Zkušenost hledající
Jiří Vacek, Lída
Zkušenosti hledajících, ať dobré nebo špatné, jsou vždy i velkým zdrojem poučení pro druhé, pokud se ovšem poučit chceme. Proto je vždy rád zveřejňuji. Učí nás, co dělat máme, ale i to, co dělat nemáme. Poslední je často dokonce cennější.
Praha, 27.3.2007
Vážený mistře, pane Vacek,
nejprve bych Vám ráda poděkovala za vše, co jste přinesl do duchovního světa hledajících.
Děkuji Vám za tiché, skutečné vyzařování Pravdy, Lásky, Vědomí, které jasně zakouším vždy, když Vám jsem na blízku. A to nemusí být jen fyzická přítomnost. Stačí v mysli spočinout s Vaší Opravdovostí a „zázraky se dějí“. Pokusím se to trochu upřesnit: Zázrakem myslím uvědomění si – nejsem tělo ani mysl, ale jsem tím, co pozoruje – nikoliv ničím co mohu pozorovat. A právě ve Vaší přítomnosti i tyto myšlenky ustávají a mění se v zakoušení této Pravdy. DĚKUJI DĚKUJI DĚKUJI
Dále Vám chci poděkovat za příležitost, které se mi teď dostalo. Mohla jsem pomoci s přepisováním Vašeho strojopisu. Texty doslova nabité Pravdou mi daly mockrát pocítit, že jsem „maličké“, také jsem se několikrát téměř rozplakala nad pravdou napsanou ve „třech řádcích“, tou pravdou je již poznání ( a to zdaleka ne úplné) mi trvá měsíce, roky pochopit. Na „cestu za svobodou“, jak jsem tomu říkala, jsem se vydala před čtyřmi lety (v 15-ti letech). Nejprve jsem hledala v místech, tím, že jsem odešla od rodičů bydlet sama. Zvládání školy, práce a placení nájmu mě kupodivu znesvobodnilo ještě více, tak jsem začala hledat svobodu v lidech – v lásce k egům, „takovým jaká jsou“. Asi po roce mi došlo, že svobodu najdu jedině v sobě, že u sebe musím začít. Četla jsem různé knížky o soustředění, meditaci na přítomný okamžik nebo třeba s šamanským zaměřením. Také jsem chodila na společné meditace, kde bylo hlavní náplní uspět ve světě vnějším pomocí poznání sebe (nebo je možné, že jsem úsilí mých přátel špatně pochopila). Nic z toho mě nenaplňovalo. Svět mě nebavil a usilovat o lepší život v něm už vůbec.
V roce 2005 jsem v Dejvické čajovně objevila Vaše CD 5 – vnitřní pránajáma. Neměla jsem k němu žádnou literaturu nebo někoho, kdo by se mnou meditoval. Přesto jsem vnitřně cítila, že jsem konečně našla něco, co má řád. „Jakoby ten pán, co to povídá, seděl vedle mne a pomáhal mi“ (tak jsem to vnímala dříve, o tom, že jste pro spoustu hledajících Opravdovým Vzorem, jsem neměla tušení). Ze začátku jsem vnitřní pránajámu dýchala jen do prvního centra. Dál to, (nevím proč), nešlo, ale očistu „jako bych se zevnitř vykoupala“, jsem pociťovala výrazně. Pravidelnost nebyla asi rok úplná. Při meditaci na pozorovatele (o které jsem věděla z CD jen, že ji doporučujete), jsem „našla místo, které je neměnné. Všechno ve světě pomine, ale na tohle místo se můžu kdykoliv vrátit, to je mým domovem“. Tak jsem to vnímala dříve. Krátce po tomto poznání, do kterého jsem se vědomě vracela, se mi (jak jsem zpětně zjistila), začalo urychlovat odžívání karmy. Byla jsem přepadena, přišla jsem před „svaťákem“ o bydlení a neměla jsem se kde učit na maturitu, rozešla jsem se po třech letech s přítelem a v den, kdy jsem ne-odmaturovala, mě vyhodili z práce (v bance), kde jsem dva roky při škole pracovala. A v ten den jsem se cítila ze všech dosud poznaných nejsvobodnější. Pak jsem díky okolnostem neměla „tolik času na meditaci“ a ztratila jsem „grif“, kterým jsem se dostávala do „svého domova“.
