Rozhovor s Mistrem - o lásce
Jiří Vacek, hledající
M: Co na to říkáte (jak chápete nové články o lásce)?
Ž: Mohu říct včerejší poznatek?
Včera mě všechno bolelo, necítila jsem Boha a vše bylo takové „nijaké“. Chtěla jsem se nějak povzbudit, „propojit“… Otevřela jsem namátkou článek z připravované knihy. Byl o lásce. A tam čtu: „Co je nám obtížné, to je lásce a s láskou snadné.“
Trochu mi trvalo, než mi došlo, co je třeba dělat, co se mi vlastně již osvědčilo. Sice jsem byla v práci a měla nějaké úkoly, ale aspoň po chvilkách jsem si přečetla pár řádek na naladění. Vzpomněla jsem si také na paní Tomášovou, jak říkala, že v úsilí nesmí být žádná násilnost… Nešlo to, ale snažila jsem se alespoň „navnímat“ pocity jemnosti a něhy.
Cestou domů jsem se stáhla silněji do srdce a v duchu začala s citem opakovat Bohu: „Miluji Tě, miluji Tě, miluji Tě…“, až do večera.
Srdce začalo pomalu ožívat. Jakmile srdce ožívalo radostí a láskou víc a víc, začal se ten pocit rozšiřovat. Pomalu „zaplavoval“ celé tělo, které přestávalo „tlačit svou tíhou“. A „šel“ i dál. Zase jsem byla šťastná. Nyní šlo „pracovat“ i s jemností, něhou, otevřeností. Ponořit se hlouběji do nitra.
Tentokrát se mi jasněji potvrdilo, že tohle mi opravdu funguje a že je důležité si to „jásající srdce“ hlídat a neustále oživovat. Pak totiž cítím lásku a mohu s ní „pracovat“. Jsem v ní a mohu s ní ledacos „uhladit“, ledacos na mě nepůsobí…
A to je velká svoboda.
Obrovský Dík za všechno vzácné vedení, za všechnu Boží Pomoc.
Je to skutečný Zázrak.