Jiří Vacek - duchovní učitel

Petr Kouba, hledající

21.1.2018

Dobrý den,

tímto bych Vám chtěla moc poděkovat za krásnou meditaci, za to jak byla nádherně vedená.

Dělala jsem meditaci poprvé a cítila jsem, že jsem se dostala na chvilku , minutku, do samadhi.

Večer, když jsem si lehla, mnou najednou projelo obrovské světlo a cítila jsem, jak vědomí se dále rozšiřuje, bylo to velmi zvláštní. Trvalo to o velké intenzitě.

Snažila jsem se udržet v tomto stavu dále, ale nebyla jsem schopná si vybavit Vaše otázky, kterými jste nás provázel meditací

Dostala jsem se jen ke vztahu emoce , mysl a já.

Pak jsem si už nebyla schopná vybavit to překlopení a jak se na něj správně ptát.

Tímto jsem Vás chtěla požádat o pomoc, o formulaci té otázky, otázky až dokonce, kterým,jste nás v sobotu přivedl do samadhi.

Moc děkuji za pochopení.

Hezký den…

* * *

24.1.2018

Dobrý den,

zkušenost našeho pravého Já, i když je jen dočasná a mimo naší vůli, je velmi cenná, hlavně tím, že víme k čemu máme na naší duchovní cestě směřovat.

Otázky, které jsem kladl v průběhu meditace směřovaly postupně odvrácením pozornosti vědomí od pozorovaného světa, těla a mysli k našemu pravému Já - Vědomí, které si tyto pozorovatelné jevy uvědomuje, jako jejich nezaujatý sebe si vědomý pozorovatel.

Postupujeme tedy tak, že si nejprve nezaujatě uvědomujeme pozorovatelný svět, ustálíme na něm svou pozornost a následně ji obracíme k tomu, kdo si tento pozorovatelný svět uvědomuje.

Ptáme se tedy “Kdo si uvědomuje svět?” Odpověď však nehledáme myslí, ale správným namířením pozornosti vědomí na nás samé, na vědomí, kterým jsme.

Dále pokračujeme s naším hmotným tělem. Vezmeme celé naše tělo do vědomí, jasně si je uvědomujeme, a pokud se naše pozornost ustálí na pozorovatelném těle, obracíme ji na toho, kdo si je uvědomuje. Ptáme se tedy “Kdo si uvědomuje tělo?”

Velmi se mi v praxi osvědčilo se na tělo doslova dívat zevním zrakem, jako na nějaký cizí předmět a následně obracet pozornost na toho “Kdo se na tělo dívá?”

Výsledným stavem je skutečný prožitek rozlišenosti nás pozorujícího vědomí od pozorovaného těla.

Následně se rozlišíme i od naší mysli. Platí základní pravidlo, abychom si mohli být jakékoliv myšlenky, citu nebo představy vědomi, musí zde být vědomí které si je uvědomuje. Takže opět, pokud si uvědomujeme jakékoli duševní činnosti – myšlenky, city nebo představy, obracíme svou pozornost na toho kdo si je uvědomuje. Ptáme se tedy “Kdo si uvědomuje tyto duševní činnosti?” nebo “Kdo myslí?”

Pokud jsme postupovali správně, tak jsme tímto cvičením značnou část oživující moci pozornosti nás vědomí vysvobodili z pozorovatelného světa, těla a mysli a tím pádem je mnohem snazší se uvědomit v našem právem Já - vědomí Já jsem.

Již tedy nic nepozorujeme, ale veškerou naši pozornost obracíme na sebe sama, na sebe si vědomého pozorovatele, jehož podstatou je vědomí Já jsem.

V praxi se mi osvědčilo, že obrátit pozornost na sebe sama v aspektu vědomí, je na počátku stezky velmi náročné, až nemožné. Ale každý z nás si je právě teď a tady vědom své existence. Je tedy mnohem snazší obrátit pozornost na pocit naší existence, který však není pocitem, ale vědomím existence, sebe si vědomé existence Já jsem. Můžeme se tedy například ptát “Kdo existuje?” nebo přímo “Kdo jsem já?”

Všechna cvičení neprovádíme mechanicky, ale s pokorou a láskou k Bohu, s prosbou o jeho pomoc a vedení na stezce.

Obrovskou výhodou je také meditovat v přítomnosti těch, kteří si své pravé Já již uvědomili a jejichž vyzařování dosažení prožitku vědomí Já jsem velmi usnadňuje, tak jak se Vám to stalo při společné meditaci ve Stodůlkách.

Velmi dopodrobna a v různých obměnách naleznete způsoby, jak provádět átmavičáru v knihách Jiřího Vacka Učebnice átmavičáry nebo např. Džňána joga. Tato pokročilá cvičení vycházejí z již dosažených základních stupňů jógy popsaných v knize Základy jógy a mystiky.

Přeji Vám mnoho dalších úspěchů na duchovní stezce a těším se na viděnou na další veřejné meditaci.

S pozdravem

Petr Kouba