Jiří Vacek - duchovní učitel

Pavel Hrtoň

Vážený pane Vacku,

Děkuji Vám za Vaši obrovskou trpělivost, rady i objasnění důležitosti chování žáka na stezce. Stejně tak jsou pro mě důležité příklady uváděné ve Vašem životopise i článcích, jak se správně zachovat v různých i běžných situacích v životě. Vaše rozlišování odhaluje působení zla ve světě v situacích, kde bych často tápal nebo skryté působení zla nerozpoznal.

Děkuji také za novou knížku Vysvobození, která je velkou pomocí a nabitá velkou silou.

Jsem také vděčný, že uvádíte zkušenosti hledajících na stezce, které jsou poučením, také nadějí, posilou, když se upřímně hledajícím dostává milosti a je skutečně radost mnohé z nich číst.

Rád bych se podělil o několik poučení a poznání, které jsem měl díky Vám možnost poznat.

Květen 2010.  Již asi 5 týdnů se snažím vysvobozovat mysl, aniž přesně chápu, co to znamená. Poslouchám pravidelně Vaše CD Vysvobození mysli, hlavně se snažím očistit od vásán a vracet sílu do Já. Poprvé si pouštím Vaše CD Pránajáma s Já. Snažím se podle CD, zaměřuji se na Vědomí v jednotlivých částech těla a současně na sílu Vědomí. Snažím se nemyslet, sílu nechat stoupat nad hlavu nebo ji ponechávat v jednotlivých částech těla. Postup je náročnější, stojí to také více síly, současně obracet pozornost k sobě i síle Já.

Po ukončení poslechu CD se krátce silněji uvědomuji v Já, síla je vtahována k Já něco vytváří. To vytvářené je myšlenka, kterou má mé pravé Já. Pociťuji to jako zrození nové mysli, čistá mysl, síla spojená s Já, která může myslet, je to opravdový zrod. Současně má stará mysl umírá, je to zánik myšlenek, ale jejich síly pouze přechází do latentního stavu. Já dokážu myslet v nové mysli, síla Já tvoří myšlenky, myslí přímo Já. Jsem překvapený, moje první myšlenky jsou: „ Teď myslím skutečně Já, to jsem Já a můžu myslet“. Najednou se cítím svobodnější. Já, které se dříve odtahovalo od všeho a bylo němé najednou může myslet. Nevím, jestli se s tím mám ztotožnit, rozhoduji se i tyto nové myšlenky Já pouze pozorovat jako výtvory mysli a neztotožňovat se s nimi. To mi i následně připadá potřebné a nezbytné. Vědomí a jeho síla (mysl) jsou spojeny, síla je čistá, myšlenky tvoří přímo Vědomí. Pokud to tak není, tak je zde stále něco, co myslí a je pokleslé, může stahovat vědomí k pádu a zcela jistě ho znesvobodňuje ( možná je to síla vázaná v myšlenkách, vásánách a samskárách, možná ego mysli, je to jakoby bytí Já spočívalo v Já, ale jeho mysl (síla) stále v egu, v pádu). Není to Bůh celý, je to jenom jeho část, znesvobodňuje to a omezuje to Vědomí. Vtažení mysli do Já je skutečně její osvobození. Tento prožitek trval asi jednu minutu a přinesl mi poznání co je spojení mysli s Já a že toto je osvobozující.

Květen 2010 – uvedu také jednu z pracovních poznámek, není to výklad, ani úplné pochopení, ale je to pouze odpověď na mou otázku, po víkendové návštěvě Morávky jsem cítil inspiraci a zapsal pro sebe odpověď na otázku : jak pokračovat, jak vypadá život Božšký, přání smrti ega, jak vypadá realizace, jak dosáhnout spočívání v Já.

Spočívání v Já obracet zesilováním obracením pozornosti na sebe, zesilování blaženosti. Spočívání v pozorovateli, později i ve vědomí Já. Není nutné plné uvědomění se v Já, ale je nutné neustále obracet pozornost na sebe, vnímání ( pozorování) těla a mysli a jejich výtvory jako ne Já.

