Jiří Vacek - duchovní učitel

Milan Pokorný, Jiří Vacek

Vážený pane Vacku, milý mistře !

Prosím  Boha  o  pomoc a požehnání, ať se mi podaří napsat Vám tento dopis o  naší  olomoucké  meditační skupině. Tímto dopisem chci vyjádřit souhlas s důležitostí útočiště, jednoho ze tří klenotů, jak je vyznávají buddhisté.

Podklady k tomuto dopisu jsem čerpal ze svého duchovního deníku. Na samém začátku jsem kontaktoval všechny přátele naší skupiny a získal jsem  souhlas k uvedení faktů od současných i bývalých členů.

Přesto mi v průběhu psaní dopisu  přišel od jednoho z nich zamítavý názor. Píše mi: „A vůbec smysl  toho dopisu moc nechápu. Důležité je, kdo z nás  realizoval, a  ne, co se dělo po zevní stránce.“ Docela  mě  mrzí, že jsme si neporozuměli. Naše společné  meditace nepovažuji za něco, co se děje zevně. Čím déle jsem  na stezce, je mi  milostí Boží ukázáno, že tyto rozdíly „ zevně a uvnitř “ nejsou, že vše je ve vědomí a vědomím samým.

Pane Vacku, plně souhlasím s tím, co jste napsal v díle „ Důležité  kapitoly“ v části  O důležitosti útočiště ( Proč si máme vážit společenství). Na svou obranu jsem si vypůjčil slova z Vaší knihy, protože vyjadřují to, proč jsem dopis napsal. Přátelům píšu SMS: Nejedná se o kolektivní dílo, ale o můj pohled na naši skupinu. VYJADŘUJI VDĚČNOST  A  VÁŽÍM  SI MOŽNOSTI  SPOLEČNĚ  MEDITOVAT  PRO  OBROVSKÝ   DUCHOVNÍ ZISK, KTERÝ  VŠEM  PŘINÁŠÍ.

Prosím současně všechny členy naší skupiny, aby byli ke mně  shovívaví a prominuli mi, jestli jsem byl někdy až příliš stručný.

K  olomoucké skupině jsem přišel v  roce 2000 díky příteli Jirkovi Jarockému, který mi o Vás vyprávěl a půjčil mi Vaše knihy. Následuje má první veřejná  meditace v Přerově, kde  se seznamuji s Romanem Mieslerem. Na společných  meditacích  se poznávám s dalšími přáteli: Markem a Milanem Piknerem. Scházíme  se  2 dny v  týdnu. V úterý meditujeme v kostele  Sv. Václava  a  ve  čtvrtek u Marka v práci. Pracuje na univerzitě a my se u něj můžeme scházet jako  „studenti“ .

Do skupiny přichází první přespolní: Jaruška Horáková, která dojíždí jednou týdně ze Šternberka.

Starou škodovkou nás vozí Marek na veřejné meditace do Brna – Lesné.

V  roce 2001 v srpnu  jsme  se domluvili a dojíždíme autem na meditační seminář do Jaroměřic ve  složení Jirka, Roman, Marek a já. Jezdíme  vždy po práci a  stíháme první odpolední meditaci.

V průběhu téhož roku  společně jezdíme na veřejné meditace do Brna na Lesnou a do Prahy na Novotného lávku.

V  roce 2002 se u přítele Marka  dostavily zdravotní potíže a odchází ze  skupiny. Řešíme,  kde  se budeme scházet, když u Marka v práci to  již nepůjde. Nakonec  navrhuji, že  se zeptám paní Pilařové, která vede skupinu Svámího Mahešvaránandy – mají  místnost, kde se scházejí. Protože  jsem 2 roky chodil pomáhat do jejich skupiny, paní Pilařová svolila s tím, že je ráda, že  společnou meditací ášram ještě více prozáříme. Druhou meditaci v týdnu máme v modlitebně kostela Sv. Václava.

V ášramu však není topení, a tak s nástupem zimy 2002  se Roman domluvil s rodinou, že se na meditace můžeme scházet u nich doma.

V březnu 2003 přichází další člen skupiny, Dan Rýznar. S Danem jsem se brzy spřátelil. Dojížděl  k nám ze Zábřehu na Moravě, což je asi 40 km  daleko, vlakem. Po  společné  meditaci u  Romana jsme měli společnou cestu zpět na nádraží, při  které si sdělujeme své zkušenosti a  také duchovní sny.

