Jiří Vacek - duchovní učitel

René Hrala

Vážený pane Vacek,

děkuji Vám za veškerou pomoc, kterou mě držíte pod ochranou božského vyzařování Já jsem víc, než si má mysl dokáže představit a kterému se učím usilovně, vytrvale a opravdově se ztišenou myslí co nejvíc otevírat a přijímat ho v pokorné odevzdanosti, ač mnohdy shledávám svoji nedostatečnost.

Díky Vám za tu možnost provádět karmajógu ve Vaší blízkosti v soukromí bytu, kdy je mi rozpouštěn pocit „jsem konající" a mizí oddělenost od celku i když sil mám často málo.

Jak jsem Vám již několikrát sdělil, toužil jsem se stát slavným umělcem. Síla této myšlenky mě doslova hnala při veškeré činnosti ve světě s velkou silou. Vždy jsem si myslel, že svojí tvorbou pomáhám ostatním k novým pohledům na svět a na život a toužil jsem po „publiku", ale těch, co díla skutečně pochopili, bylo málo, protože jsem „byl svůj", bez snahy zalíbit se a také jsem se nerad „zviditelňoval". Při hledání pravdy jsem postupně „došel" pomocí intuice k fotografování světelných obrazů s duchovní symbolikou. Přesto mě stále něco chybělo.

Chodil jsem s manželkou na katolické bohoslužby do kostela Sv. Františka z Assisi v Praze 4 Na Habrovkách, ale tyto modlitby prováděné metodou zevního obřadního církevnictví a s lidmi většinou bez snahy na sobě skutečně pracovat, uspokojeni pouze myšlenkou, že se odevzdávají Ježíši Kristu, který je spasí, mě neuspokojovaly.

Četl jsem knihy K. Minaříka, P. Bruntona a Tomášovi, ale jejich podání nauky mi připadalo příliš rozvleklé a složité.

Až když jsem „objevil" v knihkupectví U Dobry Bednářové Vaše knihy Smysl života. Základy jógy a mystiky, Královskou jógu, Učebnici Átmavičáry, překlad Jógy Vašišty a další tituly, tak na mě doslova „dýchlo" to, co jsem dlouho hledal, snad i podvědomě a stále nenacházel, možná také i z nedostatku sebekázně a správného rozlišování, ve výtvarném světě.

Vyhovuje mi Váš věcný, metodický, přesný, přímočarý, jednoduchý a srozumitelný způsob podání nauky vedoucí krůček za krůčkem k Pravdě, který vychází z přímo žité Skutečnosti, podložené dlouholetou zkušeností prováděné praxe.

To, co je u Vás vyjádřeno jednou větou, znamená jinde prostudovat celé kapitoly.

Provádění praxe osmidílné stezky pomáhalo i ve výtvarné činnosti. Začal jsem se tázat: „pro koho to děláš?" Zjistil jsem, že nejde o ostatní, ale o mě samého a svět je vlastně projekcí mé mysli. Věci nejsou, věci se dějí! Toto vnímání skutečnosti mě vedlo k otázce: „kdo jsem já?", s obracením se na sebe. Pochopil jsem, že umění může pomáhat žít, ale nemůže ukázat, co je život! Schopnost tvořit je dar od Boha, který mi pomáhá k uvědomění sebe. Vše je dáno schopností vnímat skutečnost, to znamená, jak dalece spočívám ve vědomí pozorovatele nebo dokonce Já jsem a odevzdávám se božské síle, abych ji překážel co nejméně a mohla tak mnou volně procházet. Tvoří vlastně vědomí Já jsem svojí tvořivou inteligencí a mocí v lásce!

Každá myšlenka tu je. Přesně jak píšete v překladu III. dílu Rozhovorů s Ramanou Mahárišim na str. 167 - Ramana v rozhovoru s Ganapatim Munim říká: „...Já je v Srdci a vásány jsou zde také v nesmírně jemné formě. ...Když je myšlenka zrcadlena v mozku, jeví se jako obraz na plátně. O člověku se potom hovoří, že má jasný vjem věcí. Je velkým myslitelem a objevitelem. Ani myšlenka, která je vychvalována jako originální, ani věc, ani země, které jsou nově objeveny, nejsou ve skutečnosti původní nebo nové. Nemohly by se projevit, kdyby již nebyly v mysli. Ovšem byly velmi jemné a nevnímatelné, protože ležely potlačeny naléhavějšími vásanami. Když strávily sebe, tyto myšlenky povstávají a koncentrací na ně je světlo Já učiní jasnými tak, že se jeví jako skvělé, původní a revoluční. Ve skutečnosti byly stále uvnitř."

Pokud tvořím nevědomě v plné totožnosti s tělem a s myslí, tedy v egu s nečistou myslí a špatným charakterem, jak tím mohu pomáhat ostatním? Takové obrazy jen víří mysl ve zlu. Vedou přinejlepším k tomu, že takto se to dělat nemá. Proto skutečná pomoc spočívá v tom, když se sám v tichu uvědomím.

Pomáhá mi též větší otevřenost, sdělnost bez předpojatosti a snaha se vcítit do ostatních s respektováním odlišných názorů, postojů a způsobů se správným rozlišováním, co vede ke spáse a co nikoliv, což platí pro každý druh činnosti a nejenom pro výtvarné umění.

Snažím se být nepřerušovaně v pozorovateli při jakékoliv činnosti, třeba i při fotografování, i když je to pro mě někdy hodně těžké. Věřím ale, když správně vytrvám v úsilí, tak s Vaší pomocí uspěji.

S láskou a úctou

René Hrala