Meditační maratón v klubovně Duchovní Srdce 12.07. 2008 - promluvy JV
Jiří Vacek
Takže vážení a milí, já vás vítám na naší meditaci. Byl bych rád, kdybyste si všichni uvědomili, že naše formální klidová meditace, to znamená ten pořad, který dodržujeme, není nahodilý, ale má svou logiku a v praxi se velmi osvědčuje, čili měl by se zachovávat.
Žádné přeletné novoty nebo momentální nápady nejsou příliš vhodné. Ten pořad se liší podle toho, jestli máme čas dvě hodiny, jako je to třeba ve Stodůlkách nebo delší dobu, jako je to na seminářích. Takže základ je buď dvouhodinový nebo tříhodinový a delší. Pro oba způsoby platí dvě základní pravidla, Hanko jaká? ….....Všechna cvičení děláme v sebe si vědomém pozorovateli, ať je to střídavá pránajáma, vnitřní pránajáma tak furt to děláme v sebe si vědomém pozorovateli a před každým druhem cvičení nebo meditace děláme co?........ Prosíme vyšší sílu, to co nás přesahuje o pomoc. Neustále si musíme pamatovat, že musíme ze všech sil usilovat, ale že to nestačí, že nám musí přijít z hora pomoc, proto o ni musíme prosit. Prosíme o ni jednak přímo, taky za ní musíme děkovat, na to nezapomínejte a taky se musíme té pomoci otevírat. Když se jí neotevřeme, nepřijmeme ji, tak do nás nemůže vstoupit. Jestliže se říká, že duch vane kam chce, tak to není pravda, on vane jenom tam, kde se mu udělá místo. Když se mu udělá místo, tak tam nemůže nepřijít. Takže teď začneme s čím Hanko?.....tak.
Ale to, co říkám, to byste měli znát jako malou násobilku, protože v tomto pořadu nebo sledu cvičení máte naději, že budete úspěšní. Čili je to ve vašem zájmu, abyste toto opravdu podrobně znali.
Jestliže ten dvouhodinový pořad začíná vnitřní pránájámou a pokračuje meditací na Já, tak tříhodinový a delší je rozšířený a začínáme s čím Hanko?...se střídavou pránájámou. Proč to má také svou logiku, to není nahodile sestavené. Střídavá pránájáma, zvlášť když tam děláme nenásilné zádrže dechu, zastavuje, uklidňuje mysl a současně čistí nádí, takže prána může lépe volně proudit. Samozřejmě i tu střídavou pránájámu rovnou spojujeme s tou vnitřní, to znamená, že nejenom střídáme nosní dírky, ale také si představujeme, jak prána proudí dolů a nahoru a hlavně to děláme v sebe si vědomém pozorovateli. Takže teď si dáme zhruba těch dvacet minut střídavé pránájámy v pozorovateli spojené s tou vnitřní a také s vědomím, že pracujeme s božskou Šakti. To není nějaké mechanické cvičení, není to nějaké střídání nosních dírek, to je svým způsobem modlitba nebo meditace. Každá meditace je vlastně modlitba.
* * *
Takže, kdo chce, může skončit a co teď následuje Kristiáne?....a proč to děláme, jaký to má smysl? …..přesně tak, to je velmi důležité, vždy se snažte chápat, proč které cvičení děláte, co je jeho principem a co má přinést. Ne všechna cvičení jsou z tohoto pohledu stejně hodnotná. Kdo chce si uvědomit Já, musí se soustřeďovat na Já, na vědomí, kdo si chce uvědomit Boha, musí se soustřeďovat na Boha. Když budete sedět a zírat na bod na zdi, tak si nemůžete uvědomit ani Boha, ani Já. Může se vám stát, že upadnete do laja, to znamená do stavu hlubokého klidu mysli, ale bez vědomí, to je taková past na některé hledající, kterým se v tom zalíbí a myslí si, že je to meditace, ale není. Klid mysli není samoúčelný, klid mysli vytváříme proto, abychom mohli obrátit pozornost na sebe a poznat sami sebe. V samotném klidu mysli, když pozornost zůstává nasměrovaná ven, zevně, tak poznání nemůže nastat. Právě v tom klidu mysli musíme pozornost obrátit na Já. Tak si to dobře pamatujte. Je důležité vědět, co děláte, proč to děláte a co od toho můžete očekávat. Když stojíte na hlavě, děláte širšásánu. Je to jistě z mnoha hledisek dobré cvičení, ale můžete jí dělat sto let, duchovně se proto nepohnete. Takže teď jdeme s vědomím nad hlavu, co nejvýše a uvědomujeme si, že my jsme nad hlavou a tělo je pod námi. Kdo to neumí, tak tam aspoň tedy bude zaměřovat svou pozornost.
