Výměna mistrů
Jiří Vacek
Vážený pane Vacku,
Píšu, protože Vám chci poděkovat.
V roce 2008 jsem se účastnila 2 týdenních meditačních seminářů pod Vaším vedením. Předtím jsem pár let cvičila jógu a chodila na večerní meditační kurzy, mimo jiné k paní Pavle Maškové (Kalyani). Po čase jsem měla pocit, že bych ráda prohloubila svou meditaci, a tak jsem se přihlásila na seminář na Morávce.
Ty 2 týdny mi v pozitivním smyslu změnily život. Můj zážitek boží přítomnosti byl tak intenzivní, že se cesta k Bohu od té chvíle stala mou životní prioritou. Také mě silně nasměrovaly Vaše knihy; stále čerpám z toho, co jsem nastudovala v Základech jógy a mystiky.
Brzy nato jsem se stala žačkou Paramhanse svámího Mahéšvaránandy. Nikdy ovšem nezapomenu na to, co jste pro mne udělal Vy.
Ještě jednou moc děkuji:-)
Andrea Rozkošná, 1. 2. 2010
Opět jeden názorný příklad, jak si hledající pletou mistra a mistrovské osoby, ve kterých jediný mistr působí. Mistr je jen jeden, je jím Bůh sám, mistrovské osoby jsou mnohé.
Mistra proto nelze vyměnit, lze pouze střídat mistrovské osoby.
Co Andrea změnou mistrovské osobnosti získá po tom, co jak sama zažila, opravdu nevím. Sama píše, přesně cituji: „Můj zážitek boží přítomnosti (na Morávce) byl tak intenzivní…“. Co vlastně hledá, že ji prožitky přítomnosti nestačí? Co ji nutí opouštět přítomnost boží, co hledá jinde a jiného? Rozumné vysvětlení je pouze jedno. Síly Bohu nepřátelské ji odvádějí pryč z přítomnosti boží, aby unikly zničení.
Co ztratí, je zřejmé: častou možnost pobývat v mé tělesné blízkosti, která jí tolik přinesla. Svého Swamiho bude moci vidět jen velmi zřídka a jeho pomoc nebude moci proto čerpat. Z hlediska jejího duchovního prospěchu je to proto krok zpět. Pokud si myslí, že se může stát žákyní kohokoliv jen proto, že se za ni prohlásí, velmi se mýlí. Zdá se mi, že zase opět zapůsobilo kouzlo cizokrajného mistra a jeho roucho.
I Ježíš věděl, že doma nemůže být prorokem, ale také, že každý má přesně to, co si zaslouží. Mně se ovšem uleví. Z ryze sobeckého pohledu bych měl takové výměny vítat.
Jiní hledající opět utíkají z toho, k čemu Andrea přešla. Viz kapitola „Nespokojený žák cizokrajného mistra“ z 28. 12. 2009. Když si ji Andrea přečte, třeba pochopí, co udělala.
Snad se alespoň někdo z jejího případu poučí. Jediný důvod, proč o tom píši, je právě tento. Jak dopadají ti, kteří setrvají u domácího, obyčejného člověka, který nenosí oranžové roucho, líčí následující dopis.
Vážený a milý pane Vacku,
Srdečně Vám a Vašim bližním přeji vše nejlepší v roce 2010. Cítím, že Vám chci napsat, proto píšu. Jak to vypadá, ode dne 29. 1. 2010 jsem se s Pomocí Boží začal uvědomovat v přirozeném samádhi. Ačkoli jsem se s Vámi již nějakou dobu neviděl, v mém srdci jste nejvýznačnější Mistr a duchovní pomocník mého života. Chci se o tento důležitý mezník s Vámi s radostí podělit. A také Vám poděkovat. Bez Vás, Vašich knih, společných meditací a seminářů by takový duchovní pokrok, který s Vámi zažíváme, nejspíš nebyl vůbec možný!
Ještě jednou děkuji!
Zdravím Vás a všechny v okolí,
Martin Čapek, Praha, 1. 2. 2010
Tak dopadají ti, kteří nemění mistry, ale vytrvale dlouhé roky poctivě usilují. Jejich nepřetržité úsilí a pomoc mistra, kterou čerpají z meditace s ním, je rozhodujícím pro dosažení.
Představa, že je něco možno získat výměnou osoby mistra, je jak nevědomostí, tak určitou nepěknou vychytralostí ega, které chce něco získat zadarmo. Místo aby tvrdě usilovalo, chytračí. Myslet si, že mistr rozdává poznání, jak se mu zlíbí asi tak, jako hodný strejda rozdává bonbóny bez rozdílu všem, co natáhnou ruku, je otřesné. Přesto mnozí hledající přesně takto myslí.