Z došlé pošty, květen 2018
hledající
(zkráceno pro web)
Vážený a drahý Mistře, pane Jiří Vacku,
Obracím se na Vás Mistře s velkou úctou, přičemž bych rád tímto dopisem projevil své ničím nevyjádřitelné díky za to, že tu jste. Podobně jako se slovy nedá popsat Bůh, tak stejně neumím vyjádřit já míru své vděčnosti směrem k Vám, takže jsem popsal kousek ze svého příběhu, který když už ne dostatečně, tak alespoň pravdivě, popisuje mou cestu k Vám a Bohu.
Je mi 42let a jsem asi 16let hledajícím…………………………
Doslova Božím darem bylo seznámení se s učením Rámany Maharišiho. Tento geniální mudrc, po vlastním setkání se smrtí (ega), nalezl své životní poslání pro náš svět. Jakoby ho učil sám Bůh. Učení Ramana Mahárišiho mne doslova zasáhlo až do nejniternějšího nitra mé bytosti. Jasně jsem cítil, že toto je ono. Toto je ta „jedna stezka, jež zahrnuje vše“. Hltal jsem a hltám dodnes jeho knihy, které jste tak krásně přeložil. Bylo mi jasné, že ten kdo se tak významně věnuje dílu tohoto mudrce, bude jistě osvícen a tak jsem začal studovat i Vaše knihy. Je to krása, opravdu a upřímně. Moudrost, přímost, upřímnost a pravdivost, jež nešetří nikoho, s jakou popisujete stezku, je důkazem toho, že jste jí prošel s Boží milostí, kterou jste získal. Slovy se nedá vyjádřit míra díků, jež Vám kladu k nohám, že jsem díky Vám tuto stezku nalezl ve své celistvosti. Díky Vašim webovým stránkám jsem se dozvěděl o společných meditacích na které dokonce docházíte a pevně jsem se rozhodl, že se s Vámi musím setkat i když to nebude úplně jednoduché. Setkání s Vámi překonalo všechna má očekávání. I když jsem byl daleko od Vás, cítil jsem duchovní sílu, jakou jsem doposud nezažil. Ovšem to nejsilnější mělo přijít až druhý den v noci. Ve spánku, který se snažím mít co nejvíce vědomý, jsem díky Vám (cítím jasně, že to bylo díky Vám), zažil něco, co neumím popsat, ale pracovně tomu říkám „setkání se s Božstvím ve mně“. Jsem začátečníkem na stezce, a proto mne každý pokrok ohromně povzbudí do další práce, jejíž kompletní strukturu jsem postavil dle Vašeho návodu. Snažím se svědomitě pracovat celý den na pozici „svědka“ a být si vědom toho co si ve mně uvědomuje a to nejen v pravidelných meditacích. Omezením pro mne jsou podmínky mé práce a to včetně neduchovní společnosti, které se bohužel nevyhnu. Beru tato omezení, která mne na stezce limitují, za určitou daň z mé lásky k rodině a mým dětem, která je také mým posláním. Časem jsem navíc zjistil, že postup na stezce nejde obrovskou pílí maximálně akcelerovat, protože zřejmě disponuji jen určitým potenciálem, jež koordinuje zdravý duchovní vývoj a po jeho zaplnění, už přichází všechno úsilí vniveč. Díky Vám jsem dostatečně „intelektuálně“ pochopil učení Rámana Maharišiho a Advaitové védanty vůbec, což ve zjednudušené formě znamená, že jsem nalezl smysl a řád mého bytí na cestě k Bohu………………..
Vidím, že můj dopis určený Vám, už začíná být příliš dlouhý a popisuju v něm příliš mnoho svých postřehů a dílčích zjištění, která v porovnání s Vaším pochopením a pokročením na stezce, jsou spíše úsměvná. Omlouvám se za to, ale nemohu si pomoci, jelikož mé „znovuobjevení“ stezky k Bohu, díky Vám, je pro mne obrovskou milostí, jež opět díky Vám ke mne dorazila a tak zde vyjádřené mé dílčí úspěchy, jsou fakticky upřímnou ódou na Vás Mistře i na Boha.
Závěrem bych Vám rád popřál hodně sil, za něž se pro Vás upřímně modlím, aby Vám dovolili dojít až tak daleko, jak si jen Mistr jako Vy, může přát.
S úctou a pozdravem
………………………………….