Jiří Vacek - duchovní učitel

hledající

Milý pane Vacku,

posílám záznamy několika snů z poslední doby, které mi dodávají povzbuzení na stezce a potvrzují neomezené působení Ducha.

První sen byl velmi živý a provázel mne několik dní. Byly jsme se společenstvím na semináři s Vámi i Miluškou a vydali se na procházku. Já, Vy a ještě jedna starší žena jsme šli popředu a po Vašem boku. Obrátil jste se ke mně a mile jste mi řekl, že je dobré uvědomovat si vědomí, ale že je někdy třeba vlastním hlubokým úsilím toto uvědomování zesílit.

V tu chvíli jste popadl z jedné strany za paži mne a z druhé strany onu paní a dal jste se do běhu. Zrychloval jste, až se paní zasmála a pustila. Běželi jsme tedy spolu rychle a já prožívala, co jste se mi snažil říct. Po nějaké době už ze mne teklo, ale běžela jsem dál a nechápala, jak s Vaším tělem takový výkon můžete dát. Až jsem začala mít obavy, aby to s Vaším tělem, lidově řečeno, nešvihlo. Snažila jsem se ze všech sil s Vámi držet tempo a pojednou jste zastavil. Vaše tělo se třáslo a tekl z něj pot, odněkud jsem vzala ručník a suché oblečení.

Bylo to celé velmi intenzivní a vím přesně, jak jste to myslel. Vydýchali jsme se a to už nás dohnal i zbytek skupiny na vycházce.

Tento týden se mi zdály sny s Vámi třikrát za sebou. V prvním snu jsem ležela v ložnici ve své posteli a slyšela zvuk koštěte. Probudila jsem se ve snu a Vy jste nakoukl dovnitř a s úsměvem mi povídáte:” Ložnici už nechám na úklid tobě :-).”

Druhou noc jste si mne zavolal a požádal, ať pro všechny (asi na semináři) namažu chleby s vejci. Měla jsem radost, že můžu být užitečná a zároveň ve Vaší společnosti.

Poslední noc se mi zdál sen podobný tomu prvému. Znovu jsme byli na procházce celá skupina a Vy jste mne opět chytl za ruku a z druhé strany tuším M... . V tu chvíli začal svět mizet, vše se zalilo světlem, ale spíš ve mně, vnitřními vnější prostor se slily do jednoho. Byla jsem šťastná a přes zavřené oči mi tekly slzy. Cítila jsem stoupání síly, zesílení vnitřního zvuku a svobodnou existenci bez těla jen v prostoru vědomí. Mysl ega ještě hodnotila, jakože: “Bože to je krása, děkuji Vám, pane Vacku, ale to si vůbec nezasloužím, to je nějaký omyl.” Naštěstí síla stavu utlumila i tyto myšlenky a já se jen mohla “koupat” v tomto světelném, blaženém prostoru vědomí. Trvalo to dlouho (alespoň mi to tak připadalo) a probudila jsem se v tomto rozpoložení i do bdělého stavu a ještě se snažila si to udržet. Bylo to, jako když mi nabijí baterky. Během dne se mi mnohem lépe uvědomovalo, kdo jsem a celkově byl den prožit duchovněji.

Moc Vás i Milušku pozdravuji a přeji co nejpevnější zdraví, vím, jak Vás Vaše tělesné stavy sužují. Včera jsem se dívala na video s Kitty Osbournovou, kde vzpomíná na čas strávený s Bhagavanem. Jedna z Mahárišiho vět, která ji celoživotně provází, zněla: “Když bude Kitty myslet na Bhagavana, bude Bhagavan myslet na Kitty.”

Tak to funguje i u mne. Čistě z Boží milosti si během dne uvědomuji přítomnost Vaší i Sanghy, což mne udržuje v uvědomování si jediné Skutečnosti, na níž záleží. Je to veliká milost, za níž vděčím pouze Vám a Vaší tvrdé práci.

S vděčností …………..