V roce 2003 prožíváme u  Romana krásné a silné meditace. První částí je vnitřní pranajáma, kterou  Roman  předříkává, druhá   meditace je  v  tichu.  Přestože meditujeme v  malé ložnici, poskládáni  těsně  vedle  sebe  na židlích, díky Romanovi prožíváme krásné meditace plné klidu a světla.Po jedné  meditaci  zůstávám u  Romana  a  prosím, aby mi poradil, jak řešit můj vztah se ženou. Poradil mi, abych  náš vztah umístil  do  vědomí, do Srdce, s tím, že mu ho odevzdávám, s prosbou k Bohu, ať jej vyřeší.

Na podzimní Morávce roku 2003  se seznamujeme s novými přáteli Radkem Pechem, Janou Jarockou a Kristýnou Kuldovou. Kristýnka nám nabízí k společným meditacím svůj domek. Protože malý pokojík u Romana pojmout tolik lidí nestačí, tak tuto nabídku s vděčností přijímáme.

V listopadu pro nás Kristýnka uspořádala seminář, kde jsme byli spolu s Danem zasvěceni do 1. stupně Reiki. Meditovali jsme  v  klidu  i  prováděli Oshovy  pohybové meditace.

Před vánocemi máme u Romana pěknou společnou meditaci.

Po  Novém roce 2004  jedeme  společně  s  přáteli naší skupiny na první  týden lednové Morávky. Po Morávce  se  opět scházíme ke společným meditacím u  Romana a Kristýnky. S Danem jezdíme vlakem  do  Brna na veřejné meditace s Vámi.

Vybíjí se mi karma a  po  dlouhodobých  neshodách s manželkou, se rozvádíme. Stěhuji  se do  podnájmu - kamarádi mi velmi pomohli se stěhováním. Společné meditace s přáteli jsou mi nyní velkou oporou.

V březnu jedeme opět do Brna vlakem na veřejnou meditaci. Meditace se dařily, Roman vedl meditaci na pozorovatele.

Společné meditace jsou nyní výborné, daří se mi uvědomovat se ve vědomí  a  stav udržet  i  po meditaci. Také Roman  to tak prožil, a řekl, že je to vlivem blížících se velikonoc.V dubnu jedeme s přáteli společně autem na veřejnou  meditaci do Brna, ve  složení Radek, Jana, Jirka , Roman a já.

Následuje první týden květnové Morávky,na který jedeme společně s přáteli autem. Prožíváme opět celý týden v uvědomování v Já jsem, což je pro nás velkou posilou na duchovní stezce. Ke konci semináře se mi ve spánku zablokuje hrudní páteř, a tak poslední dny prožívám v bolestech. Vezu zpět přátele svojí škodovkou, a tak mi musí pomáhat, ale s Boží pomocí dojedeme v pořádku.

Na  podzim  se  u přátel vybíjí karma.  Kristýnka  si už nepřeje, abychom se u ní doma scházeli ke společným meditacím. Svou  pomoc nabídl Radek Pech  a  umožnil nám scházet se u něj v bytě, za což jsme mu vděčni.

Do skupiny přichází  noví přátelé – Karel Pich a  Ferda Katrenčík. S Ferdou jsem se záhy spřátelil. Známe se z veřejných meditacích  u  nás  v Olomouci, kdy  jsem jej přesvědčoval, ať někdy přijde na  společnou meditaci. Tímto přibyl další přespolní z Prostějova, což je asi 25 km od Olomouce.

Střídavě  se  scházíme u  Romana  a u Radka v bytě. Zvláště velký dík patří Romanově manželce Báře, která v  době naší  společné meditace odcházela s dětmi ven na procházku, abychom nebyli rušeni. Však nyní již v počtu 10 lidí jsme obsadili celý obývák !

V roce 2005 jezdíme s přáteli opět na veřejné meditace do Brna.

Ze  svého deníku  se dovídám, že mě na společných meditacích rušily myšlenky a musím je rozpouštět. Prožívám pocity bezmoci, nejistoty a  strachu.  Modlím se k Bohu o pomoc. Také se svěřuji Romanovi  a  dostávám cenné rady. Řekl mi, že  to  je můj vztah k Bohu. Bůh mě chce celého, proto bych měl po něm toužit a vše prostoupit láskou k němu. Pokud  na to půjdu suše, bez  lásky, potom  mě  stihne právě to utrpení, které prožívám, ta neláska. Velké  těžkosti  pak  prožívám celý rok  a  doslova  musím v  práci zápasit, abych  mohl  dostat dovolenou  a  jet  na  seminář na Morávku. Bůh nás asi takto prověřuje, jestli o něj stojíme.

