Zadarmo brát, zadarmo dávat?
Jaroslav Macháček, Jiří Vacek
Výňatek z dopisu J. Macháčka, 12. 10. 2011
Vážený pane Vacku!
Předem mého dopisu Vás srdečně zdravím, taktéž vašim blízkým přeji vše nejlepší.
Dnes jsem se rozhodl napsat něco na téma, které je často využíváno hledajícími a to ohledně braní a dávání. Rozhodl jsem se tak na základě přečtení jednoho dopisu Květoslava Minaříka panu Josefu Studenému.
Mezi hledajícími je na toto téma rozšířená teze, že kdo dosáhl duchovních výsledků, je také povinen toto vše předat dalším a to zdarma. Jako vše je i toto potřeba nahlížet „ve správném duchu“, jinak řečeno vašimi slovy „vše správně rozlišovat“. I toto má různé stránky, jak je třeba na dané téma nahlížet. Zaujal mne tento úryvek z dopisu ze dne 31.12.1973, který dále cituji:
„Často si tě připomínám v té souvislosti, že ze mne přece jen snímáš „mou zaangažovanost“. Bohužel, nedostal jsem ty věci tak daleko, abys jako já nemusel zjišťovat, kolik tvé snahy druhé pozvednout vyjde nazmar. Člověk aby pracoval asi tak, jako když se jde s kanónem na vrabce. Mnoho energie vydávat a málo výsledků za to.
Velmi oceňuji to, že jsi ochoten jezdit za lidmi, protože s tím jsou (spojeny - Mach) skutečné výlohy energetické i finanční. Jenže lidé z pohodlnosti se chytli toho Weinfurterovského, že „adept musí dávat zadarmo“. Tím ovšem na ty své ovečky uvalil prokletí, že zadarmo berou, aby mohli sloužit té své osobnosti. Asi si skutečně nedomyslí, nebo si nechtějí domyslit, že „adepti“ nedávají to, co jim spadlo do klína, nýbrž to, co sami těžce vydobyli. Jenže tu je situace nepřehledná a tak stejně Ty jako já musíme přinášet oběti, protože ten, kdo dosáhl, musí si být vědom, že získané musí odevzdat. Jenže to komickou situaci hledajících neusnadňuje. Je to prostě nějaké břemeno, jež by měli táhnout nebo nést všichni a ne pouze „ti adepti“. – konec citátu.
Myslím, že k tomu není co dodat. Jen snad to, že Květoslav Minařík se vyjádřil stejně, jako se vyjadřujete Vy.
Na jisté pokračování jsem narazil v následujícím dopisu ze dne 3.2.1974, z něhož také cituji:
„Obrň se trpělivostí, že konáš práci, za níž se snad spílá, ale neplatí poctivou snahou. Ale neboj se! Držím-li já cenu v podobě nezničitelné jistoty, že jsem dosáhl vykoupení a dožil život čistoty, pak v tom je zaplaceno i úsilí pozvednout jiné k světlu poznání a osvobození. To spílání, s nímž jsem se ve svém životě potkával, zdá se mi, tuto mou jistotu učinilo nezničitelnou. Prostě to je tak, jak jsem to poznával v období druhé realizace."
Poznámka J. Vacek
I Ježíšova skupina měla své finanční prostředky, jak vyplývá z Nového zákona, kde se uvádí jako jejich správce tehdy ještě apoštol Jidáš. K. Weinfurter sám se celý život šířením duchovních nauk uživil. Samo tvrzení "zadarmo dostal" je velká lež. V duchovní praxi se nic zadarmo nedostává, ale jen za tvrdou práci, která je spojena s velkým odříkáním a utrpením.