 Neuchopováním a nerozvíjením myšlenek rozpouštět nespásné sklony a vásány, naprosto se jich zřeknout, zřeknout se všech přání, světa, myšlení. Zůstává zde ale touha po úplnosti, Bohyni, tvůrčím aspektu božství. Z čistého Vědomí dochází ke zrození božské mysli, neposkvrněné, nové, nového života. Tato je neoddělena od Já a jím prostoupena, je nutné neustále obracet pozornost na Já a uvědomovat se jako Já. V mysli této myslí Já, myšlenky vznikají a zanikají, s nimi i tato mysl, zůstává zde jako aspekt Já. Spočívání v Já a myšlení Já v božské mysli je život božský v Bohu, realizace.

I nadále zde můžou zůstávat sklony vytvářející ego, přání, emoce, pocity, stejně tak vytváření nebožské mysli, tedy i upadání zpět do ega a jeho pokleslé mysli. Zde přestává myslet Já, ale síly se uchopují pokleslé síly, myšlenky, přání, nevědomě je sem směrována i pozornost našeho Vědomí (ano, toto je možné) a pokleslé síly jsou posilovány… utrpení, neštěstí, vyčerpanost, je těžké je přemoci…

Je snažší se všeho vzdát, toužit po Bohu, blaženosti Já a z Já přemoci a rozpustit síly a nespásné sklony. Velké nebezpečí je těmto silám se poddat. Pokud pustíme do mysli ( ztotožníme se, tedy upadneme) jednu vasánu, těžko ji přemůžeme, v tomto stavu ani nelze. Viz. Vpustíme jednoho démona a sedm jich vejde. Je mnohem snazší všeho se zříct a nevpustit žádná přání. Tím je vnímáme jako cizí touhy, sami si přejí žít, ale z Já je pozorujeme, rozpustíme a jejich síla přechází zpět k nám, sebe vnímáme jako toto Já, smrt se zde nekoná, pouze smrt ega, které bylo iluzí, neustále vytvářenou, tato zaniká, je zde Já, Já jsem, jsem toto Já, sebe vnímám jako Já, je zde život, Já žiji, Já žiji Vědomím a jsem tímto Vědomím. Svět jako výtvor mysli je vnímám, pozorován ve mně, ale jako ne Já. Já žiji ve Vědomí a božské mysli, neustále si sebe uvědomuji nebo obracím pozornost zpět k sobě.

Já bez mysli není celé, neúplné, tento pocit způsobuje utrpení či touhu po celistvosti… tato není vnímána při plném ponoření do Já, ale je zde padlá mysl. To způsobuje utrpení, dokonalost a blaženost Já spočívajícího v sobě, ale myšlení a mysl je v pádu, strhává, trpí. Je nutné i mysl navrátit Já.

Toto je realizace a není realizace. Chvilku je, chvilku není. Pády a utrpení, nutné velké úsilí. Ale je to poznání realizace, poznání Já a stavu božské mysli, dokud tento trvá. Později také nutné spojit s brahman a božskou kosmickou myslí. Spočívání v Já je také štěstí, pravé štěstí. Život v mysli božské může být posilován vytvářením světla nad hlavou v sahasráře. Světlo zde stoupá, zde přebývá, inteligentní božská síla, která tvoří.

Téměř nikdy si nepamatuji sny. V době kdy jsem četl výklad několika snů ve Vašem životopise, jsem měl několik snů. Jejich výklad naštěstí nebyl obtížný, takže jsem si všimnul, že mají i duchovní podtext.

Srpen 2010 poslední den. Sen č.1

Narození dítěte ze zvířete. Zjišťuji, že toto dítě je mé, přisává se k pravému prsu. Má jet na cestu, rozhoduji se, jestli pojedu s ním. Nasedáme do vlaku a jsme na cestě.

Sen č.2

Sedím ve třídě plné lidí (svět), vedle mě sedá má žena. Máme jídlo na talíři (mísa čočky), mícháme s ním lžící, ale nejíme, hlídá nás přísná učitelka.

