Pomoc a milost
Pavel Kubeš
Vážený pane Vacku,
Srdečné pozdravy Vám i Vám blízkým v Praze. Blíží se konec tohoto roku pro mne v mnoha směrech poučného a úspěšného. Za to vděčím Vám, Vaším blízkým, kteří Vám pomáhají a všem z naší meditační skupiny, která se kolem Vás vytvořila.
Děkuji Vám tímto za osobní pomoc, kterou mi poskytujete jak tím, že strpíte mou přítomnost, která je stále ještě pod vlivem jistých nepravostí a které se ve Vaší přítomnosti mohou projevit, a tak mi pomáháte je nejen odhalit, ale i rozpouštět. Jsem Vám za to nesmírně vděčný. Tato forma pomoci je pro mne nesmírně vzácná, neboť vím jak jsem sám ve svém úsilí nedostatečný! Že mi tuto faktickou pomoc poskytuje i Hynek je pro mne tím více zavazující. Neustále při každé příležitosti jsem zkoušen z bdělosti, zda udržím Vědomí Sebe v sobě. Při každém setkání mne zkoušíte Vy, Hynek, ale i členové naší skupiny. Jsem za tyto zkoušky nesmírně vděčný, neboť mne nejen posilují, ale pomáhají i ve zkouškách světa. Také děkuji za zkušenost získanou ve Vaší přítomnosti v meditační skupině. Postřehl jsem totiž, že se každý hledající dostane ke kritickému bodu, kdy se opravdu musí rozhodnout čemu bude patřit zda světu a jeho utrpení nebo Bohu a Jeho Lásce a Dobrotě. Mně se tento okamžik podařilo překonat Vaší i Hynkovou pomocí a praxí Ryzí nauky, kterou učíte i žijete. Právě to, že tuto nauku její Ryzí formu BYTÍ žijete, obsahuje Sílu Pravdy.
Když jsem si přečetl, že Vám někdo napsal, že střed naší bytosti tvoří čtvrtá čakra, tak jsem si vzpomněl na sebe, na první semináře praxe nauky na Morávce v Beskydech. Na pokoji mezi pokročilými jsem prezentoval své názory na Pravdu Jedinou Skutečnost - vytvořenými přečtenými knihami. Když jsem sklidil opravdu upřímný smích celého pokoje, tak jsem si najednou – díky té upřímnosti uvědomil, že jsem si o Pravdě – Skutečnosti – utvořil názor a že názor není Pravda. A tak se ve mně vlastně zrodila opravdová touha poznat CO JE PRAVDA, a tak Vám děkuji, že jste přivolil k vedení těchto meditačních seminářů, ale i veřejných a soukromých praktických meditací. Ono poznání získané vlastní zkušeností nelze ničím nahradit, žádný sebelepší názor totiž v sobě nemá Sílu a Světlo přímého prožitku. Tato Síla a Světlo nás potom může udržet na Stezce. Chce to ovšem – či spíše se od nás vyžaduje DRŽET SE MILOSTI TÉTO ZKUŠENOSTI! Je jasně napsáno těmi, kteří dosáhli – neochvějnou vírou ve svého Mistra a Ryzí nauky, kterou Mistr učí její praxí a vytrvalosti je dosaženo téhož co dosáhl Mistr – Vysvobození! A to je smysl života a úsilí poznat a ne představy o Něm. Zásluhu za toto poznání a zatím jen dočasného prožívání TOHO máte pane Vacku Vy, Hynek, ale i celá naše meditační skupina, ve které mi každý, opravdu každý pomáhá svým dílem. Buď mi svým postojem ukáže na chybu, kterou dělám nebo se jen tak v řeči něco tzv. „bezvýznamného“ prohodí a já si uvědomím, že to řeší mou potíž, a tak bych mohl pokračovat Vašimi knihami i Vašimi odpověďmi na internetových stránkách, jenž rozhánějí tmu nevědomosti, jak jsem zjistil, nejen u mne.
Nesmírně si také u Vás cením , ale i u Hynka, že ani o milimetr neuhnete od Ryzí nauky – Átmavičáry. Že má neklidná mysl, která chtěla stále poznávat něco nového byla zkrocena neústupností osvědčené praxe, to je tak nesmírně cenná pomoc, že pro to nenalézám nic než vděčnost a lásku k Vám, Vaší paní, která zajišťuje týl umožňující Vaše působení v tak širokém rozsahu. Mívám často pocit, že mne učí správně žít sám Život Věčný…a že On sám prověřuje (skrze Vás, Hynka, světa dění) mou opravdovost a že mne On sám naplňuje touhou po Něm. A toto vše je obsaženo v jediné a první větě, kterou jsem Vám řekl, když mne Hynek k Vám přivedl na Novotného lávce: „Pane Vacek VY hřejete!“ A hřálo mne u Srdce, a tak se snažím, prosím a usiluji, aby „TO“ stále hřálo. TO mne přivedlo k poznání, že Mistr se miluje bez výhrad! Proč? Protože je naším pravým Já! Kdo má výhrady k Mistrovi, má výhrady ke svému Živému Bytí – Životu. A jen na něm pak záleží co s tím udělá. To píši z vlastní prožité zkušenosti.
Přeji Vám, paní Vackové, celé Vaší rodině jen to nejlepší...
P.S.: Poslední Vaše knížky „září“ Ryzím Vědomím – Bytím jak by vravel Mirko Hruško – Boh napísal…. Např. Moc Vědomí, kterou jste mi osobně doporučil k prostudování str. 76 – Samovolné myšlení, po přečtení prvních tří vět „naskočil“ automaticky pozorovatel – uvědomovatel“ …str. 120 poslední věta: nikdo jiný než my sami se za nás v sobě uvědomovat nemůže.
Nezůstal mi žádný jiný způsob nebo prostředek JAK se poznat než JEN VĚDOMĚ BÝT! Cokoliv jiného dává vznikat dvojnosti JÁ a něco. Neskonalé díky...