Jiří Vacek - duchovní učitel

Kalyani P. Mašková

Vážení,

Tento mejl posílám a souhlasím s jeho zveřejněním.

Děkuji celým Srdcem, které je vétší než fyzické tělo, Jířimu Vackovi, za všechny roky, kdy jsem k Němu od roku 2001 přijížděla na meditace. Děkuji za všechna slova, každé jasné a z Universální Lásky vycházející. Děkuji za okamzik, kdy v r. 2001 se při večerním čtení Ribhugíty ještě více otevřelo a prostoupilo TO. Vědomí samo sebe si uvědomujíci, SAMO TO v sobě JSOUCÍ.

V odevzdání NE-JSOUCÍ. Děkuji za každé setkání v očich, v těch hlubokých modrých očich, které odráží záři Hvězd. NEkonečno, zářivé živé Prázdno. Alespoň jsem to tak vždy vnímala. Přijímala v SOUZVUKU. TO, jenž bylo proživáno i v dětství, v přirodě, silně ve 12 letech. Také s Tomášovými v Lucernách a při poslechu jejich promluv. TO VŠEPROSTUPUJÍCÍ VĚČNÉ JSOUCNO.

ANO MISTR je jen JEDEN. TO jenž žije ŽIVOT v každém z nás, kterým každý ve své podstatě JE.

VĚČNÉ VŠUDYPŘÍTOMNÉ TICHO.

Přesto jsou lidé, kteří jsou, víc než druzí, jasným zrcadlením tohoto Věčného TICHA, v Prázdnu, za slovy. A je věcí každého z nás udržet k nim postoj úcty. Tito lidé jsou požehnáním pro společnost. V naší republice takoví byli a jsou a JIří patří mezi ně. Všichni jsou hluboce vepsáni v "mém" Srdci. Každý svojí jedinečností ukazovali a ukazují jedinečný způsob prožívání BOHA. A za to patří dík. Byli to oni, kdo za dob války i komunismu "nesli" a byli vedeni nést, nechali se nést, co by živé přitomné Vědomé Bytí zde v republice. Jejich odvaha je neskutečná a svědčí o hloubce spojení V Bohu. V živém Prázdnu.

Vyjadřuji tímto porozumění a podporu, v tuto chvíli se ozývám pro dobro člověka, lidsky, který byl jedním z Těch, kdo mi připomenul KDO jsem. A v jehož Přítomnosti jsem mohla v poklidu, při srozumitelném vedení, v porozumění odhalovat To, jímž jsem vždy byla. Znám, z obou stran, jak snadně je pro blízkojsoucí nechat se ošálit a zrcadlit na TO čisté zrcadlo svoje netransformované vasány, samskáry. Jak snadné je označit čistě zrcadlo za příčinu a nevidět, že je to DAR vidět, že je ukazován účinek.

Tato vděčnost a úcta byla na mé cestě přiznávána a připomínána.

Ve všem, co bylo konáno

SRDCEM nepřetržitě, ono TO totiž nejde zastavit

Při loňské návštěvě Ramana ašrámu jsem prožila setkání se zlem, byl to silný a poučný zážitek. Stal se na cestě do Skandaašrámu. Zhmotnil se v podobě muže, který začal zaklínáním útočit na naši skupinku. Posadilo mne TO a začalo samovolné rozšiřováni do absolutní Lásky, do Prázdna. Skupince jsem jen stihla říci: "držte se v Srdci". A pak během 15 minut ten muž byl proměněn. Z útočného mága se stal člověk, který s otevřenýma očima a srdcem začal chránit naši skupinku. Ano, pocítila jsem, jak snadné je prožít toto v Indii, kde tuhost myslí lidí není tak silná,neboť tam je prožívána přirozená úcta k MIstru i vnějšímu. Úcta k rodičům, je proživána samozřejmě. I muži ví, že patří k mužům a jak se mají k sobě chovat. Ženy patří k ženám a ví jak se chovat. Všichni navzájem. Děti jsou děti. A nikdo z nich si nedovolí nectít bližního či TOHO, kdo byť v těle lidském, třeba jako otec nebo tchán, byl tím, kdo daroval Život a prostor pro projev.

Nebýt Jiřiho, Evička ani neexistuje ve svém těle a JIrka K.by nezískal důvěru tolika lidí. Celá cesta by mu trvala pěkně dlouho. Toť obyčejný praktický fakt, který je zdravé vidět a ctít. Když už nic jiného. Ono se nějak snadno zapomíná na tu obyčejnou lidskost, ve které je Bůh právě nejvíc přitomen.

Děkuji tímto také Milušce, jejímu Srdci, za její oooobrovskou péči a vytrvalost na cestě.

Ať jsou VŠECHNY BYTOSTI šťastny

Kalyani P. Mašková a Ti, jenž Srdcem také podporují, neboť jsou součastí TOHO

A z hluboké Lásky spojení s "Maharišiho" KDO jsem já, živě v tělech mávají.

Foto posílám s jejich souhlasem, foceno přímo pro Jiřiho.