Poděkování - Lenka Š.
Lenka Šramlová
Vážený a drahý pane Vacku,
chtěla bych Vám tímto způsobem moc a moc poděkovat za vše, co děláte pro nás všechny, kteří se s menšími či většími úspěchy snažíme kráčet vnitřní stezkou k Bohu. Vaše pomoc je největším darem a největším dobrem, jakého jsem se kdy v životě mohla dočkat a nepřestávám Bohu znovu a znovu děkovat, že mi tuhle příležitost poskytl. Nevím, jak nejlépe a nejsrdečněji vyjádřit lásku a vděčnost, kterou k Vám cítím, i lítost nad tím, že tím, že se nám intenzívně věnujete na společných meditacích, trpí Vaše zdraví. Proto bych Vám i Vaší paní chtěla moc poděkovat, že doslova obětujete většinu času psaní skvělé duchovní literatury, která nemá snad ani ve světě obdoby, a společným meditacím, na které doplácí Vaše tělo spalováním našich negací. Tolik si toho všeho vážím.
Ještě před několika lety jsem velmi tápala v tom, co je pro duchovní poznání skutečně důležité a co jsou jen pomocné prostředky. Věděla jsem o Ramanovi Maharišim a jeho átmavičáře, kterou jsem se snažila pochopit a neuměle praktikovat a kterého jsem uznávala jako velikého mistra, ač jsem jeho učení mohla pouze číst, ale nedokázala jsem je uskutečňovat. Znala jsem a četla knížky od Eduarda Tomáše, podle kterých jsem se snažila átmavičáru provádět, četla jsem znovu a znovu knížky od paní Míly Tomášové, které mě provázely všude i na mých cestách... Ale měla jsem pořád pocit, že jsem se nehnula z místa ani o píď, pořád jsem nevěděla, jak to mám vlastně dělat, co vlastně přesně v meditaci mám dělat a co naopak je překážkou úspěšného úsilí. A tak jsem zkoušela a zkoušela, docela pravidelně jsem meditovala a modlila se, abych našla tu správnou cestu a mohla jít životem s Bohem, kterého jsem neznala, ale milovala jako světlo, které jsem občas vnímala v pozadí všeho.
Dopadlo to tak, že mě mé toužení dovedlo až na Arunáčalu, kde jsem strávila několik dní. Po mém příjezdu zpět do Prahy mě čekalo to největší překvapení a radost. Ještě večer jsem se ubytovala u své sestry, která ve svém pokoji měla nad postelí zavěšený obří obraz Mahárišiho. Zjistila jsem, že jí ho tam dal její spolubydlící, Honza Pettinger, a že jí to nevadí, když to jemu dělá radost. No a od Honzíka už to byl jen krůček na společné meditace s Vámi, v klubovně Duchovní Srdce, kam často docházím, a na společné meditace jako je Morávka a ostatní semináře.
Drahý pane Vacek, až pod Vaším vedením a hlavně díky Vaší přítomnosti a duchovnímu vyzařování, jsem si začala uvědomovat, že jste spálil mnoho z mých negací a že teprve s tímto očistným procesem ruku v ruce mi pomalu začíná svítat, začínám chápat víc a víc, jak se mám soustředit, jak zůstat v tichu mysli a přece s jasnou bdělostí obracet svou pozornost k Bohu. Za tyto dary Vám z celého srdce děkuji a doufám, že budu mít vždy tolik síly a rozlišovací schopnosti, abych na Vámi nastíněné stezce přes všechna úskalí vytrvala až do jejího osvobozujícího konce.
Velmi si proto vážím všech duchovně vyspělých lidí, kteří jsou ve Vašem okruhu přátel, a chtěla bych poděkovat i jim, že nám všem pomáhají při společných meditacích. Hlavně Evičce, Jirkovi a Pavlovi Jandovi za čas strávený společnou meditací, za jejich obětavost a pomoc.
Přeji Vám, pane Vacek, hlavně hodně zdraví a Božího požehnání, pro Vás i pro celou Vaši rodinu.
S upřímným poděkováním a úctou, Lenka Šramlová