Zážitek při zatmění Slunce
Karel Bešorna
Vážený pane Vacku, drahý mistře,
velmi rád bych se s Vámi podělil o svůj zážitek, který se mi přihodil v pátek 20.03. při zatmění Slunce. Tento den byl o to zajímavější, že byl zároveň i dnem rovnodennosti.
Seděl jsem v tu dobu v práci. Vnímal jsem, jak se doslova nebesa otevřela. Asi hodinu mne meditace zcela pohltila. Nemohl jsem vůbec pracovat. Bylo to, jakoby na zemi sestoupil Duch Svatý. Byla zde obrovská duchovní síla, vědomí, bytí a veliká blaženost.
V tu chvíli jsem zároveň vzpomínal i na Vás. Prožíval jsem, že jste v tomto Duchu se mnou a já s Vámi.
Den poté v sobotu 21.03. se konala společná veřejná meditace v Praze ve Spolkovém domě s Vámi a našimi přáteli. Nebesa se opět otevřela. Bylo to podobné, ba, řekl bych, ještě mocnější, než můj zážitek den před tím.
Mocný vliv naší společné meditace prožívám velmi silně ještě dnes, kdy Vám píši tento dopis, což je již více, než týden poté.
Velmi podobné zážitky mívám ve Vaší drahocenné přítomnosti již řadu let. Poslední dobou snad pokaždé, kdy jsem s Vámi. Všechny problémy a myšlenky mizí a v Tichu, které pak zůstává, burácejícím mocnou silou svého vědomí, bytí a veliké blaženosti, se rozpouští vše – všechny mé myšlenky, má bytost, vše projevené.
Děkuji moc za Vaši milost a Vaši obrovskou pomoc. Děkuji, že přes všechny nesnáze, jenž se v našem společenství udály, zůstáváte i nadále s námi. Kéž by Vaše Slunce nikdy nezhaslo a zářilo na nás do skonání věků.
S pozdravem
Váš Karel Bešorna, Neckarsulm, 29.03.2015