V červenci 2005 dojíždíme společně s přáteli  na  odpolední  meditace na seminář do Bystřice pod  Hostýnem. S Ivou Čagánkovou  jsme  se  předem domluvili a  ta  nám rezervovala celé horní patro v kapli. Dojížděli jsme ve složení – Roman, Karel, Jaruška, Milan  a  já. By l to pěkný týden  a  velká  posila na stezce!

Následuje podzimní Morávka, na kterou jedeme společně autem.

V  říjnu nás všechny pobouřil dopis, který Vám poslal pan Pařík. Jedeme na veřejnou meditaci do Prahy a cestou čteme ohlasy – dopisy přátel, které vyšly na  internetu  na Vaši obranu. Dana,  mne a další přátele naší skupiny to  také inspiruje k napsání dopisu.

28.9.2005 byla v Nových Sadech v Olomouci, v prostorách firmy Radka Pecha, celodenní  společná  meditace za  účasti  celé naší  skupiny, Hynka  Riese, Sáry Hromádkové, Filipa Blažka, Pavla Kubeše, Tomáše Indráka a Radka Pauluse. Meditovali jsme vždy hodinu, pak následovala 15 minutová  přestávka. Meditace se dařily. Zdálo se mi, že všichni jen zářili. Odpoledne řekl Radek Hynkovi, že  prostory dává naší skupině k dispozici i pro další meditace.

17.11. jsme měli u  Radka ve  firmě  další celodenní společnou meditaci, kterou vedl Roman. Je nás 25. Meditace byly výborné.

22.11. máme  poprvé ve  firmě u Radka společnou meditaci naší skupiny. Roman  nás  nabádá, abychom, teď  před vánoci, více formálně meditovali. „Vždy být pozorovatelem toho, co právě probíhá a tak každá chvilka může být prožita ve vědomí. Tato  meditace  přináší  radost!“ řekl Roman po meditaci.

Do  skupiny přicházejí noví členové – Honza Hromádka a  Karel Zahradníček. Na společné meditace začínají jezdit i lidé z větší dálky, kteří jsou vnitřně přitahováni. Hana Janoszowská  dostala z nitra popud, že má zavolat Romanovi, jestli může chodit na meditace. Roman souhlasil. Brzy poté  začali jezdit přátelé z celé Moravy.

V  roce 2006  se  scházíme pod vedením Romana  ke společným meditacím u Radka ve firmě.

4.3. máme celodenní společnou meditaci pod vedením Romana, Hynka a Sáry. Souběžně  v ten  den  probíhá meditační maratón v Praze, v klubovně Duchovní srdce: Meditace byly velmi silné. Od Romana a  Hynka jsme obdrželi cenné rady k naší praxi.

1.4. máme  další  celodenní meditaci, i když  její  konání  bylo  ohroženo  kvůli povodním. Řeka  Morava  se vylila z břehů. Nakonec o  půlnoci před meditací se vzestup hladiny zastavil a  meditace mohla proběhnout.

Meditaci opět vedli Roman s Hynkem. Meditace byly opět pěkné a silné. Na  závěr celodenní  meditace Roman připomněl, že se máme snažit udržet meditační stav, kterého jsme dosáhli. Hlavně máme  dávat pozor na změnu, například polohy těla.

Pravidelně  se  scházíme v úterý a čtvrtek ke společným meditacím s Romanem. Obětavě nás vozí Dan autem od hlavního vlakového  nádraží. Sám jede ze  Zábřeha  a u nádraží v Olomouci nasedáme s Romanem, Milanem, Karlem a Jaruškou.

4.4. byla mimořádně dobrá  společná meditace. Po meditaci  děkujeme Romanovi za pomoc.

V květnu už je pěkně teplo, a tak nadechujeme pránu ze slunce  při vnitřní pránájámě na společné meditaci s Romanem na zahradě.

8.5. opět pořádáme celodenní společnou meditaci s Hynkem a Romanem. Aby  se  zde  přátelé cítili dobře,  uklízíme společně nové prostory, vysáváme koberce, umýváme okna...

