Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Ač se ze všech sil snažím vysvětlit podstatu mistrovství a vztahu mistr-žák, stále se setkávám se zásadním nepochopením, jak to opravdu je. Následující dopis, který jsem obdržel, je toho dokladem. Proto jej uvádím celý i správné vysvětlení v mé odpovědi.

Dobrý den, pane Vacek,

žádám Vás o ukončení Vašeho mistrovství a vedení nade mnou. Vaše přítomnost v mém energetickém systému je mi na životu nebezpečná, velmi tím zdravotně i duševně trpím. Žádám Vás tedy pokojně a upřímně, abyste mě upustil, již nadále nechci být Vašim žákem. Pevně věřím, že budete čestný, když jsem po dlouhém boji na vše přišel a vrátíte mi můj život.

Pěkný den přeje

Michal Pěček, 25. 2. 2011

Odpověď:

Milý pane Pěčku,

věřte mi, prosím, že nevím, kdo jste a do dnešního dne, dokud mi Jirka nepřinesl váš dopis ani jsem nevěděl, že vůbec existujete. I to je jeden z důvodů, proč nejste ani mým žákem. Za dlouhé roky jsem se setkal s mnoha sty lidí, možná i s nějakou tisícovkou. Mohl jsem promluvit s vámi i pár slov, ale opravdu si vás nepamatuji a nikdy jsem vědomě na vás nijak nepůsobil, nejméně ze všeho vám škodím. Sama představa mistra, který žákům úmyslně škodí, je obludná.

Nikdo se nemůže stát žákem mistra jen proto, že se za něho prohlásí. Je to přesně naopak: mistr si své žáky vybírá sám. I když někoho za žáka přijme, tak se žákem nestává skokem, ale postupně, jak se vztah mezi ním a mistrem vyvíjí a také není žák jako žák. Jsou mezi nimi velké rozdíly, jak v jejich vztahu k mistrovi, tak v dosaženém pokroku. Kdo neprovádí učení mistra, jeho žákem není i když se svým žákovstvím neustále ohání.

Pravý mistr také žáky nemá v tom smyslu, že je nevlastní; nejen jim ponechává naprostou vnitřní svobodu, ale dokonce je přímo osvobozuje. Vede je ke svobodě Ducha, což je úplně něco jiného než zdánlivá svoboda ega. To si často myslí, jak je svobodné a jak se svobodně rozhoduje, ale ve skutečnosti je ovládá jejich ego a síly nepřátelské Bohu. Tam, kde je ego, nemůže být o svobodě ani řeč. Pro ně platí jen a jen nesvoboda, která pramení z jeho nevědomosti a ztotožňování se s tělem a myslí v přesvědčení, že největší hodnoty jsou ty zevního světa.

Mistr vůbec není něco jako zednický mistr, který řídí partu podřízených a ještě méně feudálním pánem, který vlastní své poddané a rozhoduje o jejich životě a někdy i smrti. I když i ve vztahu k mistrovi skutečně o život jde, ale o ten duchovní a věčný.

Mistr je jako Slunce. To svým světlem a teplem předává každému tvoru život, když se jeho záři vystavuje. Kdo tak nečiní, chřadne. Mistr pomáhá svou pouhou přítomností těm, kteří se k němu obracejí, svým vyzařováním božského vědomí Já jsem a jeho mocí, jíž je duchovní světlo. Kdo toto vyzařování v pokoře, úctě a lásce přijímá, stává se žákem nikoliv osoby – i když i ta je důležitá – ale vědomí Já jsem – Boha. Proto se říká, že je jen jeden mistr, sám Bůh i že mistr je Bůh. Oboje vyjadřuje tutéž pravdu, která se vztahuje k Duchu.

Takže znovu: mistr, vědomí Já jsem ani jeho osoba „nemistruje“ ani nevlastní žáky, ale pomáhají na stezce těm, kteří upřímně hledají Boha.