Škola končí ( nebo pauza), otevírám dveře za sebou (cesta dovnitř), hned za otevřenými dveřmi je velký oceán. Pod hladinou ke mně plave má nahá žena (mysl ponořená v Já), přirozené, příjemné. V dáli sedí na člunu učitelka a volá, že by žena neměla být svlečená. Znejistím, poprosím ženu ať se oblékne. Ta vstane a oblékne si halenku, která přesně zahalí její horní polovinu těla vynořenou na hladinou.

Září 2010 první den

Jdeme se ženou a dětmi po cestě lesem na kopec. Kopec se na vrcholu mění ve skálu. Jdu směrem k vrcholu po velkých oblých kamenech, cítím, že hora je magnetická, obsahuje kov, přitahuje. Vystoupím na výčnělek, kde je rovné místo ( nevím, jestli je to vrchol), zahlédnu obzor a jsem zmagnetován, stávám se kamenem, součástí hory.

Morávka leden 2011

Při pranájámě, kterou vedla Eva Krutinová na mě skrze manžele Krutinovi silně působily její účinky. Zejména v části, kdy jsme dýchali světlo z nekonečna do srdce a pak nad hlavu jsem pociťoval jeho silné samovolné proudění na hlavu. Došlo k „proražení nebo odblokování“ průchodu a vnímal jsem jasně ohraničený asi půl centimetru široký průchod ze srdce nad hlavu, tímto intenzivně stoupalo světlo nad hlavu i bez mého úsilí. Snažil jsem se uvědomovat v Já a pocítil jsem působení moci Vědomí skrze p.Krutinu, které mé uvědomování silně vtahovalo do srdce, většinou k uvědomování docházelo nad hlavou. Působením moci se mé uvědomování silně vtahovalo do srdce ( ze kterého jsem vnímal svět) do jednoho bodu jakoby ve spodní části, což vedlo až k bodavé bolesti v tomto místě. Vnímal jsem ( vnitřně viděl) opět snahu něco prorazit, jakoby směrem dovnitř do srdce ( jinak obrátit pozornost plně k sobě v srdci).

Proudění světla nad hlavu pokračovalo i po meditaci. Šel jsem se poradit za Jindrou , co to je za průchod ? Neobvyklé pro mě bylo, že jsem tento průchod jasně cítil mimo páteř, asi půl centimetru silný, ze srdce nahoru mimo páteř, za pravým okem, přes lebku až poměrně vysoko nad hlavu do sahasráry. Jednak mi doporučil zeptat se p. Krutiny, což jsem neměl odvahu. Došli jsme k tomu, že buď mám křivou sušumnu mimo páteř J nebo se jedná o spoj mezi srdcem a sahasrárou, který se prodýchává v závěru Vašeho CD č.5 . Závěrem mi odlehčeně řekl: „Vypadá to nadějně, pokračuj“.

Asi půl hodiny poté proudění světla ustalo a průchod byl prázdný. Já jsem se pociťoval jako tento prostor, bytí, Jáství, čisté Vědomí, Srdce i Sahasrára byli Jedno, stejné, Vědomí.

 Velmi děkuji manželům Krutinovým za toto působení a pomoc, připadalo mi to, že svým úsilím při meditacích, by k tomuto nedošlo ani za pět tisíc let. I nadále někdy při meditacích pociťuji prostor Vědomí , spojení Srdce a Sahasráry. K zesilování uvědomování dochází, když se více uvědomuji v nekonečném prostoru nad hlavou. Neomezené Bytí nad hlavou „rozzáří“ rozjasní i uvědomování v prostoru níže až do Srdce. Obdobně jako jsem někdy dříve při společných meditacích vnímal sestup Milosti shora, působení Ducha svatého, moci Vědomí, i když jsem se nedokázal uvědomit.

Moc Vědomí a Vědomí nejsou od sebe odděleny, je to naprosto totéž, jedno jediné Vědomí, které působí samo sebou, svou mocí, pnutím Vědomí, sebe samého. Pouze ve stavu ega jsou vnímány odděleně.

