Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek, Petr Kouba, Zuzana Koubová

Největším potěšením mistra nejsou jeho žáci, on žádné nemá, ale duchovní přátelé, se kterými spolupracuje v Duchu, když se jim dobře vede.

Jedním z projevů, který těší, je, když přátelé ve svých dopisech a líčeních prokazují dobrou znalost nauky. Je jich mnoho, které bych mohl v této souvislosti jmenovat. Zcela namátkou – bez nároků na úplnost, ale pouze jako příklady to jsou - O. Kos, Mário Sabo, Radka Staňková, Pavel Kubeš a mnozí další včetně Jirky a Evy. Zdůrazňuji: zdaleka to nejsou všichni, ale pouze příklad. Z toho, jak se vyjadřují, je zřejmé, že neopakují mechanicky pouze to, co se naučili, ale že samostatně myslí a často přicházejí i s novými, původními pohledy na duchovní praxi.

Následující příspěvky jsou jedním z mnoha důkazů uvedeného tvrzení.

POSTŘEHY Z MEDITACÍ

O blaženosti Já

K prožívání blaženosti je nutno cíleně vést lásku k veškerému projevu.

Nadáváním na tento svět se o tuto blaženost připravujeme.

Podstatně je totiž i tento svět božský. Je jen na nás, zda ho tak žijeme (uvědomujeme si), či nikoliv.

Blaženost vědomí Já je rovnocenný aspekt Skutečnosti, který lze cíleně rozvíjet a prohlubovat jeho prožitek, stejně jako je tomu např. se samotným vědomím.

O spočívání v Já

Z určitého pohledu je stezka velmi jednoduchá. Buď prostě spočíváme v Já nebo k němu alespoň obracíme pozornost a tím se blížíme k poznání a vysvobození, nebo ve ztotožnění s tělem a myslí věnujeme pozornost světu a tím se ještě více znesvobodňujeme. Záleží pouze na tom, kterou z těchto dvou možností zvolíme.

Spočívání v Já je pro nás věcí silovou. Většinou musíme vynakládat úsilí , abychom si Já uvědomili a ještě větší úsilí , abychom se v něm udrželi.

Pokud bychom byli dokonale očištěni, spočívání v Já by bylo naprosto samovolné.

Tohoto stavu dosáhl Ramana Mahariši.

Když se uvědomuji jako neomezené vědomí je dobré zeptat se: „Co je toto neomezené vědomí?“ Prostě na ně obrátit pozornost s plnou silou soustředění.

Toto bytí, které si uvědomuji jsem Já!

O smyslu existence

Prožitek zázraku vlastní sebe si vědomé existence. To, že existuji, vždy jsem existoval a navždy budu existovat mi z určitého úhlu pohledu, který je nejspíš pokřivený lidskou myslí, připadá deprimující. Prostě musím existovat a nemám na výběr. Nemohu neexistovat.

Petr Kouba

* * *

Prvý jarný spln 1.4.2007

Večer pred spaním poznanie, že pohyb nemože byť oddelený od vedomia Ja, lebo všetko je Ja, tak aj pohyb je Ja, (neoddelenou, rozlišenou súčasťou statického vedomia).

Pri bežnom uvedomovaní v činnosti je treba sa cielene  zameriavať na túto jednotu až do trvalého uvedomovania. (Tak ako predtým uvedomovanie oddelenosti a rozlišenosti od tela,mysli a uvedomovanie totožnosti so statickým vedomým bytím, tak teraz statický a dynamický aspekt súčasne).

Streda 9.5.2007

Ani túžba po Bohu sa nesmie zmeniť na chcenie, aby sme si nechceli niečo privlastniť. To by bolo ego.

Kostoľany 04/2007

Stav Jednoty:

-vyrovnanie dychu v Srdci-dýchať vedomie z neosobna do neosobna, čo prináša oslobodenie od vonkajšieho hrubého dychu.

-neprejav (Šiva) a prejav (Šakti-Božská Matka) sú Jedno. (Ja som je „To“.)

-džíva-ego, oddelený jedinec neexistuje. Vše je Já.

-myseľ je tím vtažena, kľud, úplné uspokojenie, ticho, vedomie „prejavu“ rozšírené do nekonečna, celý svet, vesmír a všetky vesmíry sú v Ja, podstatne neexistujú.Všetky tvary sú nahradené vedomím Vše je Já.

-Sloboda Ducha.

-Všetko uvedomované „zrkadlí“ Já.

12.5.2007

Vyrovnanie dychu.

Nedýchať vzduch- klam, súčasť ilúzie, samsáry.

Je to pohyb sily z neosobna do neosobna-pohyb vedomia.

6.6.2007-maródka

Telo a ego sú len predstavou, obrazom v mysli.

Predstavu tela stále zamieňať za skutočnosť  Ja. (rozpúšťať svetlom.)

Predstavu ega, oddelenej bytosti  stále zamieňať za skutočnosť  Ja.

Predstavu sveta stále zamieňať za skutočnosť  Ja.

Predstavu mysli stále zamieňať za skutočnosť  Ja.

Kostoľany 09/2007

Jedinou prekážkou, ktorá nám bráni v trvalom žití v našom prirodzenom stave Jednoty Ja som je ego a nič iné.

Skrze naše stotožnenie sa s egom (padlým Adamom) preklíname náš život v Bohu a preto trpíme.

Morávka 10/2007

Na konci seminára nám Jirka Vacek povedal, že nesmieme prekročiť dve hranice, keď nechceme padnúť do samsáry,a to,že sila nesmie klesnúť z centra nad hlavou a nesmieme stratiť pozorovateľa.

