Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Přijde dušička do nebe  a svatý Petr jí tam  provádí,  ukazuje jí svaté, jak tam pějí  chvály Pánu Bohu  a létají andělíčkové.  Nebožtíka to nezaujme  a tak říká:  „Svatý Petře,  jak to vypadá v pekle?“ „Nó, já ti to ukážu.  Tady máme okénko,  můžeš se podívat“. Dušička se podívá  a vidí krásné  ženy,  pobřeží zalité sluncem,  moře se tam vlní,  teplíčko,  stoly se prohýbají  největšími lahůdkami,  prostě ráj na pohled.  Tak nebožtík říká: „Svatý Petře,  víš, tady je to sice hezké,  ale já bych raději do toho pekla.“ Svatý Petr říká: „No tak jdi“.  Nebožtík se sešoupne do pekla. A co vidí? Všude  zima,  místo jídla suchý plesnivý chleba,  starý ženský. všude je mu to  divné  a stěžuje si  čertovi: „co  jsem z nebe viděl. Vždyť  já jsem viděl něco jiného“.  Nojo, říká čert: „to nesmíš dát na reklamy“.  

Když se nad tím zamyslíte, tak je to vlastně duchovní vtip.  Protože přesně tak je to v tomto světě.  Pořád se nám  prezentuje  jako něco  nesmírně žádoucího.  Pořád se honíme  za jevy z tohoto světa, které se nám  zdají velmi a velmi krásné,  přitažlivé, jenom abychom nakonec zjistili  to samé, co zjistil nebožtík, který si zvolil peklo.  Takže pozor na to. Tento svět je z určitého nevědomého pohledu  velmi a velmi přitažlivý.  Takový tygr je krásné zvíře, ale když nám kouše nohu, tak asi se nám moc krásný nezdá.  Les, když  jedu autem, tak si říkám, to je nádhera,  stromy,  sluníčko svítí. Jenomže pak stačí, když člověk musí hodinu lesem jít a je zima. Pak je rázem po veškeré kráse. Natož, když v lese zabloudí a musí  bez vhodného přístřeší  přenocovat někde pod smrčkem.  

Takže pozor na reklamy.