Některé mistrovské osoby tuto pomoc, což není nic jiného než ona boží milost, zesilují tím, že se zvlášť ještě soustředí svým Já jsem na určitého hledajícího, když vidí jeho opravdovou touhu a chová se k nim přátelsky.

Těm, kteří mají k mistrovi pouze prospěchářský vztah, jsou vůči němu nezdravě kritičtí nebo dokonce nepřátelští – i to se stává, se nepomáhá. Je to dílem lití vody, síly Ducha do děravých nebo naopak zavřených sudů. Oboje nemá smysl a síla přichází vniveč.

Toto soustředění někdy jde ještě dále, že si doslova do žáků „vlezou“. Tuto schopnost měl Jarka Kočí, jak jsem přímo prožil. Byl zcela ve mně, ač jeho osoba seděla přede mnou. Teď si vzpomínám, že ve vizi Ramana Mahárišiho tento mistr byl rovněž ve mně, ale i zevně kolem mě. To neznamená, že ve mně zůstali nebo dokonce mne nějak ovládli. Pokud po nich něco ve mně „zbylo,“ pak jen velký duchovní přínos. Obě zkušenosti popisuji ve svých pamětech „Jak jsem hledal Boha.“ Ty jsou celé plny takových a jim podobných zkušeností a ten, kdo je čte a zná, má přístup k obrovskému množství duchovních zkušeností a poznatků, které jen velmi zřídka nalezne jinde. Právě proto je píši, aby nezanikly, ale posloužily hledajícím. Tomášovci neustále lžou, že v pamětech není nic jiného než o sporech s nimi. Opak je pravdou. Jsou převážně věnovány těmto zkušenostem.

Osobně do nikoho takto vědomě nikdy nevstupuji a jen zřídka se na někoho soustřeďuji zvlášť. Činím tak jen tehdy, když vidím velkou osobní snahu a touhu. S těmi „vlažnými“ se takto nezabývám. I tak jde vždy výhradně o soustředění božského vědomí Já jsem a nikoliv o nějaké působení osobnosti.

Pokud má někdo s mojí osobou spojené nějaké duchovní zkušenosti, jako jsou proměny do světla nebo sny, není za nimi vědomé působení osobnosti, ale Ducha, vědomí Já jsem.

Vás, pane Pěčku, neznám, jak jsem ukázal a proto na vás vědomě ani nepůsobím ani nikdy nepůsobil. Tím proto vaše představy o mé přítomnosti ve vašem energetickém systému a ohrožení života jsou naprosto ve vztahu ke mně neopodstatněné a nesprávné.

Nevím, co praktikujete ani co je zdrojem vašich z mé strany neodůvodněných představ. Strach ze smrti je u vážně hledajících častý. Je obranou ega proti svému rozpuštění a jeho cílem je nás odvést ze stezky k Bohu a tak se zachránit. Je možné, že je to i váš případ.

Jinak vaše znalosti z oblasti duchovní praxe jsou malé, což je vždy velká nevýhoda pro vlastní praxi. Duchovní nauky je zcela nezbytné doslova studovat, zásadní poučky znát nazpaměť a hlavně je používat. Pokud tak nečiníme, snadno se dopouštíme celé řady omylů jako vy a hlavně nejsme schopni správně rozlišovat. Dobrá znalost nauky je nevynechatelným základem vivéky, rozlišování.

Stále zdůrazňuji, že každý i pokročilí hledající mají v sobě mnoho zlých, Bohu nepřátelských sil a když je neumějí pro neznalost nauky rozlišit, stávají se jejich obětí.

To je i váš případ. Jen zlé, od Boha směřující síly ve vás, mohou připisovat mistrovi nějaké zlo. To je zvrácenost. Základ zla je vždy v nás a nikde jinde. Není ani ve světě a nejméně ze všeho v mistrech, kteří jsou nástrojem milosti boží, která nás zachraňuje.