Hlavním impulsem pro napsání toho dopisu je potvrzení slov, že pravda je osvobozující. Na lednovém semináři Morávky 2011 mě přepadávaly slabší nebo silnější pocity strachu ze smrti. Dokázal jsem se od nich rozlišit a často se mě vůbec nedotýkaly, i když byly v mé mysli. Ale nějak podvědomě jsem zastával pocit, jak je to ušlechtilé, odevzdávat se Bohu, zemřít pro Boha,obětovat se. P.Krutina četl výňatek z Vaší knihy ze samsáry do nirvány ve smyslu, že strach není ctností, ale poukazuje na náš odpor k Bohu, Bůh je nejvyšší dobro a tedy tento strach poukazuje na nejhorší stránky v nás, je zvrácený, brání se jedinému dobru. Toto okamžitě změnilo můj postoj i stav , z pocitu ušlechtilosti na hluboké pohnutí jaké zvrácené síly v sobě chovám a prosba k Bohu o odpuštění., výsledkem bylo pocítění skutečné vnitřní touhy po Bohu celou bytostí. Pravda nebyla jen slovy, ale skutečně působila z těchto slov přesněji z této pravdy síla a tato síla je osvobozující. Poznejte pravdu a pravda vás osvobodí tedy není jen slovní obrat, ale skutečně pravda působí velkou osvobozující silou. Odhalení a obrácení sil odstředivých na síly dostředivé a osvobozující.

Ještě plněji a v širších souvislostech je působení sil odporu vyjádřeno ve Vaší nové knize Vysvobození, kde je ve smyslu -  všemi silami se bráníme a ještě se tváříme, že duchovně usilujeme. Nejenom , že jediná překážka spojení s Bohem jsou síly odporu v nás, ale ještě navíc je aktivně posilujeme či udržujeme a tedy se bráníme Bohu, odevzdání nespásných vásán a aktivního ( i když třeba nevědomého ) udržování těchto sil.

Děkuji za tyto pravdy, za jejich předávání a působení skrze Vás.  Bez Vašeho vedení a ucelené nauky, kterou nám předáváte v knihách by byl každý krok obtížný, vznikalo spousta omylů a ani bych nevěděl kam a jak dál pokračovat.

Před několika měsíci jsem se dostal do období velké vyčerpanosti. Usilovně jsem se snažil držet obrácený k sobě, uvnitřněný, odolávat silám odporu a vásanám, které se vynořovaly. Vyvrcholilo to několika dny, kdy jsem neměl síly ani mluvit, pořádně se dívat kam jdu, abych nepustil pozornost k sobě a hlavně v noci jsem nechtěl jít spát a pustit to.  Někdy to vypadalo, že se mě nic nemůže dotknout, snažil jsem se rozpustit co nejvíc, nepříjemné síly noci, zevní i mé vnitřní síly odporu,  zlé zevní síly působící na Mistra, teď působte i na mě ….. vůbec se mě nemůžete dotknout. Hodinu nebo několik se nořili obrazy mrtvol, démoni, vůbec se mně nedotýkaly a rozplývaly se, potom mě ovládl strach a nevěděl jsem , kam se schovat.

Další den pokračovalo vyčerpání a nedokázal jsem se držet uvnitřněný, lehnul jsem si a pokoušel se více uvnitřnit,  velkou námahu stálo i dýchání.  Nevěděl jsem co s tím vyčerpáním a na několik dnů jsem vynechal formální meditace a pořádně se vyspal. Dařilo se mi přes den více držet v pozorovateli, měl jsem více síly. Vypadalo to jako potřebný krok, ale celkově mě to uvrhlo do horšího stavu, ze kterého se pořád dostávám, spousta vásán a sil odporu, které nešlo překonat nějak naráz, ale vyžaduje to víc úsilí i času. Zpětně to vynechání formálních meditací a tím i snížení úsilí nevidím vůbec jako pozitivní krok, jiný způsob jsem ale tehdy nenašel.

Jsem  velmi vděčný za společné meditace, které jsou velkou pomocí a jsem také velmi vděčný Hynkovi, který se nám obětavě věnuje a drží nás silou.

S láskou a vděčností ,

Pavel Hrtoň