Zoufalství
Jiří Vacek, hledající
Občas přicházejí dopisy, jako je tento.
Vážený pane Vacku, 1.2.2007
prosím Vás, pomozte mi, jsem na tom moc zle. V roce 2006 v létě červenec, srpen a půl září jsem byla na psychiatrii. Pak mně jeden kamarád pomohl, vysadili jsme léky. Na toho kamaráda jsem se upnula, ale on se nechce o mě starat. Prosím Vás, mi všechno odpusťte. Ten incident s p.Vackovou za sexuelní dopis Vám. Zase jsem začala léky brát, nezvládám to. Moc Vás prosím, pomozte mi, mám strašné stavy. Nedokážu poručit mozku, kamarád se zlobí, že léky beru, já mám také nespavost, vůbec neovládám mozek. Pod těmi léky na psychiatrii zkouším jak pes. Moc Vás prosím, pomozte mi. Jsem taky proti lékům, ale rodiče si se mnou neví rady, tak mi je dávají. Prosím Vás, odpusťte mi. Nemám žádnou vnitřní sílu se vzepřít. Mám vnitřní neklid, stále pochoduji, nevydržím sedět, ležet.
Spěchám na poštu, aby Vám dopis co nejdříve došel.
Děkuji za všechno. Moc děkuji, děkuji…
Tady je možná jediná rada: obrátit se plně a výhradně k Bohu, jako k nejvyššímu útočišti, které jediné nás může zachránit.
Milá paní, 2.2.2007
ve vaší situaci vám může pomoci pouze Bůh. Obraťte se na něho s veškerou silou s prosbou o pomoc. Proste jej neustále a on vám pomůže.
Zvolte si jednu prosbu, jednu větu jako například: „Ježíši Kriste, synu boží, smiluj se nade mnou“. Na jménu nezáleží, záleží na prožitku a vytrvalosti a víře. Odevzdejte se v této modlitbě plně Bohu a on vám pomůže. Tuto prosbu opakujte po celý den od rána do večera a den za dnem. Zlepšení se dostaví, čím víc se budete modlit a s čím větší úpěnlivostí.
Také berte pravidelně léky. Když je neberete, váš stav se zhorší.
Vaší jedinou nadějí je Bůh.
Zdraví J. Vacek
Taková duševní muka jsou skutečně hrozná. Pokud pochopíme vlastní nedostatečnost, ubohost a bezmocnost a dokážeme se, puzeni tímto utrpením, obrátit celí k Bohu, mohou nám přinést obrovský prospěch. Samozřejmě musíme do hlouby duše pochopit, v jakých okolnostech se nacházíme i to, že jedinou naší nadějí je Bůh. Jinak jsme ztraceni.