Jiří Vacek - duchovní učitel

Jana Šilhánová, Jiří Vacek

Vážený Mistře, milý pane Vacku,

nějak jsem pocítila nutkání Vám napsat, a tedy tak činím (ráda). Vlastně ještě nevím, co přesně budu psát.

Úvodem bych Vám ráda velmi za všechno moc poděkovala - jak jinak !

Jakýkoli kontakt s Vámi - ať už telefonický či jiný pro mne znamená vždy velký příliv duchovní Síly a Světla. Také se vše výborně ozřejmuje.

Teď mám na mysli hlavně negace, které v sobě mám. Po posledním telefonátu s Vámi se jasně ukázala pýcha. Ukazují se i další její aspekty. Kromě toho, že je maskovaná, obsahuje i velkou nechuť k Bohu a jeho Světlu. Našeptává mi, že není třeba usilovat, že to takhle prostě tak nějak stačí. Samozřejmě, že nestačí, a to ani náhodou. Když v sobě pociťuji nechuť k duchovním cvičením, je za tím právě výše popsané. A právě díky kontaktu s Vámi se to takto jasně vyjevuje. Děkuji.

Obdobnou nechuť často cítím, když se chystám číst a čtu - či spíše studuji a dělám si výpisky z Vaší poslední knihy „O jednotě a zlu", která je skvělá. Cítím, že vyzařování spolu s obsahem té knihy tuto výše zmíněnou negaci přímo napadá a ta reaguje nelibě. Několikrát se mi stalo, že když jsem dokončila kapitolu a knihu odkládala, pocítila jsem v sobě jakoby oddechnutí - negace si „oddechla", že intenzita pro ni tolik likvidujícího vlivu - Světla a informací bude zase chvíli méně intenzivní.

Za to vše jsem Vám velmi vděčná. Pokud bych mohla být nějak nápomocna Vám a Vaší práci, učiním vše potřebné.

S poděkováním také Vaší rodině a přátelům,

Vaše Jana, 17. 8. 2007

Jana nám ve svém dopise neúmyslně, ale zřejmě objasnila, proč panu Paříkovi a spol se kniha „O jednotě a zlu“ nelíbí. Jak by se zlu mohla líbit, je-li ukazována jeho pravá tvář.