Hostýn 08/2009 - promluvy JV 2
Jiří Vacek
3. 8. 09 Pránájáma
Takže už otevřeme oči, nebudeme si příliš zvykat na meditaci se zavřenýma očima. To je zvyk, který se pak těžko přemáhá. Pravda je, že nás nic nemůže vyrušit z meditace pokud tomu nevěnujeme pozornost. Takže klíčem je řízení pozornosti, nikoliv vylepšování podmínek meditace někdy úplně zbytečně. Naopak, pokud dokážeme meditovat i při mírném vyrušování, třeba z dálky něco slyšíme a podobně, tak je taková meditace hodnotnější, než když máme naprostý klid a podobně. Takže otevírejte co nejvíc oči beze ztráty soustředění, je to možné a je to nutné. Já nemá žádné oči, čili pro ně je úplně jedno, jestli je máme otevřené nebo zavřené, jak správně říká ona princezna v Tripuře. Tu si mimochodem přečtěte, je velmi a velmi praktická v těchto otázkách. Pokud na nás přijde ospalost v průběhu meditace, tak nejjednodušší je se postavit. Je zbytečné klímat, stačí si stoupnout a cvičit ve stoje. Zejména vnitřní pránájáma je ve stoje účinnější než v sedě, protože přeci jenom ten sed trošku brání působení prány. Jak jsem říkal, máte tady letáčky, přihlášky k trvalému odběru knížek, tak se na ně podívejte, kdo má zájem vyplňte je, podepište a dejte nám, tím nám tu naší práci ulehčujete. Takže přestávka do tři čtvrtě, neboli patnáct minut.
4. 8. 09 Střídavá pránájáma
Stále bychom si měli uvědomovat to Mahárišiho, že átmavičára je stezka od začátku až do konce, že kdo nedělá átmavičáru dělá lokavičáru. Pro nás by to mělo znamenat nepřerušovanou snahu spočívat v pozorovateli nebo v Já a být nesmírně bdělí na vše, co nás z toho vytahuje, co nás od toho odrazuje a využívat všechno, co nám k tomu pomáhá. Takže je dobré využívat i různé zevní pomůcky jako jsou např. tyto minutky nebo tam, kde pobýváme, mít obrazy mistrů nebo vytištěné vhodné průpovídky. Když děláme nějakou mechanickou práci, která nepotřebuje plnou pozornost, tak můžeme poslouchat kazety, které si tady pouštíme. Prostě musíme být trošku vynalézaví a opravdu po tom Bohu, po tom poznání toužit a něco pro to dělat. Nestačí zdaleka odsedět ty dvě hodiny denně a dokonce se při nich ani moc nenamáhat. Musíte opravdu být celí zapálení, bez toho to nejde. My o tom příliš nemluvíme, ale to neznamená, že si neuvědomujeme důležitost toho. Dneska tady máte vystavené další knížky, je tady řada mých pamětí „Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe“. To je ryze praktická záležitost, která vám podává stezku taková jaká je, včetně dobrých i špatných příkladů. . Pokud tam někoho uvádím jako odstrašující příklad nebo nesprávný příklad, tak to není proto, že z toho mám nějaké potěšení, ale proto, abychom viděli chyby, kterých se lidé na cestě dopouštějí a abychom se jich vyvarovali. A těch chyb se dopouštíme všichni a dopouštějí se jich dokonce i duchové nejvyšší. Pokud jsou dostatečně upřímní, tak to také přiznávají. Proto jsou ty paměti důležité. Proto vám taky předkládáme literaturu i jiných směrů, máte tady např. Rámakrišnu, to je obrovský mistr. Jeho výroky, to je poklad, na kterých se můžeme stále učit a zdokonalovat. Je tady i obrazový deník Ramany Mahárišiho, jsou tam jeho fotografie, to také pomáhá naší touze, inspiraci. Huxley a jeho „Věčná filozofie“, ten odkrývá přesvědčivě na srovnání výroků mistrů všech náboženství to, co pořád zdůrazňuji, že v základě všech náboženství je jedna a ta samá pravda, že zevní rozdíly, které jsou umělé a jsou vytvořeny lidskou nevědomostí, omezeností a dokonce i zlem v lidech. Pak je tady jedna knížka o tom, jak to vypadá u Satja Sai Baby, to je ten velký současný indický divotvůrce. I to je dobré si přečíst, abyste viděli jakou výhodu máte vy oproti jeho uctívatelům. Těm opravdu nedává nic jiného, a taky nemůže v těch obrovských tisícihlavých davech, než že se jim ukáže denně na půl hodinku nebo dvakrát denně na půlhodinku a tím to pro ně končí. Kdežto tady se vám dostává vedení takřka za ručičku, po celý den, všecko se vám dává až pod nos a ještě si pak na nás stěžujete. Takže je dobré číst i takové knížky, abyste věděli, čeho si máte vážit a proč si toho máte vážit. Teď máme snídani, držme se všemi silami pozorovatele, opravdu jde o to, abychom nedělali lokavičáru, protože v projevu rozhoduje pozornost a síla. Jakmile většinu dne jí mrháme nebo vynakládáme nesprávně, tak místo, abychom se prohlubovali a pohybovali vpřed, padáme dolu. Není to opravdu žádná legrace, i když se to tak někomu může zdát.