Prosba
Jiří Vacek, Dalibor Koliba
Drahý Mistře,
Předem bych vám chtěl poděkovat za vše, co pro nás maličké děláte. A zároveň se Vám ještě jednou omluvit za zátěž, kterou jsem vám i celému satsangu přinesl na semináři v Modre i na poslední Morávce. Uvědomil jsem si, a to zase jenže já vlastně podstatou část mých meditacích trávil v laja stavech...mám za to, že tomu zase vděčím jen a jen Světlu, které osvítilo můj rozum plný zla a negací. Tak jsem s tím hned počal něco dělat. Ukázalo se ale, že to jsem na tom opravdu bídně.
Musel jsem znova začít trénovat pozorovatele. Z počátku se mi meditace vůbec nedařila. Prostě jsem nebyl schopný ji provést. Což mi na psychice moc nepřidalo. Později se objevil strašlivý strach...vystřeloval z centra temnot skrze nohy. Úporně jsem se snažil rozlišit do pozorovatele několik dní. Vše jsem kvůli tomu odložil. A čím víc sem se snažil, tím to šlo míň. Mysl plná strachu mne vždy strhla. Až jsem se nakonec dostal do stavu, kdy má mysl počala přemýšlet o sebevraždě, popřípadě o životě na antidepresivech a já tomu nějak nedokázal zabránit.
Pak mne napadaly myšlenky na to, abych stezku nechal plavat. Abych si tzv. odpočinul. Vzpomněl jsem si přesně na onen ukáz ztracených lidi na horách, kteří si chtějí v obrovské vánici alespoň na chvíli posadit... Jenomže, co by to bylo za život bez Boha? Pak jsem si řekl, že prostě není možné neuspět, a aspoň na chvíli jsem se vyšvihl do něčeho, v čem na mne mysl přestala působit. Jenomže druhý den ráno se mi opět nedařilo. Přistoupil jsem k tomu jedinému, čeho jsem byl schopný, k nepřímé átmavičáře. Takhle jsem bojoval několik dní. Často jsem chodil spát úplně zdrcený...
Až dnes ráno jsem se po poslechu vašeho CD dostal do pozorovatele. Jenomže, onen strach nejsem schopný rozpustit. Ukáže se vždy, když se nějakým nedopatřením ztotožním s tělem a jakmile se od něj odtáhnu, tak zmizí. Mám za to, že mne sžírá jaksi "implicitně", i když se uvědomuji jako pozorovatel. Projevuje se to na mé zdravotní stránce a dost hubnu, páč tělo ztrácí chuť k jídlu. Nevím, jak dlouho to ještě tělo vydrží. Toho si samozřejmě všimla i rodina. Máma má o mne vážnou starost, a to mi taky nepřidává :-(. Mimo jiné jsem musel přestat s pránajámou a nejsem schopen se soustředit ani nad hlavu...
Prosím Vás Mistře ještě o osvětlení tohoto: Je v odtahování se od pozorovaného důležité věnovat pozornost procesu pozorování nebo nikoliv? Cvičím jej totiž podle vašeho CD č. 6, kde se o pozornosti nemluví, kdežto na CD Pozorovatel je již zmíněna. Prosím Vás Mistře o radu nebo modlitbu.
Dalibor Koliba, 18. 10. 2011
Odpověď J. Vacek:
Není jiná možnost než:
1) Neustále v pokoře a v pocitu vlastní bezmoci prosit Boha o pomoc.
2) Vytrvale spočívat v pozorovateli, který ví, že není nic, co pozoruje - strach ani nic jiného.
3) Meditovat s přáteli a zejména s mistrem.