* * *
Teď přeneseme vědomí co nejhlouběji pod nohy, budeme se tam uvědomovat, tělo se bude nacházet nad námi a pokud se nám to zdaří, tak úplně nepouštíme oblast nad hlavou, ale hlavně se uvědomujeme pod nohama.
No a teď obě soustředění spojíme, to znamená, že se budeme uvědomovat současně, nikoli střídavě, ale současně nad hlavou i pod nohama, čímž se nám vlastně tělo dostane celé do vědomí. Vědomí je bude obklopovat a tělo v něm bude uvědomovaným předmětem.
* * *
Takže jsme skončili první hodinu, uděláme si přestávku do čtvrt. Ač se to někomu může zdát divné i přestávky mají svůj význam, svůj smysl, protože slouží k tomu, abychom se trošku uvolnili tělesně i duševně. Neslouží k tomu, abychom přestali meditovat. Meditovat máme stále, ale můžeme povolit napětí z úsilí, které často provází meditaci v jejím průběhu, trošku se protáhneme, samozřejmě si můžeme odskočit a pak se nám lépe pokračuje. Je to i dáno určitým psychologickým pohledem, že většinou těch tři čtvrtě hodiny nebo hodina je maximum, do kdy většina lidí udrží pozornost plně, pak už i ti nejsilnější s tím mají potíže. Takže nemá smysl sedět za každou cenu nehnutě a přitom toužebně čekat, kdy už to skončí. Je lépe si udělat přestávku. Ve čtvrt pokračujeme.
* * *
Zase ze všeho nejdříve poděkujeme za milost, že jsme na stezce, to není samozřejmost, to je obrovská milost. Poděkujeme tedy za poskytovanou možnost, sílu a poprosíme o další vedení a sílu, abychom dokázali to správné převádět do života. Vůbec bychom se měli neustále snažit mít nějaký druh kontaktu s tím, co nás přesahuje, protože právě tím se s Tím spojujeme, když na To myslíme nebo když se na To soustřeďujeme. Samozřejmě nejvíc ten kontakt nebo to spojení se uskutečňuje v našem pravém Já, ale každá myšlenka na Boha v jakémkoli tvaru je dobrá a důležitá.
* * *
Dvouhodinový pořad zahajujeme vnitřní pránájámou, dovedu si představit, že pokud je někdo unaven, tak ho může začínat zevní střídavou pránájámou, která ho trošku osvěží, uvede do klidu, pak se mu může více dařit vnitřní pránajáma, ale zpravidla začínáme rovnou vnitřní pránájámou, Pavel nám řekne proč jí děláme.....abychom očistili jednotlivá centra v těle....od čeho? …..hlavně od negativních energií, abychom zprůchodnili nádí a energetizovali čakry, aby mohli správně působit. Tím, že duchovně nežijeme, tak se v nás usazuje spousta negativních energií, které brání postupu na stezce. Nádí jsou neprůchodné, božská síla nemůže proudit a nemůže proto docházet k vytváření světla a podobně. Vnitřních pránájám je několik variací, i když ten princip je stále stejný, takže každý dělá tu variantu, na kterou stačí, která mu vyhovuje. Měl by se samozřejmě snažit vždycky jít dál, to znamená od pouhého dýchání prány k jejímu zvedání vzhůru nad hlavou, k dýchání a dosažení světla a nakonec i spojení prány s vědomím Já jsem.