21.5. pořádáme v Olomouci veřejnou meditaci  s  Vámi. Druhý  den jsme pozváni za odměnu k Romanovi do bytu na soukromou meditaci v  přítomnosti Vás a Vaší paní. V malém obýváčku  nás bylo 15 z naší skupiny.

Následuje květnová Morávka a další prohloubení praxe pro všechny přátele včetně mne.

Po Morávce  se opět scházíme ke společným meditacím. Na jedné z nich nám Roman připomíná, že když poctivě a důsledně spočíváme v pozorovateli, jsme chráněni. Pokud  ale  nehlídáme svoji mysl  a  nerozpouštíme nespásné vasány, tak  je celá  stezka na  nic. Jakýkoliv soucit pro ego není na místě.

Od 22.8. dojíždíme s přáteli autem na meditační seminář do Bystřice pod Hostýnem. Jezdíme po práci a  stíháme to na první odpolední meditaci a po večerní meditaci se vracíme zpět do Olomouce. V  pátek  vyjíždíme  z Olo- mouce  později, protože čekáme na Dana s manželkou – uvízli  v  zácpě na dálnici. S Boží  pomocí  nakonec přijíždíme  včas. Díky Vám   jsme prožili  krásný týden plný hlubokých meditací. Poděkování patří  i  Ivě Čagánkové, že nám vytvořila skvělé podmínky.

Následuje podzimní Morávka, na kterou jedeme opět společně s přáteli z naší skupiny. Přijede také Roman a vede některé meditace.

Po  návratu  se  opět  scházíme ke  společným meditacím. Ke konci jedné  z nich nás Roman nabádá, abychom se na meditaci řádně připravili a jestliže při meditaci spíme, ukazuje to  náš vztah k Bohu. Nabádal nás, ať to, co děláme – pozorovatele, či uvědomování ve vědomí  Já  jsem, děláme z  plných sil. Měli bychom  tím  být  posedlí a věnovat se  tomu celou bytostí. Jen tak můžeme očekávat úspěch – osvícení a vysvobození.

V září přichází do skupiny nový člen – Pavel Erdös.

Následuje podzimní Morávka, na kterou jedeme opět společně.

Počátkem  listopadu jsme se pustili pod  vedením Radka Pecha do rekonstrukce za účelem zvětšení naší meditační místnosti. Radek nechal zbourat sádrokartonovou  stěnu – výsledkem  je místnost 2 x větší a pojme minimálně 50 lidí. Do práce jsme se zapojili téměř všichni z  Olomouce, včetně Romana. Radek  koupil  nový koberec. Díky jemu a Janě  máme nyní krásnou meditační místnost !

S Radkem také přiděláváme u vchodu tabulku s názvem „Meditační centrum Olomouc“.

Následuje  první  celodenní meditace s Romanem a Hynkem. Přijela také Eva Wolfová. Meditace se vydařily.

28.11. Radek poprvé zatopil v nových krbových kamnech, které pro  nás koupil.

16. prosince máme další společnou celodenní meditaci s Romanem a Hynkem. Odpoledne  na začátku meditace mluvil Hynek o tom, že bychom měli mysl stále ovládat. Přirovnává  mysl  ke koni, kterého když máme osedlaného, tak  jej  ovládáme a  on  nás  poslouchá. Jakmile ho  pustíme, kůň se splaší a nedá se ovládat, a my se s ním řítíme do záhuby. Potom trpíme se svou neovládanou myslí.

V novém roce 2007 jedeme společně s přáteli na lednovou Morávku.

Po návratu se opět scházíme v  úterý  a ve čtvrtek v našem meditačním centru s Romanem ke společným meditacím.

11.2.  pořádáme  pro  přátele celodenní  meditaci s Romanem a Hynkem. Na  meditacích  panovala  blaženost, klid  a  zároveň velká síla ve vědomí Já jsem.

Naši skupinu posílil Pavel Kubeš.

V únoru se stěhuje do Olomouce Hynek Ries s rodinou, kterého sem poslal zaměstnavatel. Milostí osudu tak získáváme v Hynkovi významnou pomoc.

Společné meditace s Hynkem a  Romanem  jsou velmi hluboké. Roman s  Hynkem se  střídají  při  vedení meditací. Zvlášť silná  je nyní vnitřní pránájáma s Hynkem.

