Jiří Vacek - duchovní učitel

hledající

19. 7. 2016, Praha

Vážený a milý pane Vacku,

níže uvedené poznámky jsem si začal psát počátkem května a zásluhou návštěv u Vás doma bylo o čem psát. Rád bych se o ně s Vámi podělil:

Myslím, že to bylo v pondělí 24. 4., kdy jsem měl v noci sen o rybě, které byl vyříznut zelený vřed. Ve středu 27. 4. u Vacků pak meditace s částečným ponořením ve Vědomí, kdy jsem se silně soustředil a nakonec úspěšně uvědomoval v bolestivé oblasti ve středu hrudi.

I když jsem si nejdřív myslel, že to byl nenaplněný sen, od té doby je uvědomování v hrudi a „uzavření“ těla do Jednoty o něco snazší. Ta bolest v hrudi tam sice je, ale uvědomování vadí méně. Snáze se i doma, i o víkendu 30. 4. – 1. 5. v Orlických horách meditovalo, i když bezpracné to rozhodně nebylo. Měl jsem tam dokonce 2x stav krásné a téměř úplné Jednoty ve Vědomí. Jednou na procházce po poli, podruhé během ranní snídaně v sobotu.

Když jsme z hor v neděli odjížděli, při poslední kontrole pokoje jsem pod postelí našel penízek – kovovou dvoukorunu.

V úterý 3. 5. zásluhou lepších zevních podmínek jsem měl možnost delších a opakovaných meditací, kdy se mi dařilo Jednotu chvílemi „uzavřít“, i navzdory překážkám a bolestem v hrudi. Až nečekaně dobře se mi ten den meditovalo.

Dnes ve čtvrtek 5. 5. ráno na meditaci u Vacků, první hodina pránajámy byla bolestivá a pracná. Právě skrze bolesti na hrudi a tlaky v hlavě. Až jsem si dost zoufal a byl z toho nervózní.

Druhou hodinu jsem se však vědomě rozhodl. Chci věnovat pozornost bolestem těla nebo radši vědomí? Rozhodl jsem se pro vědomí. A vědomí začalo převažovat nad uvědomovanými tlaky. Bylo z toho nakonec celkem pěkné, asi 40-45 min dlouhé zevní savikalpa samádhi. Bylo to naplnění nalezení penízku – 2Kč. Děkuji, pane Vacku, moc! Bez Vás by to prostě nešlo!

Popsané přepnutí na rozšířené Vědomí bylo inspirováno dialogem, který vedl pan Vacek s Pepou během meditace.

Pan Vacek pak po skončení meditace mluvil k Zuzce právě o různých druzích samádhi, včetně savikalpa, a ať to držíme.

Přál jsem si a prosil nitra, ať to lze držet trvale.

11. 5. středa – meditace u Vacků: M. naštěstí zmizel, poté co si pan Vacek sednul poblíž do křesla, v tak silném savikalpa samádhi, že jsem byl schopen pouze být Vědomím v duchovním srdci a vše ostatní probíhalo samo. I hýbat tělem se dalo jen s obtížemi. Trvalo to asi 10 min.

Moc děkuji!

Ale také je pravda, že dnes během dne silně tlačilo ego. Byl zde jeho strach jít na meditaci. A během vlastní meditace lezly do Vědomí různé zlé myšlenky. Vědomím jsem se snažil silně se držet v duchovním srdci a jen je pozorovat.

Dařilo se to. Byl to ale boj!

14. 5. sobota – meditace ve Stodůlkách: Většinu pránajámy a celou druhou meditaci – zevní savikalpa samádhi. Chvílemi značně čisté, tělo bylo pohlceno Vědomím a téměř nic z něj nevyčnívalo. Byla to radost.

V samádhi jsem opakovaně vnímal Vás a Vaši vnitřní pomoc. Moc za ní děkuji! A rovněž děkuji za organizaci těchto společných meditací. Je to ohromná pomoc pro všechny, kdo o ní stojí.

25. 5. středa – meditace u Vacků: S pomocí Mistra a úsilí ego chvílemi a opakovaně mizelo v Jednotě. Zejména se tak dařilo při nádechu a následné zádrži dechu. Vždy však bylo důležité dávat přednost vědomí, Bohu, a ne tomu, co se uvědomění brání. Tj., překážkám zejména v sušumně.

30. 5. pondělí, cca 22 hod – doma při večerní meditaci s pránajámou na chvíli samovolný prožitek Jednoty. Bylo to naprosto nečekané a člověk si myslel, že už to tak zůstane. Ale nezůstalo. Předcházela tomu vize z předchozího dne, ve kterém postava vylezla na další stupeň.

