Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek, Květa H.

Paní Květa H. nám zaslala v dopise své prožitky z Morávky. V původním dopise mimo poděkování uvádí:

Přeji Vám mnoho zdraví a fyzických sil. Přeji, aby lidé z Avataru dostali po zásluze co jim náleží a přestali odčerpávat Vaši energii na boj s nimi. Vyměnila jsem si s pány Paříkem a Tomášem několik mailů, takže mám vlastní zkušenost, co jsou zač.

Mějte krásné, pohodou a klidem naplněné dny.

Její zkušenosti uvádím dále.

Meditační zážitek z 22. 5. 2007 na Morávce

V noci jsem měla sen o Vackových, kteří byli mými hosty, ale ne v mém domě. Žádali mě o pomoc pro svojí dceru, kterou ohrožoval nějaký mě neznámý, ji však blízký muž nožem, chtěl jí zabít. Má pomoc spočívala v tom, že jsem jí měla donést klíče, dopisní obálku a papír a na třetí věc si nevzpomínám. Probudila jsem se k ránu a zaplavily mě strachy a bolesti, které ve mě dlouhý čas byly, jen tentokrát velmi intenzivně ničily celou moji duši. Tekly mi slzy, dusila se pláčem a zažívala bezmoc. Nešlo to zastavit. Prosila jsem o pomoc, o konec, o řešení a toho se mi dostalo. Měla jsem pocit, že mě ta bolest vnitřně zabila a nastala částečná úleva.

Při první meditační hodině zaměřené na střídavou pránájámu jsem si vybavovala ty noční bolesti, ale bez účasti. Tekly mi samovolně slzy, byla jsem otevřená tělesným pocitům a proudící energii. Poprvé takto silně přicházely vjemy z vířící energie v sušumně. Následující hodina vnitřní pránájámy jen zesílila tyto proudy a otevřela cele 7. čakru, kterou jsem byla pevně spojena s bodem nad hlavou. Vnímala jsem rozestupující se kosti mé lebky jako tlak a mírnou bolest – brnění. Bylo to jako by mě vývěva táhla vzhůru. Hodinu vedl pan Krutina s důrazem na prodýchání sušumny. Prováděla jsem cvičení přesně podle jeho instrukcí. Zároveň se odevzdaně modlila k Bohu, pociťovala jeho milost, ochranu a plnost. Slzy mi proudem tekly z očí.

Následující meditaci vedla paní Eva. Její rady jako by byly určeny jen mě. Říkala přesně to, co jsem potřebovala slyšet, nebo jsem byla natolik otevřená a odevzdaná? Bylo mi všechno jedno, už jsem přece zažila smrt v noci, nebylo větší bolesti, kterou bych mohla očekávat, čemu se bránit, čeho se bát. Teď už jsem se mohla jen otevřít Bohu a děkovat mu. Myšlenky a pocity přicházely, ztrácely se a já prožívala najednou spoustu vjemů tělesných - smyslových i duševních. Tělesné - teplo, uvolnění všech svalů, mírné brnění, pulzování tlakové vlny v každé buňce těla. Bylo to příjemné, tělo se ztratilo a zůstal jen pocit tepla, světla, jako bych byla plamenem obsaženým ve vědomí. Zaměřila jsem se na proudící energii a podpořila ji prodýcháváním sušumny s vedením dechu nad hlavu. Odtud mě zaplavovalo světlo a cele pohlcovalo. Vědomí Já se přesunulo vzhůru a přede mě, obsáhlo tělo, mysl, vše... Nevýslovný pocit bezpečí, klidu, pokory, lásky. Zároveň překvapení, co se to děje. Čas se ztratil, bylo všechno a nic zároveň. Paní Eva meditaci ukončovala, ale já nemohla otevřít oči, hýbat se, nic. Nebylo to nepříjemné, jen překvapující. Napadlo mě, že nevím co udělat. Podařilo se mi s velikou námahou přesunout ruku na vedle sedícího přítele. Potřebovala jsem pomoc. Nepochopil, co chci, ruku odsunul a odešel. Nevím, jak dlouho jsem seděla, byla to věčnost? Silou vůle jsem se pomalu zvedla a odpotácela se do jídelny. Byla jsem jako robot, ovládaný zvenčí. Mé vědomí bylo stále mimo tělo, blízko něho. U stolu v jídelně přítel pochopil, že prožívám něco zvláštního a pomohl mi najíst se a odvedl mě na lavičku k bazénu. Nemohla jsem mluvit, šlo mi velice těžko sdělit co se děje. Nevím, kolik času uplynulo, než jsem vědomí vrátila zpět do těla, i když ne úplně. Celý zbytek dne jsem byla ve zvláštním stavu „opilosti", uvolněná, naplněná pocity klidu, bezpečí, lásky. Neexistoval strach, nebylo čeho se bát, protože jsem dostala odpovědi na všechny otázky a nejistoty, které ho způsobovaly. Všechno bylo jednoduché, jasné, prostě jsem „věděla".

Poznámka J.V.

Sen byl samozřejmě duchovní, netýkal se zevních záležitostí lidí. Moje osoba – mistr, Já; manželka – šakti. Naše dcera – duchovní mysl paní Květy. Pokus o její vraždu – útok sil nepřátelských poznání.

Klíče – patrně poukaz na pokoru, vnitřní otevření se, dopis – pravděpodobně měl být adresován nám. Je zkušeností mnoha přátel, že se jim dostane pomoci již tím, že o sobě dají nějak vědět – dopisem, telefonicky atd. Konec poznámky.

Meditační zážitek z 24. 5. 2007 na Morávce

Z předchozích dní naplněných meditacemi a zážitkem z 22. 5. jsem byla ve stavu klidu a plného odevzdání se Bohu. I tentokrát vedl pránajámu pan Krutina. Kladl důraz na prodýchávání od první čakry do centra nad hlavou. Vnímala jsem silně proudící energii ve vírech po celé délce páteře. Bylo to velice příjemné, hřejivé. Odpoutávala jsem se snadno od těla.

Druhou hodinu vedla paní Eva. Od počátku jsem se s velkou láskou a pokorou modlila a děkovala za vše, co jsem ve dnech strávených na Morávce zažila. Soustředila jsem se na duchovní srdce a prožívala se v něm ve vědomí Já. Zároveň jsem prodýchávala sušumnu a mé tělo se zcela ztratilo. Zůstala jen neskonalá blaženost, světlo vycházející z duchovního srdce a šířící se do všech stran, neomezena tělem. Nedokážu ten nádherný stav lásky a štěstí ani vypodobnit. Po nějakém čase jsem si „všimla", že téměř nedýchám, jako by nebylo třeba a dech jsem opět vědomě řídila. Chtěla jsem se podělit o ten nádherný stav s přítelem sedícím vedle mě a snažila se vyslat světlo k němu, zahalit ho do něj.

Dny prožité na Morávce nelze zapomenout. Silnou ochranu světla jsem cítila asi ještě měsíc po semináři. Při meditacích se teď snadněji prožívám ve vědomí a v práci a všech činnostech si udržuji stav pozorovatele. Ve chvílích smutku a strachu, který občas zaútočí, se rozpomenu na své zážitky. Bolest jimi působená zdaleka není tak hluboká a dlouhotrvající jako předtím. Světlo v mém duchovním srdci ji rozpustilo, osvobodilo mě.

Květa H.