Před  květnovou  Morávkou  máme  jako vždy v Olomouci veřejnou  meditaci. Tentokrát  poprvé v  našem  novém meditačním centru na  Nových sadech. Meditace díky Vaší přítomnost byly velmi hluboké. Byl jste spokojený, i když lidí bylo méně – 35.

Po semináři na Morávce prožíváme krásné společné meditace s Romanem a Hynkem…

Podobně  bych mohl pokračovat s psaním až do dnešních dnů. Meditační skupina stále stále žije. Někteří  přátelé odešli, ale přibylo hodně nových, přespolních. Kromě nás z Olomouce jezdí pravidelně v úterý a ve  čtvrtek  přátelé  z  Brna, Zubří, Přerova, Bohumína, Prostějova  a Šternberka. Meditační skupinu nyní vede Hynek. Společných meditací se po boku Hynka zúčastňují jeho nejbližší – manželka  Ildigo a  dcera Barunka.

Kromě  společných  meditací  se  tento  rok uskutečnily 4  celodenní meditace, na které přijeli přátelé z Čech, Moravy a Slovenska.

V meditačním centru pořádáme do roka 2 veřejné meditace s Vámi.

To  vše by  se neobešlo bez společné práce nás olomouckých členů skupiny. Manželé Honza a Sára Hromádkovi z vlastních úspor pořídili  pro  potřeby celodenních  meditací  mikrofon a nahrávací  zařízení. Hynka je nyní pěkně slyšet v celé místnosti.

15. prosince 2007 pořídil Honza první zvukový záznam z celodenní meditace s Hynkem a další záznamy v letošním roce. Sára tyto záznamy  poté doma přepsala na počítači, a  tak  vznikl  xerox:„ Meditační promluvy I.“, které  následně i vydali. V červnu 2008 vyšlo Hynkovo CD „ Pránájáma  s  mocí vědomí“. V listopadu bylo vydáno další Hynkovo CD „Meditace na Pozorovatele“ Je to pro nás všechny velká pomoc a jsme za to velmi vděčni.

Obrovskou zásluhu  má  Pavel  Kubeš, který  před každou větší akcí organizuje práce na úklidu meditační místnosti, seká  trávu v celé zahradě a také po celé zimní období topí v kamnech, abychom meditovali v teple.

Hynek je velmi obětavý a vede nás a učí při celodenních meditacích, kdy je více času  na  vysvětlení nauky. Patří  mu právem za to náš dík.   

Poděkování patří  i  Romanovi, který  nás takto vedl a pomáhal nám v minulosti.

Poděkování  patří  Bohu, že  se  vždy  našli  lidé,  kteří nám poskytli prostory ke společným meditacím a  umožnili duchovní život.   

Doufám, pane Vacku, že  se mi podařilo s  Boží pomocí napsat Vám  o životě naší olomoucké meditační skupiny, našemu klenotu a útočišti.

S hlubokou úctou a láskou Milan Pokorný, v Olomouci 3.12.2008

Doslov Jiří Vacek

Stručná vzpomínka na začátky našich přátel na olomoucku je poučná. Začali se scházet ke společným meditacím sami od sebe. Nikdo je neorganizoval. Ani nemohl, protože nikdo nejezdí ani po Čechách ani po Slovensku a nezakládá naše centra, jako dělají mnohá jiná duchovní centra.

Naše meditační skupiny vznikají ze zdola, z potřeby hledajících  se setkávat a spolu meditovat.

Nejsou zakládány „shora“ a také nejsou "shora" řízeny. Co nás spojuje, je náš společná cíl – poznání sebe a cesta k němu. Setkáváme se všichni opět na veřejných meditacích nebo meditačních seminářích, které jsou přístupné všem, kteří mají upřímný duchovní zájem.

Jinak tyto skupiny jsou plně samostatné a žijí svým životem.

Jádrem takové skupiny je často její nějaký pokročilý člen, který se ujímá úlohy učitele a vede meditace. V Olomouci to byl Roman Miesler, který se nyní ze soukromých důvodů poněkud stáhl. Skupinu nyní popsaným způsobem zabezpečuje duchovně Hynek Ries, který přesídlil z Krnova do Olomouce.

To, co nás všechny spojuje, je společný cíl – poznání Sebe a cesta k němu, átmavičára.