pochopení a hlavně prožití vědomí sama sebe, Já jsem to vědomí, které pozoruje a nejsem nic co pozoruji. To musíme prožívat nejenom jako myšlenku, ale jako přímou, prožívanou, nazíranou, uvědomovanou skutečnost. Na tom musíme neustále stavět. Skutečný pád nastává tehdy, když zapomeneme na sebe jako na vědomí, věnujeme pozornost výhradně, tomu co pozorujeme, co si uvědomujeme a s čím se navíc ztotožňujeme.  Praxe pozorovatele je proto také přímá stezka k vysvobození, protože nesvoboda není nic jiného než nesprávně používaná moc vědomí, kterým jsme my sami.

Na stezce poznání a nakonec vůbec na jakékoli stezce, která má vést přímo k Bohu, je podstatné pochopení absolutnosti vědomí. Vědomí je princip i existence sama o sobě. Je absolutním subjektem, absolutní objekt neexistuje, to je fixe, existuje ale absolutní vědomí, to je to Čit, to je božské vědomí a od jeho moci se vše odvíjí. Vědomí je absolutní existence i absolutní moc. Pokud někteří učitelé šíří přesvědčení, že vědomí jenom pozoruje, ale nemá žádnou moc, je naprosto nečinné, tak to je velké a nebezpečné nepochopení, protože ve skutečnosti není jiná moc než právě vědomí a tato moc se prosazuje v našem životě úměrně našemu poznání, našim vědomostem a zaměření pozornosti. Proto vůbec není jedno čemu, věnujeme pozornost a v jaké míře a v jakém stavu svou pozornost něčemu věnujeme. Něco jako neškodně bez následků věnovaná pozornost neexistuje. Pozornost se přísně řídí zákonem příčiny a následku a čemu věnujeme pozornost, to si uvědomujeme, oživujeme a když si nedáme pozor, tak se s tím i ztotožňujeme a právě ta moc našeho vědomí nás pak k tomu poutá, což je  nesvoboda. Oddělit vědomí od jeho moci nelze, protože  tvoří jednotu, jediného Boha. To, že mluvíme zvlášť o vědomí a zvlášť o jeho síle, to je z analytických důvodů, abychom mohli se v tom nějakým způsobem orientovat, abychom mohli tyto pravdy vyjadřovat. Ve skutečnosti tvoří nedílnou jednotu. Ovládání pozornosti vědomí je také klíčem k vládě nad myslí. Dokud se nerozliším od obsahu mysli, to znamená od myšlenek, citů, představ, tak se pohybuji s pozorností v oblasti mysli. Právě pro tuto nevědomost a neoddělenost se pro mě stávají pak všechny myšlenky, city, představy velkou mocí, velkou silou, se kterou jen obtížně, pokud vůbec vyrovnávám. Teprve když se uchýlím do vědomí a z něho pozoruji mysl a mám základ nauky, to znamená, vím co je dobré  a co je zlé, co je spásné a co je nespásné, tak právě pomocí pozorování z pozorovatele mohu, vyzbrojen naukou, nejen rozlišovat, ale také ovládat svou mysl. Dokud jsem v oblasti mysli s vědomím, tak nejsem nad ní, ale mohu ovládat jen, to nad čím jsem. Takže pozorovatel nám dává klíč k ovládnutí mysli. Bez objevení pozorovatele a uplatnění zákonů, kterými se vědomí a jeho pozornost řídí, s myslí nic nesvedu. Právě tady děláte všichni obrovskou chybu, že se neustále, i když třeba pozorovatele zná, ztotožňujete s myslí a tím i s egem, protože totožnost s myslí je vlastně podstatně ego. Jste neustále ztotožněni s myslí a s egem a jakmile se vám něco vytkne, tak hned víte, že to není pravda a že ten, kdo vám to vytýká, se mýlí nebo dokonce, že nemá dostatek lásky k vám. Sice možná uznáte, že to sice obecně tak je, ale že vy jste ta výjimka, na kterou to neplatí. Vůbec si často myslíte, že na vás zákony tohoto světa neplatí, ale oni platí a jak říká Ježíš: „Neodejde nikdo odsud, dokud nezaplatí do posledního haléře“. Takže nemáte vůbec žádnou omluvu, jenom to jsou výmluvy ega, které nechce přijmout pokárání a tím ukazuje svou nepokoru, svou pýchu, protože si myslí, že ono je dobré, že s ním je všechno v pořádku a nic špatně nedělá. To je skutečná duchovní katastrofa. Zejména tehdy, když zvolíte nějaké silové techniky, jako je mantra nebo písmenkové cvičení, jak ho propagoval Weinfurter a nakonec i vnitřní pránájáma, tak se chápete moci, velké síly, která z vás ty negace vyhání tak, že je probouzí a hrne do vědomí. Pak  místo, abyste je rozpouštěli v pozorovateli, tak si je chráníte pečlivě jako své poklady. Když vám někdo řekne, že něco děláte špatně, tak jste pak úplně v moci těch negací, které uvolníte a místo, abyste se očistili, tak se ještě více zašpiníte a znesvobodníte, protože právě silou těch cvičení, své negace posilujete místo, abyste je správně