Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

4. 8. 09 Procházka v meditaci

Naším cílem je to, co učil Ramana Maháriši, přirozené, nebo-li jak říkají Indové, sahadža samadhi, tzn. nepřetržité uvědomování a spočívání v Já nebo aspoň v pozorovateli, ať tělo je činné nebo v klidu, ať myslíme nebo nemyslíme. To nám nepřijde samo od sebe,  to se musíme naučit, protože v celém projevu platí zákon příčiny a následku. Bez příčiny není následek, bez úsilí není dosažení. Pokud někdo tvrdí něco jiného, tak neví co říká. Takže my se teď budeme učit meditovat v pohybu a to v tom nejjednodušším, na který nemusíme takřka myslet, tzn. v chůzi, zejména v chůzi na takové cestě, kde není příliš překážek. Půjdeme velmi pomalu, abychom byli co nejvíc soustředěni v pozorovateli nebo v Já. Budeme koukat na zem asi metr před sebe, samozřejmě, že se nebudeme bavit ani koukat, kde co lítá, ale budeme se ze všech sil snažit a to se musíme hodně snažit, abychom se tím pohybem nedali z meditace vyrušit. Takže já se zvednu a vy půjdete pak pomalu za mnou. Na oběd ještě nejdeme, pozor, ještě se sem vrátíme.

Pátek 7. srpna 2009

Pan Vacek: „Dobré jitro.“

Filip Blažek se Zdeňkem Foltýnem notují: „Dobré ráno majore Gagarine…“.

Všeobecný smích. „No proto. Konečně se to naučili.“

Pan Vacek: „Vy se smějete a měli byste brečet. Protože se dějí věci tragické.“

Jiří Krutina: „No i Gagarin zemřel tragicky, ne?“

Pan Vacek: „Taky, ale Slávie skončila tragicky.“

Po chvíli: „Už jste se pokochali s KV? Četli jste to KV? Co? Pěkné, že jo?

Já nevím co tady chcete. Přečetli jste si to a sedíte tady dál.“

Pan Vacek čte z článků KV: „Jiří Vacek duchovní člověk? Nikoliv. Záštiplný egoista.

Škarohlídovy vigilie. Těm lidem se člověk nezavděčí. Ježíš byl žráč a pijan vína.

Každý jsme hold nějaký.“

Jiří Krutina: „Aspoň patříš do dobrý bandy.“

Pan Vacek: „Tak to pilně studujte. Třeba mu i něco napište.“

Po chvíli pan Vacek: „A jak to že tady nikdo nesedí?“

Jiří Krutina: „Jsi tam nikoho neposadil.“

Pan Vacek: „Tak si tam sedni.“

Všeobecný smích.

Pan Vacek se balí do deky a říká: „To je doba než se člověk usadí, aby mohl pohodlně spát.“

Jiří Krutina šeptem k panu Vackovi: „To je lepší ležet.“

Jirka Krutina vede meditaci:

Tak se nepřetržitě modlíme a nyní obrátíme veškerou naši pozornost i síly k tomu jedinému, co skutečně existuje, k vědomí Já, Bohu v nás a doslova se staneme jednou jedinou modlitbou a touhou po Bohu samém. Dokud nic než On nezůstane.

Stezka nekončí jenom poznáním sebe ve vědomí Já jsem, natož jeho omezenou, neustálenou zkušeností, ale co je velmi významné z pohledu konečného Vysvobození, ustálením zkušenosti Já v přirozeném samádhi i ustáním opětných zrodů v těle. K tomu je právě třeba duchovní inteligence, rozlišovací schopnost vědomí, které říkáme buddhi.

Čtení z knihy pana Vacka - O buddhi.

Nejvyšší skutečnost není pouze neprojeveným vědomím Já jsem. Je i nejvyšší inteligencí. Jsme-li pozorní, můžeme její projevy vidět všude kolem sebe. Má-li být naše dosažení úplné, musíme proto v sobě tuto inteligenci objevit, rozvinout a vrátit ji zpět do jejího původního božského stavu stejně jako další od Boha pokleslé složky naší bytosti.

Na východě se této božské inteligenci říká buddhi. V křesťanství jí je moudrost, které se dříve stavěly chrámy. Je darem Ducha svatého. Mluví-li Ramana Maháriši o navrácení mysli Já, mluví o buddhi. Její důležitost uznává i tam, kde mluví o důležitosti jemného rozumu v duchovním životě. Správné rozlišování, vivéka, je možné pouze pomocí buddhi. Bruntonův vhled (insight) je opět jen možný s pomocí buddhi.

Co je buddhi, božská moudrost, vyplývá z její definice: je inteligencí vědomí Já jsem, která se projevuje v celém stvoření a plně v bytostech, které si Já jsem uvědomují. Je vyšší částí mysli, rozumem, který poznává pomocí světla vědomí, které je v něm projeveno, božský projev a  jeho zákonitosti. Je působením Ducha svatého v bytosti, která se mu otevírá a jeho prostředni-ctvím chápe Boha takového, jaký je. Toto pochopení, porozumění Bohu, umožňuje božský život. Bez něho není možný. Mudrc Nitjánanda říká, že buddhi je totéž co vůle boží. Kdo ji nemá, nemůže vůli Boha plnit prostě proto, že ji nezná.

Buddhi je Bohem osvícený rozum. Jak slovo rozum, rozumět naznačuje, je nejvyšší schopností mysli rozumět Bohu. Dejme však dobrý pozor, abychom tuto schopnost nepřisuzovali samotnému lidskému rozumu.

Ten má svou schopnost rozumět Bohu, od vědomí Já jsem, které jej proniká. Tam, kde není poznání Já jsem, není ani buddhi, ale pouhý lidský nedokonalý a více či méně zastřený rozum. Znovu zdůrazněme: bez poznání Já není buddhi. Rozum sám nemůže Boha, vědomí Já jsem, nikdy poznat, protože vědomí Já jsem, božská moudrost a inteligence jsou jeho zdrojem. Buddhi je výtvorem Boha, jeho tvořivé moci. Tím jsou dány i meze rozumu včetně buddhi. Je omezena na porozumění Boha, podstatně božského života a pochopení jeho zákonitostem. Sám Bůh, jeho podstata, je mimo její dosah, protože Bůh je v oblasti nadrozumové. On osvěcuje rozum, je-li poznáván přímo ve vědomí Já jsem.

Bez buddhi, vhledu do věcí božských, není život božský možný, protože pomocí buddhi rozumíme a chápeme božské stvoření, které je dílem jeho tvořivé moci, šakti. Chceme-li s ní žít v souladu, nemůžeme se bez buddhi obejít, protože ona není ničím jiným než rozumem, který poznává boží vůli. Tu nechápejme jako vůli nějakého absolutistického vládce, ale jako  pravidla, která řídí život božský. Bez jejich znalostí a pochopení podstaty božského života, bez vhledu do něho, není možné božsky žít. Tím přicházíme k zásadnímu závěru: k životu božskému nestačí samotné poznání Boha ve vědomí Já jsem, to je podmínkou nevynechatelnou, ale nepostačující. Božský život vyžaduje božský rozum neboli buddhi. Bez ní není možný.

Konec čtení.