1. 6. středa, MDD – meditace u Vacků: Pokud jsem byl schopen to správně posoudit, tak v podstatě celou první hodinu pránajámy jsem se uvědomoval v krásné a celkem jasné Jednotě. Udržované s pomocí přítomného Mistra a vlastním úsilím. Bylo tam také uvědomění, že Milovaný, Bůh, ve své plné čistotě neposkvrňován naším egem a vásanami, je rovněž Vysvobození ze zrodů. On je tím Vysvobozením.

Při tomto chápání byla vnímána jemná blaženost, radost a úleva.

Opět bylo podstatné, čemu věnuji pozornost, zdali tomu, co se děje v těle, např. lehkému dráždění na kašel, trochu na mé tělo něco lezlo, nebo Vědomí v Duchovním srdci, kterým je však naplněn celý vesmír.

Mockrát děkuji, milý pane Vacku!

Vlastně jsme takto dnes krásně oslavili MDD, kdy být dítětem na duchovní cestě je být s důvěrou a láskou otevřen celou svou bytostí Bohu a radostně se poddávat jeho Vědomí, Moci a Lásce, až ego zcela zmizí.

15. 6. středa – krásná meditace, skoro celou hodinu zevní savikalpa samádhi. Na začátku ale bylo opět důležité věnovat pozornost nekonečnému vědomí a ne jen vědomí v tělu při cvičení pránajámy. Což byla chyba, kterou jsem chvíli dělal a divil se, že meditace není moc dobrá. Po uvědomění chyby a „přepnutí“ pozornosti na svobodné a nekonečné Vědomí to najednou šlo krásně.

Pan Vacek je velký duchovní mistr, ale také velký a laskavý duchovní přítel. Moc děkuji za dnešní vydatnou pomoc!

22. 6. středa – ego dnes tlačilo hodně, až bolestivě. Chvílemi jsem si skoro zoufal. Ale naštěstí opět zafungovalo to stejné. Nevěnovat pozornost egu, ale Vědomí. Bylo z toho opět, děkuji velmi moc, milý pane Vacku, zevní savikalpa, asi na cca půl hodiny. Nebylo tak snadné, musel jsem si pečlivě strážit, čemu věnuji pozornost, ale i tak to byla moc pěkná a od ega úlevná meditace.

29. 6. středa – u Vacků na koberci jsem našel penízek – 1Kč. Zvedl jsem jej a dal na stůl. Skoro od samého počátku zevní savikalpa, sedíce vedle pana Vacka. Trochu jsem si to však kazil myšlenkami na nadcházející cestu na dovolenou, měl jsem cestovní horečku. Ale samádhi bylo držené, ke konci meditace se pak vědomí na chvílí ještě více vyjasnilo. Byl to opět boj, ale děkuji za pomoc.

1. 7. pátek – nad ránem sen s panem Vackem. Na pláži u moře pak prohloubení a uvědomění se v Jednotě.

4. 7. pondělí – sen nad ránem o potopě. Během polední meditace na pokoji v apartmánu cca 1/2 hodiny zevní savikalpa samádhi. Pěkný prožitek. DĚKUJI!

Při relaxovaném odpoledním plavání v moři – krásný prožitek mystické svatby.

13. 7. středa – meditace u Vacků: Asi na cca půl hodiny pěkné zevní savikalpa samádhi. Snažil jsem se o prohloubení stavu mystické svatby a myslím, že se mi to v přítomnosti a za vydatné pomoci pana Vacka celkem dobře dařilo. Za což velmi děkuji.

Rovněž děkuji za vnitřní pomoc, kterou jsem vyciťoval během dovolené minulý týden!

Pro úplnost jsem si napsal, že za mystickou svatbu považuji stav, kdy tělo je tak vyplněno a sjednoceno s Vědomím, že v podstatě mizí rozdíl mezi vnějškem těla a jeho vnitřkem. Vše je ve Vědomí a Vědomím, Jednotou.

Jak říkáte na CD č. 18, které poslouchám prakticky dnes a denně kvůli jeho silnému „nabití“ silou Vědomí, „hora se proměnila v Prázdnotu“. Aspoň na chvíli.

18. 7. pondělí – během podvečerní meditace doma na chvíli prožitek mystické svatby.

Ještě jednou děkuji! Bez Vás by to nešlo a s Vámi naopak to jde relativně tak snadno.

Srdečně zdravím Vás a paní Milušku!

M.