Zajímavé zkušenosti
Jiří Vacek, Josef Slavík
V Praze, 12.7.2006
Vážená paní Volfová,
setkali jsme se v květnu tohoto roku, když jsem si přijel k panu ing. Vackovi vyzvednout nedoručenou knížku "Učebnice átmavičáry". Vy jste tu věc se mnou vyřizovala. Cestou domů se mě zmocnil pocit, jako bych byl ve velké výšce a měl pod nohama prázdnotu. Ten pocit jsem přiřazoval spíše nějaké náhlé nevolnosti. Prakticky to byla směs pocitů, které jsem nemohl nijak identifikovat. Již před tím jsem takové pocity zažil a to při čtení knížek o Ramanu Mahárišim, ale ne tak silné. Jediné, co mě po příchodu domů ten večer napadlo, bylo, že musím meditovat. Nikdy jsem nevydržel meditovat tak dlouho. I když jsem po cca 45 min. vstal a šel se napit s přesvědčením, ze už ten silný stav odezní, opět jsem měl silnou potřebu meditovat a nemohl jsem si od té potřeby pomoct. Meditoval jsem dalších cca 45 min. Během té meditace jsem měl strnulou šíji a bylo jedno zda mám oči otevřené či nikoliv, okolí mě nerušilo. Také jsem měl při zavřených očích takovou zvláštní myšlenku i s vizuálním doprovodem. Stál jsem na zemi a přede mnou byly dvě traverzy vedle sebe a svařené k sobě pomocí ocelových pásků na několika místech a byly ukotvené pevně v zemi. Já jsem s těmi traverzami začal hýbat. Měli čím dál větší výkyv, země kolem nich popraskala a v těch trhlinách se objevilo jasně bílé světlo. Popraskaná zem propadla dolů do prázdnoty a v zemi zůstala okrouhlá díra, ve které byla bílá zářivá prázdnota. V té prázdnotě se objevila koule, jako by byla z čisté energie, a vznášela se svým středem ve výšce povrchu okolní země. Já se k té kouli přiblížil a ona mě začala vtahovat pomalu do sebe. Neměl jsem při tom žádné negativní pocity, jediné co jsem měl, byla silná touha to udělat. Pak jsem se probral a žádná taková vize už nepřišla.
Už přes rok pravidelně praktikuji každý den vnitřní pránájámu (začal jsem podle návodu v knize „Síla moudrosti“ – učení Fráni Drtikola od Evžena Štekla, posledních 9 měsíců podle knihy „Královská jóga“) a k tomu nějaká doprovodná cvičení (začal jsem 5 Tibeťanů, pak základní ásany popsané v knize „Královská jóga“, v posledním půl roce meditace na pozorovatele a soustředění na duchovní Srdce. Asi před měsícem jsem začal navštěvovat klubovnu „Duchovní srdce“, kde jsem 5.7. navštívil společnou meditaci s manželi Vackovými a Vámi. Po ní jsem existoval 4 dny v naprostém vnitřním klidu, lásce a vnitřním prožívání. Včera v klubovně se mě zmocnila touha Vám tento 2 měsíce rozepsaný dopis doručit.
Tenkrát u bytu pana ing. Vacka jste se mě zeptala, jestli se chci kontaktovat. Vím, co hledám (nebo si to alespoň myslím), a snažím se držet krok se svou touhou a intuicí. Ale v té rvačce ega o svou pozici někdy ztrácím přehled o tom, co je vědomí a co je ego. Dejte mi prosím vědět, co pro mě vyplývá z toho, že se chci kontaktovat.
S velkou úctou Josef Slavík
„Kontaktovat se“ není nic záhadného. Kdo čte knihy o átmavičáře, provádí její praxi, chodí na společné meditace, jezdí na semináře, tak si vytváří „kontakt“, spojení s Já a prostřednictvím něho i s těmi, kteří Já žijí nebo o jeho poznání usilují. Jejich vliv často vyvolává obdobné zkušenosti, jako zakusil autor dopisu. Zkušenost zářivé prázdnoty mluví za sama sebe.