zeslabovali pomocí postoje nezaujatého a neztotožněného pozorovatele, který přímo nazírá, že není žádným citem, žádnou myšlenkou, žádnou představou. Vy se místo toho svých představ, myšlenek, citů držíte zuby, nehty v přesvědčení, že to jsou vaše city, že jsou plně oprávněné. Pak buď  poukazy na vaše chyby odmítáte nebo dokonce vaše vlastní chyby promítáte na druhé. Vidíte nedostatky v druhých, místo aby jste je viděli v sobě. To jsou všechno mechanizmy ega, které se snaží tímto způsobem zachránit a udržet svou moc nad vámi a vy místo, abyste se proti svému egu stavěli, abyste se stavěli proti zlu, tak mu ve své nevědomosti přitakáváte, protože si myslíte, že to jste vy, že to je vaše a že druzí nemají pravdu. V tomto směru jsou výborné knížky křesťanských mystiků jako například otce Pia, který přímo píše, že umění přijmout pokárání, zamyslet se nad ním, promyslet ho a snažit se je odstranit, je jedna z největších ctností jaká existuje. Vy se místo toho hned bouříte, hned ty druhé nemáte rádi. Místo, abyste se osvobozovali, tak se znesvobodňujete a přímo maříte, co jste v meditaci nasbírali. Pokud čtete paměti nebo náš web, tak tam často najdete případy lidí, kteří si zřejmě myslí, i když to třeba neříkají, že žádného Pána Boha nepotřebují, že všechno zvládnou sami, že je s nimi všechno v pořádku, že dosáhnou bez pomoci Boží, ale také bez dodržování duchovní zákonitosti a hlavně etiky. To vytváří duchovní ego, které je daleko horší než to normální ego. Proto si také všimněte, že Ježíš chválí víc ty prosté lidi, kteří se k němu přidali než namyšlené farizeje, kteří neustále předstírají, jak jsou zbožní, jak jsou dobří, jak je s nimi všechno v pořádku. S nikým, kdo je na této úrovni, kdo se tady narodil, nic není v pořádku, naopak, všechno je úplně převrácené. Všichni, řečeno postaru, jsme zhřešili a hřešíme neustále dál a právě to nás tady v tomto světě plném utrpení, zla a nesvobody udržuje. Kdo toto neprohlédne, tak se nemůže osvobodit. Když pak takový hledající volí silová cvičení, jako jsou písmenka, mantra i samotná vnitřní pránájáma a nepřidává k tomu očistu a pozorovatele, tak se stává obětí  svých zlých sil v sobě. Pak strašlivě trpí, protože se síly zla a dobra v něm střetávají a doslova ho trhají na kusy, to pak jsou ty výlevy které můžete číst, to strašlivé utrpení, kterým lidi procházejí, ale je to všechno zbytečné, to si všechno dělají oni sami. Kdyby správně praktikovali a hezky ohnuli kolena, poprosili Pána Boha o pomoc, uznali, že jsou nic, že jsou hříšní, což dneska velmi nepopulární, ale je to pravdivé a zdravé, tak by udělali líp. Pochopte to, co jsem vám říkal a každý se zamyslete důkladně sám nad sebou, protože se hraje o vás. Zde nejde o něčí cizí zájem, tady jde jen a jen o vás, jak dopadnete, ale nemůžete dopadnout dobře, když si myslíte, že s vámi všechno je v pořádku, že se nemusíte měnit, že si můžete dělat co chcete, že zákon karmy je na vás krátký a podobně. Tím si jen zaděláváte na nikdy nekončící utrpení. Skutečně pokora je jedna z nejdůležitějších vlastností hledajících a paradoxně, ač se to může zdát nesmyslné, je tím důležitější, čím víc a dál se na stezce dostanete. Ve skutečnosti, kdo není pokorný, tak na stezce ani není a nemůže být, protože opak pokory je pýcha a to je smrtelný hřích který nás vylučuje z moci ducha. Takže pokud nechcete do nekonečna trpět, do nekonečna být nesvobodní, tak nemáte jinou cestu, než být velmi a velmi pokorní a neustále v sobě se zbavovat toho, co vás odvádí od Boha, což jsou hlavně všelijaké ty nenávisti, závisti, hněvy, povyšování se nad druhé nebo naopak zas ponižování druhých, že oni jsou zlí a podobně. To všechno máte podrobně popsáno v evangeliích. To nejsou jenom nějaké chytré výroky, to jsou duchovní pravdy, které se přímo týkají každého, kdo praktikuje a kdo jim nepopřává sluchu, tak podléhá nepřátelskému vlivu zla.

Tak my vás opustíme, uděláte si přestávku. Ujme se vás Jindra. Musíš být na ně přísný. Rovnou jim vynadej, stejně dělají všechno špatně. Jen tak pro informaci sedmého v sobotu je Brno, čtrnáctého Stodůlky, Praha a jednadvacátého Hradec. Takže přidejte, přidejte, přidejte a nemyslete si, že jste dobří a hlavně, když vám někdo řekne, že děláte něco špatně, tak ho za to milujte, protože to jsou vaši skuteční přátelé.