Jiří Vacek - duchovní učitel

hledající

Drahý  a milovaný pane Vacek,

chci se s Vámi "podělit" o prožitek ze společné veřejné meditace, která se konala v sobotu 23.4.2015 ve Stodůlkách.

Snad je to i trochu tím, že v očekávání Vaší přítomnosti na ní, ať fyzické nebo duchovní, se člověk působení ducha více otevírá, nebo samou radostí, že jede "za Vámi" (teď si uvědomuji, jak jste popisoval s jakou radostí jste jezdil za svým učitelem Jarkou Kočím...), tak vše, co se už dělo a mnou bylo uvědomováno ve dnech předcházejících a dni následujícím, bylo zvláštním způsobem "naplněné". Jasné, plné, dobré, čisté, ať už to bylo cokoliv. Až dnes, dodatečně, si uvědomuji, to je asi to, co popisujete ve výkladu Otčenáše.

"Věřit v Boha znamená věřit v jeho zcela konkrétní působení v našem životě, a to případ od případu, vteřinu za vteřinou, s naprostou důvěrou v jeho dobrotu, sílu, moudrost i ochranu ve všem, co konáme a co nás potkává" a co mě tolik před časem zaujalo, tehdy to byla inspirující slova (a pravda - cosi velmi živého a naléhavého za nimi), a dnes mohu říci, že mám i prožitek tohoto stavu. Krátký, letmý, ale nesmírně plný.

Ve Stodůlkách jsem celou dobu cítila velký klid, svobodu, uvnitřnění, bylo to tak přirozené, bylo mi tam dobře a úplně. Byl jste mým průvodcem, cestou, branou. Kéž to tak zůstane.

S láskou a vděčností Vaše M.