Nerozumela som, prečo povedal, že sila má byť nad hlavou, keď podľa mojich skúseností má byť v Srdci.

Ako odpoveď mi nato prišiel úryvok z Rozhovorov s Mahárišim, 3.diel, odstavec 616:

Hledačovým cílem musí být vysušení Srdce od vásan a zamezit zrcadlení, překážející světlu věčného vědomí. To je dosaženo hledáním původu ega a ponořením se do Srdce. To je přímá metoda pro uskutečnení Já. Ten, kdo ji použije ,nepotřebuje se starat o nádí, mozek, sušumnu, paranádí, Kundalíní, pránajámu nebo o šest center (lotosů).

Piatok 12.10.2007

Pravá sloboda nie je v niečom okolo nás, ale v tom, že existujeme iba my a nič iné nie je skutočné.

Uvedomením si nekonečného vedomia neprejavu a nekonečného vedomia prejavu ako Ja, a ich spojením v Jedno v neosobnom bytí je všetko jedným jediným Ja, a sme to my sami.

Vedela som z vedomia neprejavu žiť a nazerať , že všetci ľudia sú si v Bohu rovní a že sú Jedno, ale ostatní boli vždy v prejave mimo mňa. Popretím existencie individualít sa nič nevyriešilo, tak som to skúšala na Petrovi, ako to máme správne žiť. Keď sme Jedno v Bohu, a on sa tiež uvedomuje ako Ja, a aj on existuje rozlišený vo vedomí ako Ja, tak musíme byť Jedno vzájomne ako Šiva a Šakti v neosobnom vedomi Jednoty všetkého. Že sa nevidíme a neuvedomujeme ako oddelení ľudia, ale ako Jedno jediné Ja. Podobne to opísala Míla T. na obale jednej svojej knihy, že ať se nepotkávají bytosti, ale Bůh sám se sebou ve svém projevu.

Zuzana Koubová

Poznámka k použití přímé metody pro uskutečnění Já v textu Zuzky. (Jiří Vacek)

Když jsem studoval fakultu elektro, katedra radiotechniky vyvěšovala před zkouškami požadavky na nutné znalosti ke zkoušce. Jejich seznam se jmenoval „požadavky nutné, ale nepostačující“. Jejich znalost byla bezpodmínečně nutná, ale ke složení zkoušky sama o sobě nepostačovala.

Ty dvě hranice, které uvádím, že se nesmějí v praxi překročit, jsou míněny právě v tomto duchu. Jsou minimem, za které se nesmí jít. Za nimi je již jen pád do ega a světa, neboli jak říká Maháriši lokavičára. Jsou to: ztráta vědomí pozorovatele a pokles síly dolů z prostoru nad hlavou. Jedno souvisí s druhým. Vědomí pozorovatele nad hlavou zde drží i sílu, její světlo. Samozřejmě, tato praxe sama o sobě na cestě k vysvobození nestačí. Na druhé straně nás spolehlivě chrání před pohlcením egem a jeho světem. V případě pádu a tomu se nevyhne nikdo, je spolehlivým způsobem, jak se znovu vzpamatovat: opět se začít uvědomovat jako sebe si vědomý pozorovatel v prostoru nad hlavou.

A ještě něco: Já není jen vědomí, ale i jeho síla a inteligence neboli šakti. Bez nich není úplné. Nevidím důvod, proč se o sílu a inteligenci Já proto nestarat. Staráme-li se přiměřeně o hmotné tělo a jeho zabezpečení, nevidím důvod, proč se nestarat o tělo jemné, které je svou povahou převážně šaktické. Tím spíš, že tuto péči, jak stále zdůrazňujeme, máme provádět v sebe si vědomém pozorovateli nebo přímo ve vědomí Já jsem.

Konkrétně o praxi vnitřní pránájámy plně platí, že urychluje poznání Já. Chceme-li sjednotit neprojev a projev, neboli vědomí a jeho šakti, pak se nemůžeme obejít bez toho, že věnujeme pozornost šakti, což zahrnuje práci s pránou včetně jejich průchodů a center. Jednota neprojevu a projevu se dosahuje spojováním vědomí Já jsem s pránou v jejich průchodech a centrech. Jestliže Maháriši říká, že „sušumna žhne vědomím Já“, mluví právě o tom, co říkám.

Navíc, ač do úsilí po dosažení vkládáme celou svou bytost, všechny své síly, nesmíme zapomínat, že existuje šakti, která nás přesahuje a která v projevu rozhoduje. Bez ní sami nic nedokážeme, a proto bychom si měli být této pravdy neustále vědomi a obracet se k ní o pomoc a nespoléhat pouze na sebe. Takové spoléhání „já vše sám dokážu“, je nevědomostí a duchovní pýchou. Platíme za ní nezdary na cestě. Prána je šakti, je součástí božské šakti a když s ní pracujeme a necháváme ji v těle působit, dáváme průchod její milosti. Přehlížet tuto možnost jak získat pomoc na stezce nepovažuji za moudré. Moje osobní zkušenosti se stezkou s tím plně souhlasí.

Výrok Ramana Mahárišiho, na který se Zuzka odvolává, vyjadřuje stanovisko jedné větve advaity, která více či méně popírá existenci projevu a tím i šakti. To není však jediný směr advaity. Kašmírský šivaismus je také advaita, ale uznává šakti a její projev. Osobně  doporučuji v praxi využívat učení obou. Nakonec i Ramana Maháriši výslovně mluví o šakti. Někdy dokonce říká, že se chtěl vydat cestou siddha jógy, což je převážně záležitost šakti, ale že mu v tom bylo zabráněno. Bližší vysvětlení neuvádí.