V říjnu 2006 jsem poprvé přišla do meditační klubovny Duchovní Srdce. Během měsíce jsem s pomocí pokročilejších hledajících a Vaší literatury (první jsem začala studovat Královskou jógu), pochopila víc než za ty 4 roky „hledání“. Do klubovny jsem chodila každý den. Nacházím tam to, po čem jsem toužila, jen jsem si neuvědomovala, co si pod tím, po čem toužím, přesně představit. Když jsem byla poprvé na meditaci ve Stodůlkách, byla tak opravdová, že jsem pochopila, že se mi dostala opravdová Milost meditovat v přítomnosti Mistra v těle.
Mé další Všechny díky je za poznání nutnosti milovat Boha, toužit po Bohu, odevzdat se Bohu. Cítím radost a euforii z toho, že se mi dostalo Milostí Boží, že mohu prosit a děkovat za úplné rozpuštění ega, za osekávání všeho nebožského k obrazu Jeho. Nauka mi otevřela cestu k odevzdanosti a důvěře ve Skutečnost. Nejen, že se mohu s důvěrou celá odevzdat, ale já jsem si vědoma i toho, že tato příležitost je tou Nejvyšší a nejkrásnější Milostí, která mne mohla potkat. Protože větší Milosti, než najít cestu ze světa k Bohu, není. A tuto Nejdůležitější Pravdu jsem si uvědomila díky Vaší pomoci, stejně jako spousty jiných hledajících. DĚKUJI, DĚKUJI, DĚKUJI.
Letos v lednu jsem byla také poprvé na semináři na Morávce. Každá meditace s Vámi byla krokem kupředu, „ nemilosrdně jste rozpouštěl naše vásany“ , a to na vlastní úkor. Jak je možné, že se této Milosti dostalo i mě?? Ono jde milovat Boha pro Boha samého. Pomocí Mistrovy milosti jsem schopna si tuto Pravdu stále hlouběji uvědomovat. Díky Mistrově přísnosti jsem schopna v úsilí vytrvat. Díky Mistrově Lásce mohu překonat překážky ega a stát se Blažeností, Bytím, Vědomím samým, a to jen díky Mistrově milosti. Na Morávce s hledajícími sedí Mistr v těle. Vyzařujete ze sebe (lépe řečeno vyzařuje z Vás), Láska, Vědomí, Blaženost, klid… A přesto se ve mně stále ozývá obava tuto Milost plně přijmout. Stále je ve mně spousta sil nepřátelských poznání, které se brání, jak píšete: „Jen tma se bojí světla, jen lež se obává Pravdy“.
Mnohokrát Vám za možnost seminářů DĚKUJI. Za jeden týden jsem díky Milosti Boží pochopila víc než za roky hledání. Děkuji za veřejné meditace, které pomáhají udržovat proud Vědomí nebo si na něj rozpomenout. V seznamu DÍKŮ bych mohla pokračovat na spousty stran…. Už se moc těším na květnovou Morávku. Měla bych jet na oba turnusy, to zas dostane „maličké“ za vyučenou. Už jsem Vám chtěla napsat dřív, ale nenašla jsem odvahu když jsem si však položila otázky: „Kdo nemůže najít odvahu?“ nebo „K čemu hledám odvahu? K Vyjádření nezměrné Vděčnosti za Milost?“ Tak jsem „odvahu našla“.
Závěrem dopisu Vám a Vaší rodině přeji dostatek zdraví a Lásky na Cestu.
S Láskou, vděčností a úctou
Vaše Lída