Poděkování obrazem
Jiří Nykl
V naší duchovní škole není snadné napsat přátelům duchovní text, který by již sami nečetli nebo neslyšeli.
Projevit vděčnost, lásku a úctu je možné vždy.
Na okenním parapetu nádherně vykvetla orchidej. Její velké květy přináší radost oku i duši při každém pohledu. Jako zázrakem přirůstají na šlahounech maličké pupeny a kouzelnou silou se zvětšují, aby následně ukázaly svoji krásu. Podobají se motýlům, kteří právě chtějí vzlétnout. Člověk by nevěřil, že se takový zázrak opakuje třetím rokem a ke dvěma odnožím přibyl ještě třetí. Květy jsou seřazeny tak, že si nepřekážejí a mohou plně vystavit svoje buňky slunci za oknem. Světlo je pro ně Bohem. Na květech je vidět, že se mají rády, že si nezávidí když postupně dorůstají, a že jsou pokorné až do svého odpadnutí od rostliny. Každoroční zázrak zrození krásy je umožněn dobře zakořeněnou rostlinou s výbavou listů a vzdušných kořínků. Její jméno je stejné s květy i bez nich.
Citlivý pohled na věci kolem nás může poskytnout hlubší vnímání všední krásy a být malou odměnou na cestě k Bohu.
Při čtení příručky „Uvědomění Vědomí“ od Jirky Krutiny, může žák na duchovní cestě pochopit, že existuje umění, způsob, kterým je možné z pestré palety barev duhy života vytvořit jeden, jediný paprsek božího světla – vědomí Já. Zároveň je nutné s pokorou přijmout fakt, že taková praxe je dána Mistrovi, ve kterém Já žije plným životem, protože on sám přetrvává každým okamžikem v Boží lásce.
Pohled na kvetoucí orchidej, při ranní cestě do koupelny, otevírá, kromě zalepených očí, také živou vzpomínku na duchovní společenství naší školy. Je to dobrý základ před začátkem denní meditace, podle pravidel připravených našim duchovním otcem – Mistrem. Otce připomíná zelená rostlina, květinové výhonky jsou meditační skupiny a nádhernými květy jsou sestry a bratři v meditaci. Bez Lásky se žádný opravdový zázrak nekoná. V naší škole je přítomná skrytě, stejně jako v případě matky Ježíšovy. Na Milušku, manželku Mistra, Evičku a také na ostatní ženy mezi námi, zapomenout nelze. Spojité nádoby čisté duchovní vody života by nemohly bez působení jejich lásky, uhasit žízeň hledajících, stejně jako symbolická holubice – Duch Svatý by nemohla svobodně létat s jedním křídlem.
Pravidelná denní meditace je chlebem duchovního života. Čerstvý duchovní chléb máme provoněn Arunáčalou, někdy Kašmírem a jindy Jeruzalémem. Duchovního otce však nezapře nikdy. Je jím Duch Svatý a kdo se na něj spolehne, nezabloudí. Proto je naše svoboda, svoboda ve společenství, dána poslušností – stavem vědomí, které je otevřeno naslouchání tomu duchu, který nás bezpečně vede. Nasloucháme sobě navzájem a s důvěrou přijímáme rady a napomenutí Mistra, protože on je nástrojem Božího Ducha a nevěnovat úctu a lásku jeho působení by znamenalo odmítat Boha samotného. Je to jednoduché a povznášející. Pokud rozum něco nechápe, stačí trpělivost a pokora, do doby než dáme Božímu Duchu možnost vstoupit do našeho vědomí a pochopit později. Největší duchovní poklady jsou skryté pyšným a nadutcům, aby byly přístupné pro maličké a pokorné. Také platí, že si nejvíce vážíme toho, co si objevíme sami, poctivým úsilím, nejlépe od začátku do konce, stejně jako v átmavičáře.
V pokoře k Bohu usedám k meditaci a pomalu připravuji obětní oltář. Je to příprava k letu balónem naplněným láskou. Na stůl, do pomyslného koše balónu, ukládám fotografie přátel. Jsou to dcery a synové otce, kteří nás vedou při společných meditacích. Nechybí zde ani velcí duchovní Mistři naší školy a také matka Ježíšova. Start začíná tím, že na společné fotografií s duchovním přítelem ze Slovenska zakryji vlastní portrét obrazem Mistra Vacka. Klidný let začíná a vědomí se vznáší do nekonečného prostoru Já, aby se nechalo unášet Duchem Svatým, kam chce On v Boží vůli. Meditace jsou krásné, jsou pravidelné a přinášejí lásku, která je cítit. Ta je odměnou za úsilí na cestě. Odměnou nezaslouženou, protože bez vás drazí přátelé by nebyla možná, bez vás drazí Mistři by nemoha být vylita do světa, bez vaší duchovní práce by nemohla přijít krásná nauka do našich rukou v takové hojnosti, jaké se nám dostává.
Proto prosím, přijměte malé poděkování za bohatství, na kterém se mohu s vámi podílet. Protože jsme společenstvím lásky – duchovním klenotem, nehledáme chyby na druhých a nedělá nám problém naslouchat a věřit mistrovi stejně, jak to dělají křesťané, když jim církev řekne, že bílé, které oni vidí není bílé , ale černé, protože církev a duchovní Mistr ví lépe než my, co nám v daném okamžiku prospívá. Usmíření z víření mysli lze v době mobilních telefonů zažehnat mnohem jednodušeji než tomu bylo dříve. Stačí jedna SMS s textem „odpusť bratře jestli jsem se Tě necitlivě dotknul, možná řešíme problém, který neexistuje“. Škola, která poskytuje nejvyšší možné učení všem zájemcům (jen s doporučením literatury) může mít více úrovní, které se vzájemně míjejí. V tom případě by nebylo správné zakazovat naslouchání zpěvu slavíka těmi, kteří zatím rozumí skřehotání žab a jemné trylky ptačího zpěvu teprve čekají na jejich očištěné nitro.
Klenot našeho společenství má svoji podobu stvořenou z mozaiky krystalů vzájemné lásky. Jedině tam, kde se daří lásce, se může svobodně projevit Boží Duch. Prostředí duchovní čistoty v krystalické podobě nám bylo dáno životním odkazem Mistra i jeho rodiny. Jejich život může být příkladem ve smyslu Ježíšova odkazu „Já jsem ta Pravda, Cesta i Život“.
Prosím, nezapomínejme na to, že klenoty naší duchovní školy jsou výjimečným pokladem, který můžeme lehce ztratit, ale těžko jej znovu nalézt.
Děkuji vám všem, hlavně proto, že prostředí, které jste vytvořili vlastním úsilím, je místem, kde je možné živě pochopit smysl duchovního života a duchovní vyzařování při meditacích umožňuje mystické proměňování hmoty ve světlo. Děkuji vám za možnost osobního růstu v lásce.