Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek, Nikola

Při meditacích na Hostýně jsem si všimnul mladé ženy, která měla v průběhu soustředění zřejmě velké potíže. Také některé meditace vynechávala, což je často známka, že se něco mimořádného děje. Proto jsem se u ní zastavil na konci meditace v kapli, abych zjistil, co se děje. Pro nedostatek času rozhovor byl jen krátký, dozvěděl jsem se o obrovském utrpení, které prodělala. Na konci rozhovoru mně řekla: „Děkuji vám a vaším knihám, že jste mne dostal z blázince“. Než jsem stačil s paní více pohovořit, musela odjet.

Po návratu domů jsem nalezl její dopis, který s jejím svolením otiskuji.

Dobrý den pane Vacku   

Ač jsem měla normální dětství a hodné rodiče, moc šťastná jsem nikdy nebyla. Ubíjel mě řád a nikdo mi nedával odpovědi na mé otázky. S nikým jsem si nerozuměla a nic nechápala. Přála jsem si být neviditelná nebo alespoň hluchoněmá, abych se nemusela s nikým bavit. Do 16 let jsem si připadala jako otrok. Občas jsem pomýšlela na sebevraždu.

Po příchodu do Prahy (16 let) jsem našla „smysl života“ v kráse. Začala jsem studovat umění. Můj cíl byl zbohatnout, abych se vykoupila ze systému (každodenní zaměstnání, rodina…neustálé opakování – prostě normální život) a zaplatila si „svobodu“. Naučila jsem se komunikovat s lidmi, vystudovla VŠ a nakonec jsme se začali mít s přítelem skutečně dobře. Ale to byl konec! Najednou nebylo po čem toužit a můj život se zastavil. Vždy jsem chtěla vše a všechny a vše mě bavilo, ale najednou jsem přestala vidět svůj život dál. Život najednou přestal mít smysl. Jídlo přestalo mít chuť, peníze ztratily svou cenu.

Po smrti mé babičky (asi před rokem) mé noční můry zesílily. Teď k mým 28. narozeninám (20.12.1980) jsem dostala od babičky dárek. Ukázala mi co budu zažívat až umřu. Zažila jsem dvě hodiny takové hrůzy, ze ketré už se asi nikdy nevzpamatuji. Černá síla mě tahala z těla dolů, cítila jsem smrt, touhu po životě, zoufalství, snaha dostat se zpět do těla a zase ho ovládat, touha žít…Od té doby se začli dít věci. V nočních můrách jsem se budila ze snu do snu a když mě přítel doopravdy probudil, nebyla jsem už schopna rozeznat, co je sen a co skutečnost. Začlo to ovlivňovat i můj pracovní život.

Tahali mě po psychiatrech, ale jako bych do nich viděla. Najednou jsem cítila, že jsou na tom ještě hůř než já, jen jsem se s nima hádala. Život na zemi se změnil v peklo.

Pomohl mi až Aleš, který mě seznámil s Vašim učením. Pro materialistu s nenávistí k bohu to byl šok nejdříve. Ale modlení pomáhalo udržet mě při smyslech a nezabít se. Zažívala jsem stavy šílenství, procházeli mnou různí lidé a ukazovali mi jak vše funguje, říkali mi pravdu. Mluvilo se mnou mé tělo, čísla, zkrátka vše a já z toho šílela. V halucinacích jsem zažívala návraty zpět i záblesky budoucnosti. Vše jsem začala cítit a ve snech a halucinacích jsem viděla, co bych díky svému jednání během mého života zažila asi po smrti. HRŮZA. Bylo to strašné!!!

Od té doby už se jen modlím a prosím za odpuštění. Hlavně za tu nenávist co jsem chovala ke všem během celého svého života.

Teprve teď začal mít můj život smysl. Vaše stezka mě zachránila. Všem lidem na světě bych přála, aby zažili to, co já. Bylo to to nejlepší, co mě mohlo potkat. Jsem šťastná, že jsem dostala tuto šanci. Ten půl rok hrůzy stál za to. A vlastně celý život.

Děkuji mnohokrát pane Vacku

Nikola, 13. 8. 2009

P.S. Mám s vámi občas i sny – tedy jeden důležitý – Vynadal jste mi, že za vámi nemůžu jet dříve, než se naučím pozorovatele. A tak jste na mě v noci seslal tři strašné noční můry a poprvé jste mě z ní dostal vy a vynadal mi, že dokud se NENAUČÍM pozorovat, nesmím jezdit na semináře. A tak se mi podařilo díky vám se z těch dalších dvou snů co se mi tu noc zdály vymodlit. Ve snu jsem hrůzou poklekla na kolena a modlením se probudila. Občas se mi to daří. Dřív jsem se ve snech uvědomovala, že sním a snažila se z té hrůzy dostat, ale nešlo to. Teď se to občas podaří. Jsou to sny, kde chodí duchové atd… hrůza. Trochu jsem se bála jet na Hostýn, že mě vyhodíte, že jsem nervózní a je mi zle, ale musela jsem tam prostě přijet. Od té doby spím krásně a stále na Vás myslím.

Museli jsme odjet dříve, tak se chci rozloučit alespoň dopisem. Nechtěli jsme Vás rušit.

Děkujeme Nikola + Jarda

Někdy mi i na dálku radíte, jako bych Vás slyšela ve své hlavě.

* * *

Utrpení, které Nikola prožila, bylo strašné, ale na druhé straně se jí tím dostalo obrovské milosti. Byla poučena o tom, co by jí v bardu čekalo po smrti, kdyby se nezměnila, za její zapletení se zlem. Současně jí bylo nabídnuto jediné možné řešení jejího utrpení, jímž je stezka.

To, co Nikola prožila, čeká po smrti každého, kdo se nějak zapletl za života se zlem. Ze zlé moci zla po smrti není úniku. Musí se odtrpět. To platí zejména o těch, co propadli nenávisti jako naši nepřátelé, kteří si myslí, že si mohou beztrestně cokoliv dovolit. Velmi se mýlí.

Na maratonu v neděli po Hostýnu byla Nikola veselá. Řekla, že ji již nic netrápí. Taková je moc stezky, kterou provádíme i společenství, které tvoříme.